Menu
Wolker Jiří (*29.03.1900 - †03.01.1924)
Básně z pozůstalosti
Patrný vliv proletářství a symbol síly ve svazku muže a ženy. Řádová sestra Klára touží po lásce, a proto žádá Krista, aby sestoupil z kříže a stal se jejím milencem. Zázrak se však nekoná a Klára sejde ze správné cesty, stane se prostitutkou. Sama je pak obrazně ukřižovaná (spojitost s básní Ukřižované srdce ze sbírky Host do domu) a od jejího utrpení jí pomůže až silný muž, který věří v lepší svět a v možnost změnit budoucnost. "Rozbil jsem kladivem tuto stěnu,
pojď se mnou rozbít ostatní, má milá!
Mým pěstím srdce dej, ať těžší je jejich síla,
a oči naše kovadlinou učiň
k překutí světa od rezi..." "Jsme kladivo, žena a muž,
láska bojující!" Balada z nemocnice
V nemocničním pokoji stojí dvacet lůžek a jeden nemocný žádá lékaře, aby jej přemístili ze stinného lůžka na slunné místo, nosí prý v hlavě veliký vynález, který odnese celý svět na lepší místo. Lékař však nemůže jeho přání vyhovět, všichni nemocní si jsou u něj rovni. Upozorní ho ale, že číslo tři už skonává, po jeho smrti tedy nechá vynálezce přemístit. Po sedmi nocích, kdy se stav umírajícího nemění, rozhodne se montér svého druha zabít, aby sám přežil. Udusí ho proto a druhý den se stěhuje na jeho místo. Bůh ho však potrestá zamračeným počasím a vynálezce umírá přesně v den, kdy slunce znovu vysvitne. Chorý, který ležel v stínu,
přenesen je k oknu blíž.
Bože, ty znáš jeho vinu,
zda mu, Bože, odpustíš? Balada o námořníku
Vypráví o námořníku Mikuláši, který opouští na tři léta manželku záhy po svatbě. V jednom přístavu potká bývalou milenku, která na něj věrně čekala sedm let, nevzpomíná si však na ni. Zhrzená dívka ukončí svůj život skokem do mořských vln. Po návratu domů námořník zjistí, že jeho žena ho podvedla, ze vzteku zabije věrného psa Fidelia a chystá se zabít i ničemnou ženu, v očích mrtvého psa však rozpozná oči dívky, jež na něj dlouhých sedm let čekala a svůj čin si rozmyslí. Posléze se přihlásí ke službě strážce majáku, kde žije naprosto sám a odloučen. Námořník ke psu shýbá se - a děs jím zachvěje,
to nejsou mrtvé oči psí, - toť oči z Marseille,
to nejsou mrtvé oči psí, - to zrak je děvčete,
z podmořských hlubin přicházejí oči prokleté,
dvě smutné oči vrací se a křičí noční tmou:
"Mikuláši, proč zabil jsi věrnost a lásku mou?" Nemocný
Básník hovoří o tíživé samotě, jež ho kvůli chorobě obklopuje a touze žít dál a něco dokázat. Ó tího choroby, - je nejtěžší z tvých ran,
že člověk bolestmi je k sobě připoután
a v potácivých dnech, jež jdou neznámo kam,
je sebou obklopen a v sobě strašně sám. Stud
Miniaturní příběh básně se odehrává na březích jižního moře, kde básník pozoruje ženy, které se cudně ale i provokativně snaží zakrývat svá těla před pohledy mužů. Z této řady vybočuje mladá žena, těžce sužována chorobou, která se stydí za to, jak je vyhublá a za to, že nemůže mít děti. Její odlišnost jí připadá nevhodná, a proto se snaží nevycházet mezi lidi. Tenkráte zdálo se ti, že je snad hřích
zem sytých a zdravých skvrnit svou přítomností.
Hlavu jsi složila do žeber vysedlých
a na tomto voru, sbitém z vlastních svých kostí,
chtěla jsi jinam, daleko odjížděti,
do země vzdálené, kde žena se nemusí stydět,
že nemá štěstí,
že nemá lásky,
že nemá dětí. U rentgenu
Vypráví o dělníkovi, jenž přijde k doktorovi, aby ho prosvítil rentgenem, protože si stěžuje na úporné bolesti. Doktor zjistí, že dělníkovi plíce jsou prožrané tuberkulózou, srdce je ušlapané, přestože kdysi věřilo v lepší život, a nejhlouběji v dělníkově nitru se skrývá nenávist, která je původcem bolesti. Umírající
Wolker už zcela jasně cítí přicházející smrt. Smrti samotné se nebojí, největší strach má z umírání, kterým si každý člověk musí projít sám. Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,
kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho... Epitaf
Básník si sám sobě napsal epitaf krátce před tím, než zemřel, protože věděl, že smrt byla v jeho případě nevyhnutelná. Naplnily se tak jeho nejhorší obavy a zemřel tak, jak nejvíc nechtěl, jako nemohoucí chudák na nemocniční posteli. Byl plný elánu a chuti do života, viděl před sebou ještě mnohé věci, které měl a které chtěl udělat, nicméně nemoc byla rychlejší. Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
Zemřel, mlád dvacet čtyři let.
Většina básní je prodchnuta melancholickou náladou věštící přicházející smrt. I když se v této sbírce objevují i básně milostné (Šťastnému děvčeti), je z nich cítit hořkost. Velmi častý je zde motiv bolesti zobrazující nemohoucnost a bezmocnost. Básník chtěl měnit svět, nicméně mu ani nebyla dána šance. Velmi zajímavé verše, některé básně jsou velmi působivé. Zajímavé čtení.
Zdroj: Zuzana Mráziková, 23.02.2006
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Jiří Wolker - Básně z pozůstalosti
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
nedělní ráno václav z michalovic přívlastek shodný victor hugo bídníci Lidice Minecraft marlowe nezamestnanost odborný referát život nahoře moll flandersová vladimír menšík mag Pearl Harbor dynamický halloween karásek ze lvovic kluci přednášky pavel z tarsu Den jako každý jiný pověsti a legendy lazar a pisen Jirkův moje auto počítač ruský realismus zdena salivarová erich maria poblizoučku
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 711 822 092
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí