ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Feuchtwanger Lion (*07.07.1884 - †21.12.1958)

­­­­

Po sezoně a jiné povídky


BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Z německého originálu přeložila roku 1964 dr.Ivana Vízdalová a vydalo nakladatelství BRÁNA jako 46. publikaci. Kniha má 168 stran.

OSNOVA:

1) O autorovi
2) O díle
3) Dům na Zelené cestě
4) Příběh neurofyziologa dr.Bl.
5) Závěr


Lion Feuchtwanger se narodil roku 1884 v Mnichově v dobře situované židovské rodině. V Berlíně studoval filozofii, germanistiku a antropologii a v prvních dvou desetiletích našeho století začal psát divadelní hry a romány. Když vypukla první světová válka, byl právě v Tunisu, kde ho okamžitě internovali. S manželčinou pomocí se mu podařilo vrátit se do Německa. Po několika měsících vojenského života byl ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu. Po válce žil v Mnichově a v polovině dvacátých let se přestěhoval do Berlína. Okamžik Hitlerova nástupu k moci zastihl na přednáškovém turné po USA. Spisovateli, který měl mimo jiné za sebou aktuální dobový a výrazně protifašisticky zaměřený román "Úspěch", bylo jasné, že zpět do Berlína a do své vlasti nemůže. Usadil se tedy ve Francii a začal literárně pracovat. V té době vznikla řada rozsáhlých románů, ale i další drobnější prozaické útvary jako povídky a eseje. Po jmenování Hitlera říšským kancléřem následovalo vydání zákona na "očistu" německé literatury od "nežádoucích" autorů. V plamenech skončily mimo románů bratří Mannů a E.M.Remarqua i knihy Liona Feuchtwangera. Ve Francii byl v roce 1940 jako cizinec internován v táboře Les Miller a díky pomoci přátel se mu podařilo uprchnout přes Španělsko a Portugalsko do USA. V Kalifornii setrval až do své smrti v roce 1958.

Kniha "Po sezoně" je soubor osmi kratičkých povídek, jež vznikaly v rozmezí patnácti let za velmi různých okolností a z velmi různých podnětů. Pro spisovatele tu nejsou nejdůležitější jednotlivci, situace, do nichž se dostávají, případně způsoby, jakými řeší vnitřní a vnější konflikty. Jde mu spíše o popis společenské či psychologické determinovanosti jejich jednání. Na psychologické konstrukci Feuchtwangerových postav je zřejmý vliv četby prací Sigmunda Freuda. Ten svou metodou zobrazení snu a asociativní volbou slov poskytl literatuře prostředky použitelné pro analyzování osobnosti postavy.

V jeho povídkách prostupují prvky realistické i protismyslné, neboť jak jinak označit počínání moudrého, prozíravého a rodinu milujícího profesora Rappa v povídce "Dům na Zelené cestě", jenž pro svou fixní ideu vážně ohrozí životy svých nejbližších v době, kdy už sám nemůže pomoci. Ale abych nepřeskakovala... Povídka "Dům na Zelené cestě" vypráví příběh France Dierkopfa a profesora Rappa. Profesor si uchovával tajemství, které nesvěřil ani své rodině, ale Franc jej chtěl vždy získat. Jeho tajemství spočívalo v tom, že o životě Krista neexistuje žádné svědectví necírkevního spisovatele z prvního století po Kristu, ale právě profesor Rapp objevil v jednom scholionu citát ze "Stemmat" jistého Symmacha z Milétu, v němž je jednoznačné obsažen odkaz na existenci muže, který má s Ježíšm z evangelií mnohem víc společných rysů než kterákoli jiná historicky ověřená postava oné doby. Jenomže jakmile se Hitler dostal k moci, byl profesor Carl Friedrich Rapp, jenž platil za liberála, ohrožen, i přesto však zůstal v Německu. Pravděpodobně nechtěl přerušit svou velkou práci, k jejímuž završení se blížil, a potřeboval knihy, které by určitě s sebou nesměl vzít přes hranice. Bohužel již po pár letech zemřel. A v tuto chvíli se nám znovu dostává na scénu Franc Dierkopf-patolízal, který postupně zařídil vyhoštění zbytku rodiny profesora z jejich domu, aby tam mohl zůstat sám a hledat rukopisy, které profesor tak pečlivě uschoval. Po důkladném prohledání celého domu začal dokonce i kopat na zahradě. S jeho mánií, s jeho překopáváním to bylo čím dál horší a právě to překopávání mu nakonec přivodilo zánik... Zabila ho zbloudilá bomba svržená jedné noci letcem, který se vracel ze splněného poslání a zaujalo ho světlo, které měl u sebe Dierkopf překopávající zahradu.

Neurofyziolog dr.Bl. požíval mezi svými kolegy velké úcty. Především byla vychvalována exaktnost jeho výzkumu, nepodplatitelnost, s jakou stále znovu přezkoumával důležité a vítané výsledky z hlediska nejodlehlejších zdrojů chyb. Každý druhý by s jeho nadáním udělal kariéru, ale on zůstal sedět na katedře malé univerzity a věnoval se svému výzkumu a vývoji inteligenčního fotometru, čehož i dosáhl - sestavil třiadvacet rovnic, jež se správně zadanými čísly a písmeny vytvořily grafy, které určovali míru inteligence jedince. Tohoto objevu si všiml i diktátor země a určil výzkum dr.Bl. za státní a každou chvíli posílal doktorovi své úředníky pro ověření jejich inteligence. Za deset let spolupráce mezi diktátorem a doktorem se mezi nimi utvořilo přátelství, které narušila až prosba diktátora o sestavení jeho inteligenčního grafu... Pár dní po vyhodnocení diktátorovy inteligence doktor umírá, má slavnostní pohřeb a čtrnáct dní poté má vystoupit diktátor před svůj lid a promluvit. Chvíli před svým vystoupením najde zalepenou obálku, v níž byly výsledky jeho inteligenčního testu a chce si je přečíst, nakonec však obálku roztrhá za účelem nerozptylovat se před vystoupením... Diktátor sebejistě přednese svůj projev, ale už nikdy se nedozví, jestli i on patří mezi lidi s vysokou inteligencí...

Všechny povídky jsou psány v ich formě a autor ponechává na čtenáři, aby v souladu se svou zkušeností a stupnicí hodnot věnoval náklonnost či antipatie, soucit či posměšný údiv vůči hlavním postavám, např. třeba k diktátorovi z "Příběhu neurofyziologa dr.Bl.". Ve většině povídek vystupuje vypravěč a i přesto, že určité tematické prvky evidentně vyrůstají ze spisovatelových zážitků - židovský osud emigranta ve Francii apod. - nelze tyto prózy označit za autobiografické. Feuchtwanger se spíše snaží o zobecnění individuálních osudů a o střízlivé bilancování historických procesů. Všechny povídky jsou napsány velmi srozumitelně a navíc i jejich rozsah přispívá k jejich čtivosti. Doporučuji.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Michalka, 30.04.2006

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Lion Feuchtwanger - Po sezoně a jiné povídky







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­