Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Werner Eduard Fritz von Blomberg se narodil 2. září 1878 v pruském Stargardu (v dnešním Polsku). Vstoupil do německé armády a sloužil jako podporučík u 73. střeleckého pluku. V letech 1904-1907 studoval na vojenské akademii, posléze se roku 1908 stal členem generálního štábu. Na začátku první světové války sloužil jako štábní důstojník u 19. záložní divize. Bojoval na západní frontě, kde získal vyznamenání Pour le Mérite (= Za zásluhy; neformálně známé rovněž jako Modrý Max). Na konci války, ve které padli oba jeho bratři, měl hodnost majora. Po válce zůstal v armádě.

Roku 1920 byl povýšen na podplukovníka a jmenován náčelníkem štábu u döberitzké brigády. O pět let později jmenoval generál Hans von Seeckt von Blomberga náčelníkem armádního výcviku. V roce 1927 byl povýšen na generálmajora a jmenován náčelníkem tzv. Vojskového úřadu (Truppenamt bylo krycí označení generálního štábu v době, kdy jej Němci měli zakázaný Versailleskou smlouvou). V této pozici měl střety s Kurtem von Schleicherem, následně byl roku 1929 odvelen do Východního Pruska do podřízenosti generála Waltera von Reichenau. Roku 1932 byl vedoucím německé delegace na konferenci o odzbrojení v Ženevě.

V roce 1933 ho Adolf Hitler jmenoval ministrem obrany, o dva roky později dokonce i ministrem války a vrchním velitelem armády. Byl to Blombergův nápad, aby vojáci přísahali věrnost přímo Adolfu Hitlerovi.
V dubnu 1936 se von Blomberg stal prvním Hitlerovým polním maršálem. Hermann Göring žárlil na von Blombergovu moc, takže pověřil gestapo pátráním po kompromitujících informacích z jeho soukromí. V lednu 1938, po zjištění, že Göring hodlá zveřejnit fakta o tom, že jeho nová manželka je bývalá prostitutka, von Blomberg rezignoval.

Po druhé světové válce byl zajat spojeneckými jednotkami, které ho předaly norimberskému soudnímu dvoru. Zemřel ve vazbě 13. března 1946.