ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.00
Hodnoceno: 8x Prosím, ohodnoť práci

Tvář kouzelné zimy

  • popis/líčení zimního dne na horách

Mám ráda zimu na horách, když ukáže svoji vlídnější tvář.

Probuzení do mrazivého rána bylo přímo kouzelné, každý pohled z okna vypadal jako z pohádkové knížky, kterou napsala sama zima. Jindy veselá krajina porostlá zelenou trávou a nádherně voňavé kvetoucí stromy se bzučícími včelkami v jejich korunách se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily na zasněžené údolí. Smrky všude kolem byly zachumlané do zářivě bílé peřiny a rtuť teploměru klesala hluboko pod bod mrazu.

Při odchodu na sjezdovku mě čekala další překvapení, která vytvořila zima. Slabé paprsky zlatého slunce se snažily rozehřát zmrzlé jehlice vody, jež visely snad na každém kraji střechy, nebo překreslit krásné malby na oknech všech chalup. Děti venku dováděly a jejich veselý křik musel být slyšet až za humny; zima je jejich milované období, a tak to dávaly všem ostatním najevo. Velký sněhulák, jenž stál na zamrzlé ploše, tvářící se jako nádherné zrcadlo, připomínal vymyšlenou postavu z pohádek, která by udělala všechno, co jen vidí ostatním na očích. Chvílemi vypadal opravdu kouzelně - hleděl na strom, který na sobě usilovně držel uschlé loňské listy. Najednou na ně foukl jemný vánek, listy se snášely k zemi jako lehké peří a sněhulák měl nevinný výraz na své zamrzlé tváři.

Na sjezdovce nebylo ani živáčka, a proto jsem se rozhodla užít si ji plnými doušky. Obloha byla azurově modrá, slunce se zabarvilo do oranžové podoby a sněhové mraky odešly na chvíli někam spát. Na vrchu kopce stála lavička, které jsem neodolala a na chvíli se ještě posadila, abych si mohla prohlédnout tu nepopsatelnou krásu. Všude kolem panovalo ticho, až na drnkání lanovky a občasného šplouchnutí kapky z rampouchů, které pomalu rozehřívalo zesláblé slunce. Při jízdě dolů se hrany lyží zakusovaly do namrzlého třpytivého sněhu, jako by mezi sebou měly neviditelné pouto, jež nejde rozdělit. Slunce stoupalo stále výš a teplota mrazivého vzduchu klesala nemilosrdně dolů. Po několikahodinovém lyžování jsem měla promrzlé i kosti, proto nad sportem vyhrála vedlejší restaurace, kde bylo jen pár lidí, v krbu plápolal zářivý plamínek a praskala polena suchého dříví. Hleděla jsem na sjezdovku, upíjela horký čaj s citronem a přemýšlela, jaké zima kouzlí na stromech divy, že z nich neumíme spustit oči.

Když jsem se zahřála a vyšla ven, mráz byl pořád stejný, a tak mi nezbývalo, než se vypravit zpět na chatu, kde bude určitě teplo. Všechno jsem si prohlížela jako malá holka, která ještě nikdy neviděla sníh, když se najednou objevil neuvěřitelný pohled. Slunce se zabarvilo do krvavé barvy, házelo všude hravé stíny a pomalu zapadalo za horizont vrcholků hor, připomínajících sopky s vytékající lávou, aby tak nabralo sílu a ráno mohlo opět vysvitnout.

Mně se prodloužený víkend na horách krátil a já stále neměla napsanou slohovou práci. Při pohledu na mohutný kmen stromu, jenž se přes den přizdobil drobnými vločkami, mi téma bylo hned jasné. Není nic hezčího než popsat různé tváře zimy na horách a moje dojmy z nich.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Tvář kouzelné zimy







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)