Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drb, klep, fáma - prostě pomluva, která koluje do doby, než omrzí. Každý určitě nesčetněkrát zažil pocit, kdy sedí v kavárně se svými přáteli a najednou si všimne, jak na něj dva opodál stojící lidé ukazují, něco si šuškají a smějí se tomu. Sáhněte si ale do svědomí a zapřemýšlejte, kolikrát jste tohle udělali vy? Že ne jednou? Ani já nebudu lhát a tvrdit, že jsem nikdy nikoho nepomlouvala, ale zkusili jste se někdy vžít do pocitů člověka, jenž stojí na opačné straně? Jak mu asi je, když neví, zda se nesmějete jeho skvrně na kabátě nebo roztrhnutým silonkám, či zda vás nerozesmála zábavná historka z dětství? Z vlastní zkušenosti vím, že nic příjemného to není. Mnohokrát v životě se mi už stalo, že na mě někdo neslušně dlouho civěl a já měla obrovskou chuť přijít k němu a upřímně se ho zeptat, proč na mě tak hloupě kouká. Ještě nikdy jsem se ale k takovému činu neodhodlala, možná proto, že mi to přijde trochu trapné, a tak radši dělám, že nic nevidím a neslyším.
To mě přivádí k citátu, který jsem nedávno četla a zaujal mě svou pravdivostí: "Co oči nevidí, to srdce nebolí." Já bych jej však malinko upravila: "Co uši neslyší, to duši netrápí."
Až si na mě příště bude zase někdo ukazovat, na patě se otočím a budu dělat neslyšící. Nepotřebuji se přeci zabývat tím, že je někdo zakomplexovaný a snaží se z nudy nacházet chyby na druhém.

Univerzální rada, jak se pomluvám vyhnout, prostě neexistuje, chovejte se proto tak, abyste si svoje chování dokázali obhájit hlavně sami před sebou...