Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento příběh se odehrává za 2. světové války. Eliška pracovala jako doktorka v brněnské nemocnici. Před časem začala ošetřovat Jozu. Dovezli ho ze slovenského pohraničí. Byl polomrtvý, ale zachránila ho. Vyprávěl jí o kraji, kde žije, o Želarech.
Roznášela dopisy s tajnými zprávami mezi odbojáři. Jeden ale nemohla doručit - už tam hlídali Němci. Z neúspěšné výpravy šla k Richardovi (kolega) - on určoval, ke komu půjde s dopisy. Nebyl doma. Místo něj se po chvíli objevil Slávek (kolega a kamarád). Dal jí do ruky životopis, falešné doklady, potravinové lístky. Musí odjet s Jozou do Želar a vzít si ho za muže (lidé, kterým nesla obálku, byli zatčeni; Richard emigroval).
Při cestě vlakem si všechno probírá v hlavě. Má šance se vrátit, ale nikdo neví za jak dlouho. Joza celou cestu skoro nemluvil - což bylo u něj nezvyklé. Naučila se svůj nový životopis a zapamatovala nové jméno - Hana.
Joza bydlel ve světničce v kovárně, kam by se nevešli. Spravil starou dřevěnou chaloupku a Hana bydlela až do svatby v hotelu v Šádově Huti. Okolo chaloupky byly jenom louky, pole a les. Vládla tam velká chudoba a bylo těžké se tomuto stylu přizpůsobit. Hana nic neuměla. "Sousedka" Žeňa ji všemu učila (včetně vaření). Joza začal Haně říkat Hanulko - a lidé ji mezi sebou nazývali Jozovou Hanulí. Měla z jeho velikosti neustálý strach. Chodili spolu na procházky a pomalu k sobě nacházeli cestu.
Jednou šla na ostružiny. Zabloudila. Odřela si celé tělo a udělala mnoho modřin, když sjela ze srázu. V bouřce se ukryla v krmelci. Joza ji našel za pomoci kamaráda a psa. Zanedlouho šla do nemocnice na operaci žlučníku. Když přijela zpátky, všichni želařští ji upřímně vítali.
Jozovi na pile rozřízli ruku. Jeli k doktorovi. Ten tam nebyl, tak mu ránu Hana zašila sama. Lucka - želařská "babka kořenářka" poznala, že není tou, za kterou se vydává. Od té doby chodili léčit po chalupách spolu.
Haně trvalo dlouho, než Jozu dobře poznala. Byl sice negramotný primitiv, ale dokázal jí vyjádřit velice zvláštním způsobem svůj cit k ní. Měla ho velice ráda.
Do Želar přišli Rusové. Nejdřív byli kamarádi. Nakonec celou vesnici vypálili. Hana s Luckou ošetřovali raněné. Boj trval několik dní. Po příchodu slováckého důstojníka vše utichlo. Zrovna přišel i Joza. Byl zraněný a zemřel.
Hana se vrátila zpátky do nemocnice. Se Slávkem se už nikdy nesetkala. Richard si přivezl z Ameriky novou manželku, která se s ním brzy rozvedla. Chtěl se tedy oženit s ní. Eliška odmítla. Našla by v něm sice dobrého muže, ale věděla, že by nikdy nenašel porozumění pro její stále přetrvávající vztah k Jozovi.

CITÁT Z KNIHY:

"Pro Jozu znamenalo naše manželství stejný zlom jako pro mě. Musel se vyrovnat s postavením ženatého muže, jehož místo osudem přiřčeného kozího chlívku obývá vlastní dům."

Čtenářský deník	-	Jozova Hanule, Jozova Hanule (2), Jozova Hanule (3), Jozova Hanule (4)
	-	Pro každého nebe
	-	Želary, Želary (2), Želary (3)

Čítanka

-

Želary