ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.77
Hodnoceno: 13x Prosím, ohodnoť práci

Rozhovor s Kateřinou Brožovou

Sedím v restauraci, skrz okno pozoruji auta a netrpělivě vyhlížím příchod jedné z nejpůvabnějších českých hereček, v současné době i zpěvaček, ale především maminek. Musím přiznat, že jsem dosti nervózní. I ve chvíli, kdy Kateřina Brožová míří k našemu stolu s milým úsměvem a už z dálky se omlouvá za svůj pozdní příchod. Není se čemu divit. Kateřina je díky svému povolání velmi časově vytížená.

Jak vzpomínáte na své dětství?
Jak jinak než dobře. Bydleli jsme v rodinném domku ve starých Ďáblicích, kam jsme se přestěhovali, když mi bylo asi šest let a strávili jsme tam krásných deset let. Takže moje nejsilnější vzpomínky jsou právě na toto prostředí. Jsem jedináček, což zavádí k tomu, že jsem mohla být rozmazlována a středem pozornosti, ale zas tak strašné to nebylo. U nás v rodině byl na mě táta vždycky dost přísný a u mamky jsem si žehlila všechny průšvihy. Díky rodičům mám tak ráda přírodu. Táta hodně zahradničil, jezdili jsme na výlety, chodili na ryby. To mi zůstalo až do dneška, od té doby jsem chtěla doma nějaká zvířata a hojně jsem jimi zásobovala naši zahradu.

Po čem jste v dětství nejvíce toužila?
Po nějakém sourozenci a také po těch zvířatech. Jednou jsem se dočkala. Chtěla jsem mít svého koně, to se mi zatím nesplnilo, ale když jsem byla malá, na jednom koníčkovi jsem jezdit začala. To byla moje největší láska. Na to pozor, holky to ke koním táhne víc než kluky.

Ptám se proto, že většina dívek toužila být princeznami a Vy jste měla tu možnost si jich hned několik zahrát. Mezi nimi byla i Carolína, sestra princezny Fantaghiro, jak jste se vlastně k této postavě dostala?
Jak už to bývá, byla jsem pozvaná na konkurz. Zkoušku jsem dělala v angličtině a oni si mě vybrali, z čehož jsem měla velkou radost. Natáčelo se u nás, ale byla to italská produkce. A ještě větší radost jsem měla, když mi zavolali, že se bude natáčet pokračování. A těch bylo opravdu moc, už si ani nepamatuju, kde všude se ještě natáčelo.

Kromě princezen jste byla také "Orsseta Na nudle", jak vzpomínáte na tuto Goldoniho hru a vůbec na působení ve Vinohradském divadle?
Vzpomínám s velkou nostalgií. Ve třetím ročníku na DAMU jsem dostala možnost tam zkoušet hru "Léto v Nohantu" a po tomto hostování jsem v divadle působila na poloviční úvazek a za další dva roky jsem získala stálé angažmá. Dohromady jsem na Vinohradech hrála devět sezón a to přibližně přes dvacet rolí. A jedna z nich byla právě Orsseta. To představení se hraje už několik let a je stále velmi úspěšné. "Poprask na laguně" je hra, při které jsme si toho hodně užili.

Od činohry jste se dostala až k muzikálům, kde jsou spojeny prvky herectví, tance a zpěvu, vyhovuje Vám to víc?
Muzikál je jiný. Já bych řekla, že je trochu náročnější, taková nejvyšší divadelní forma právě proto, že jsou v něm všechny divadelní prvky spojené a ne každý se tomu může věnovat naplno, protože ne každý má na to vlohy. Třeba v zahraničí jsou přesně školení lidé k muzikálovému herectví, kdežto u nás je to jenom zpívaná forma. V Karlíně, kde jsem hrála, se představuje klasický muzikál, kde byly tyto prvky spojené. Už od školy jsem to toužila vyzkoušet. Kuriózní je, že v prváku na DAMU jsem byla na představení "Někdo to rád horké" v Hudebním divadle v Karlíně a po nějakých deseti letech jsem dostala nabídku na stejné představení a roli, která se mi tak líbila. Nevím, jestli jsem k tomu byla nějak předurčená. V tanci jsem nejspíš po mamince a ve zpěvu po tatínkovi.

