Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Člověk je od přírody lenivý tvor. Nejradši by ležel a nic nedělal. A jak se říká, bez práce nejsou koláče a taky žádné peníze. Rozhodla jsem se vyvrátit lenost a dokázat, že práce šlechtí člověka. Samo o sobě rozhodnutí ještě neznamená vykonané činy. Najít si nějakou brigádu není vůbec jednoduché. Je to horší než hledat jehlu v kupce sena, ale kdo hledá, ten přeci najde. Na doporučení bratra jsem se dostala na primitivní brigádu, kterou by zvládnul každej. Skládat krabice přece nemůže být tak složité, že? Ovšem dozvonit se na vrátnici, aby vás pustili vůbec dovnitř, to je opravdu téměř nadlidský výkon. A když se konečně dozvoníte, zjistíte, že vaše místo je zabrané a vy musíte do výroby. Nevíte kam, nevíte, co budete dělat. To už nikoho nezajímá. Výroba - toť opravdu skvělá věc. Kolem vás fičí pásy, bohužel nečekají na nic a na nikoho, a jezdí si rychlostí blesku kolem vás. Chcete-li stíhat, musíte být jako stroje: Sebrat pytlík brambůrek. Hodit ho do krabice. Dát víko na krabici. Poslat krabici. Vzít prázdnou krabici. Naplnit ji brambůrkami... A tak pořád dokola, do zblbnutí. Jenže jste pomalí jak šnek a pytlíky kolem vás létají jako granáty všude možně. Takže zastavit stroj, posbírat a jede se dál. Zdržujete ostatní. Koukají na vás vražedně. Vy byste byli raději na měsíci než právě zde. Pošlou vás o místo dál, kde je to ještě mnohem horší, zavírat krabice. Jenže víko nemá rádo krabici, tak není divu, že ho nemůžete za žádnou cenu nasadit. Krabice se na sebe kupí a je to čím dál horší, pracnější. Máte toho nad hlavu. A tak se nemůžu divit, že jdu zas o dům dál, kde je pro změnu skládání krabic. Což z počátku připomíná hlavolam, později bych se ale mohla nazvat dobyvatelkou. Po skončení směny si připadám jak robot. Jdu automaticky s davem. Je mi jedno kam. Ruce namožené, nehty polámané. Duševně utahaná. Má tohle člověk zapotřebí? Upřímně nemá. Může zkusit něco jiného jindy. Nebo jít jako robot znovu. Jak se říká, práce šlechtí, ale taky peníze budou, a my nebudeme...
Napodobíte-li Hamleta, položíte si otázku: jít či nejít? Je to jasné, půjdete. V duchu doufáte, že vám skočí do klína něco lepšího...