Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mám strach... Ano tati, bojím se. Naším bytem pobíhají cizí lidé, občas se někdo zastaví a něco mi říká, ale já nevím co... A přesto je tu tak prázdno. Ne, v mém srdci je prázdnota, tati. V kuchyni píská konvice, ale toho si nevšímám, však ona se o to postará, stejně jako se postarala o pohřeb... Ach bože... To je šílené. Popravdě mám chuť se smát, tati... Smát se nad tím, že oni pláčí a přitom dobrá polovina lidí neví, čí to byl pohřeb. Znáš to, jen se předvádějí, a já? Já se směju a koukám z okna. Sněží, tati. Sněží a ty to nevidíš. Něco mi říká, že bych měla jít ven, ale k čemu? Ty ležíš v hrobě a já jsem na vozíku, ale přesto se nelituju. Žiju. Moc jsme tenkrát pili, tati, oba dva. Je to paradox, ale je to k smíchu. Já vím, že mě slyšíš, chceš zazpívat? Vždycky jsi miloval můj zpěv, tak poslouchej tiše, zazpívám ti moji oblíbenou, píseň beze slov, píseň padlého anděla.

Jen smutné písně anděla
znějí z temné věže.
Uvězněn a zatracen
že by zradil? - Kdeže!

Za zločin, který nespáchal
trest si teď odpyká.
Za lásku, co rozdával...
lidé najdou si viníka.

Křídla jsou zbytečná
okno střeží mříž.
Láska je nevděčná
a andělé na obtíž.

Naděje nezbývá
všude je temnota
anděla zbývá
a v srdci je prázdnota.

Střež si proto anděla,
ale nevězni ho násilím.
Lidská zloba, i když možná nechtěla,
-------ZRADILA-------
a z anděla zbyl jen stín.

Miluji tě, tati. Sbohem.