Nezatoužíte si občas zahrát "pořádný kus divadla"?
Určitě ano. Zhruba před třemi lety jsem dohrávala poslední představení na Vinohradech, kde jsem dala výpověď, a od té doby jsem působila pouze v muzikálech a strašně se mi po činohře stýská. Takže jsem teď přijala nabídku zkoušet zájezdové představení. Je to francouzská konverzační hra "A do pyžam!". Jde o komedii, kterou zkouším s Jiřím Langmajerem, Davidem Suchařípou a dalšími. To je takový pořádný a pěkný kus divadla.

A jak je to s muzikálem Galileo? Oslovil Vás někdo, nebo jste prošla konkurzem?
Tak tím jsem projít nemusela, protože mě Janek už nějakou dobu zná. K té nabídce se váže taková příjemná minulost. Zavolal mi, když jsem byla asi v šestém měsíci těhotenství, kdy jsem si myslela, že na mě zapomněl celý svět. A on přišel s rolí Roxany v Cyranovi de Bergerac, protože ten muzikál připravoval. A já byla šťastná jak blecha, protože jsem se moc těšila na zajímavou práci. A asi tak po dvou měsících se všechno změnilo. Ozval se, že tenhle kus dělat nebude, že ho uchvátil Galileo. Netrvalo dlouho a přišla mi textovka, jestli jsem už někdy hrála boha. Ďábla už jsem hrála, ale boha, toho ještě ne. Nakonec se z toho vyklubala role, která se jmenuje Mia. Ta je jeho láska, jeho múza, která se později stane bohem.

Jak dlouho trvá taková příprava muzikálového představení?
Galilea zkoušíme jenom měsíc, začínáme v půlce ledna. To se bude zkoušet od rána do noci, navíc jsou role alternované několika jinými zpěváky, takže nějakou dobu potrvá, než si to všichni vyzkouší a vychytají se všechny mouchy.

Je něco, čeho byste chtěla v životě ještě dosáhnout?
No, já myslím, že bych toho chtěla dosáhnout ještě hodně. Zpívám, točím, dabuju, hraju, moderuju, dělám spoustu oborů, které souvisejí s mou profesí, to je v pořádku, ale člověk pořád přichází k dalším novým úkolům a s každým tím úkolem se objevuje skála, kterou člověk musí zdolat. Takže musím jít kontinuálně dál. Přeju si dostávat zajímavou práci a na něčem pořád dělat. Myslím si, že stanovit si nějakou metu, že dostanu Oscara, to v našich krajích není ani možné. Zkrátka jít dál a dál.


NĚCO MÁLO O KATEŘINĚ BROŽOVÉ

Narodila se 9. února 1968 v Praze. Po absolutoriu DAMU v roce 1991 získala angažmá v Divadle na Vinohradech (Jak je důležité míti Filipa, Poprask na Laguně, Cid), od roku 1997 hostovala v Hudebním divadle v Karlíně v hlavních rolích muzikálů Někdo to rád horké, Anděl s ďáblem v těle a Sny z Nového Yorku. Kromě herectví se věnuje také dabingu a zpěvu. Natočila 3 CD - první s názvem Zpívám si bylo nominováno Hudební akademií na objev roku 1997, druhé se jmenoval Obyčejný příběh a poslední Ráda se svlíkám. V televizi ji proslavila role Renáty v seriálu Život na zámku, ale také například Švédská mísa, Vzpomínka na Hamleta, Znásilnění. Často hraje v zahraničních filmových koprodukcích, např. Jeskyně Zlatá růže, Aféra Dreyfus.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Evička, 02.11.2005

Akcent    
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Rozhovor s Kateřinou Brožovou







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­