Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

A je to tady. Za dveřmi se objevuje den jako každý jiný. Tedy téměř, přichází totiž 14. února a s ním spojený svátek zamilovaných - svatý Valentýn, který mi přijde komerční a zbytečný.

Také je to svátek, který mi rodiče každý rok připomínají, abych nezapomněl na svoji drahou polovičku, kterou stejně nemám. Ledaže bych počítač obšťastnil růží a nebo lepšími herními komponenty. Mně by stačilo, kdyby na Valentýna dávali slevy na jídlo než na přihlouplá plyšová srdíčka, kterých se nenajím a také mě vyrušuje jejich prudká červená barva v obchodech.

Trochu mne vždy uklidní, když pustím televizi a zničehonic na mě vykřikne reklama s hnusným zeleným panáčkem Alzákem, jenž dává na Valentýna alespoň slevy na elektroniku.

Když přijdu pár dní před Valentýnem do obchodu pro svou milovanou čokoládu, zhrozím se, že místo ní všude vidím pouze do očí bijící červená srdíčka, což člověku trochu zkazí chuť. Nerad myslím na někoho jiného, raději na sebe a na čokoládu, kterou mám tak moc rád. Jsem prostě trochu sobec.

Naštěstí už tolik tento svátek nevnímám, považuji ho za běžný den jako každý druhý. Vstanu, zapnu počítač, kde srdíčka a podobné blbosti mohu úplně vyfiltrovat, otevřu si skvělou čokoládu, udělám si radost sám pro sebe a řeknu si, že sebe mám stejně nejradši...