Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• filozofický/politický dialog

Jungmann zde formuluje své pojetí jazyka i jeho význam pro národní kulturu, a působí tak i na své stoupence a žáky (Kollára, Šafaříka a Palackého).

ROZMLOUVÁNÍ PRVNÍ:

Postavy:
Čech - vzdělaný, kulturní člověk, ale vyrostl a studoval v německém prostředí - neumí dobře česky, přejímá klišé, že česká literatura je špatná
Daniel Adam z Veleslavína - vzor z doby největšího rozkvětu českého jazyka, je zděšen současným stavem češtiny
Minos - strážce podsvětí, rozděluje příchozí podle národnosti (i když se Čech kloní k Němcům, patří do "české části")

Obsah:
Čech a Veleslavín se setkávají po smrti v podsvětí; Čech mluví silným německým přízvukem. Veleslavín je zděšen stavem českého jazyka. Přichází Němec, jenž mu vysvětluje, že si za to Češi mohou tak trochu sami, ale že ještě není pozdě a mohou svůj jazyk pozvednout na vyšší úroveň, stejně jako se to podařilo Němcům.

ROZMLOUVÁNÍ DRUHÉ:

Postavy:
Slavomil - obránce vlasteneckého smýšlení, přesvědčuje Protivu o své pravdě; "Nevzdělaní, chudí si nemůžou vybrat, jakým jazykem budou hovořit, nemohou ani na úřad, soud, protože se tam všude hovoří německy."
Protiva - odpůrce vlasteneckého smýšlení; kosmopolitní názor; "Každý si může mluvit, jak chce, volí si svou zemi a svůj jazyk."

Obsah:
Jungmann na dialogu těchto dvou postav představuje obě hlediska, tedy jak kosmopolitní, tak vlastenecké, nakonec se ovšem kosmopolitní Protiva nechá přesvědčit.

Protiva: "Proč vytvářet vysokou českou kulturu, když není, kdo by ji četl a není kdo by ji psal?"
Slavomil: "Kultura se nemůže opírat jen o nejnižší patra, musíme mít plnohodnotnou národní kulturu."