Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím na lavičce v tmavém koutu parku. Svýma očima hladím modrou oblohu, která je jak čerstvě namalovaný obraz. Vychutnávám si ten pocit, kdy pozorujete miliony vloček, jak si poletují v krásně pomalé melodii. Mají čas... Pohupují se do rytmu a svou cestu si plnými doušky užívají. Při letu se občas pohladí a některé spolu zůstávají až do konce. Vidím, jak se snáší a něžně přikrývají vše kolem. Proměnily tento ne moc půvabný park v krásnou pohádkovou zemi.

Jaké to asi je být vločkou? Určitě nádherné. Také bych si chtěla poletovat sem a tam, poznávat nové a zajímavé věci, dívat se na nás lidi, jak si užíváme bílé peřiny. Proletět okolo holčičky, která si mě všimne, foukne do mě a řekne: "Ještě nepadej. Leť!" Já bych nabrala druhý dech a plula dál. Proháněla se mezi loukami, kopci a údolími. Vítr by si se mnou hrál. Často bych létávala s ptáky, kteří by mě brali na svá křídla a pomáhali mi překonat cestu přes zmrzlou řeku.

Ach, jak krásně vypadá zmrzlá a prochladlá krajina. Člověk si myslí, že je tu docela sám, on a jeho nekonečné představy.
Jedna z milionů vloček si vybrala právě mě. Dopadla mi na čelo a pozdravila mě svou mrazivou kapkou, jež právě líně stékala po mém nose a dopadla kamsi dolů. Ukončila svůj příběh, tak jako já končím tento...