Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vstávám a svůj den načnu kontrolou Facebooku, kupodivu tu zůstává vše při starém. Pokud se rozhodnu krásné ráno strávit na Facebooku, tak bych si měl rychle zkopírovat nějaký citát nebo někomu "veřejně" vyznat lásku. To abych ukojil svou potřebu to se všemi sdílet.

Když má někdo z generace našich rodičů chuť si postěžovat nebo zanadávat, zajde do hospody nebo to oznámí pečlivě naslouchající slečně na lince důvěry. A co naši prarodiče? Ti si museli korespondovat skrze dopisy a byli nuceni čekat týdny na odpověď. Naši rodiče už vyčkávali jenom hodiny na telefonát, ale my čekáme již pouhé minuty, než nám někdo odepíše na Facebooku.

Rozhodnu se tedy, že pobyt na Facebooku vynechám. Jdu mezi kamarády a s hrůzou zjistím, že proběhla oslava narozenin. Naivně se zeptám: "Jak to, že mi nedal nikdo vědět?"
Přichází automatická odpověď: "Vždyť to bylo na Facebooku!"

Chceš s tím něco udělat? Začneš nespokojeným statusem o škodlivosti Facebooku a skončíš tím, že o tom na Facebooku diskutuješ s ostatními "rebely". Chci to změnit, ale je to jako chtít rozetnout gordický uzel mečem a přitom nebýt Alexandrem. Můj odpor končí odhlášením, ale pokud chci něco vědět o tom, jak se kdo cítí, o tom, koho co bolí a kdo má zaražené prdy, tak se během pár vteřin vracím do víru virtuální reality.

Až si to vláda uvědomí, mohla by Facebook zpoplatnit a zdanit. Mohli by začít vznikat ústavy pro postižené Facebookem. V Praze už se závislost prý léčí, četl jsem to na Facebooku...

I kdybyste při registraci viděli slogan "Facebook je silně návykový" nebo třeba "Facebook může škodit vám i lidem ve vašem okolí", asi jen těžko by vás to odradilo. Stejně jako to neodradí kuřáka při koupi nové krabičky cigaret.
Jeden z amerických uživatelů Facebooku napsal v době vraždy status, jen to ho zachránilo před elektrickým křeslem. Takže Facebook už dokonce zachraňuje lidské životy!

Facebook je ale závislost, je to něco jako cigareta...