ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Wolker Jiří (*29.03.1900 - †03.01.1924)

   
­­­­

Host do domu (5)

Básnická sbírka obsahuje verše plné chlapecké něhy, lásky k životu, důvěrného vcítění do světa lidí chudých a ponížených i do světa věcí, jež člověka obklopují.

První Wolkerova básnická sbírka byla čtenáři i kritikou přijata s velkým nadšením, jelikož silně odráží citový život autora - je milá, něžná, líbezná, psána v duchu vitalismu. Sbírka zahrnuje 3 oddíly poezie prostých věcí s názvy Chlapec, Ukřižované srdce a titulní Host do domu. V dalších vydáních byla do sbírky začleněna i delší báseň Svatý kopeček, a to jako její závěrečný oddíl.

CHLAPEC

V tomto oddílu autor vyjadřuje svou nezměrnou lásku k lidem i věcem a dychtivou radost ze života. Reakcí na 1. světovou válku je zde příklon ke každodennosti běžného života, k oslavě prostých věcí, všedních darů života, domova a rodinné pohody. Autor touží po harmonii ve vztazích k lidem, k přírodě i k neživým věcem.

Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
"Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."

(Pokora)

"Hlavní postavou" hned úvodní básně Pokora je lyrický subjekt básníka, jakési jeho alter ego (druhé já). Je zde nádherně vyjádřena pokora, láska a štěstí, naděje. Kapička rosy je zde prodlouženou rukou nebe, které se jen něžně dotýká květiny a přitom se o ni opírá celou vahou své velikosti a nekonečnosti. Kytička je malinká, i autor se po ní musí vztáhnout, přestože je nejmenší na celém světě. Chce ji obejmout, chce jí vyjádřit svou lásku. Je to "jenom kytička", která je však součástí celé přírody, toho všeho, co nás obklopuje, bez čeho bychom byli jen holé nic. Vše, co nás obklopuje, má své nezastupitelné místo, svou funkci, svou důležitost... Člověk by si měl uvědomit, že není pánem všeho, ani středem vesmíru, ani pupkem světa, je pouhou součástí. A to je krásné! A pokud si toto člověk neuvědomí, pokud se nerozhlédne kolem sebe a nevšimne si, co krásy je všude kolem, nikdy nemůže být šťastný.

Básník vyjadřuje svými básněmi lásku k nejprostším věcem - Pokora, Kamna, Poštovní schránka.

V básni Kamna autor přirovnává tak prostou věc, jako jsou plotny u kamen, jarním loukám, na které se smějí maminky-sluníčka a na nichž pak vyrostou chléb a koláče. Kamna ožívají, jsou teplá, životodárná, vonící, jako celá báseň. Do básně vstupují přírodní jevy, autor je využívá k obrazným pojmenováním, například chleby a koláče jsou jako květiny polní, plotny jsou louky na jaře.

Poštovní schránka je určitě nejznámější básní celé sbírky, snad i celé Wolkerovy tvorby. Stejně jako kamna i poštovní schránka rukou básníka ožívá a modře kvete, na psaníčkách rostou plody. Poštovní schránka je věc tak všední a okoukaná, že si jí mnohdy ani nevšimneme, ale Wolker nám zdůrazní, že kvete, že se do ní házejí psaníčka veselá i smutná. A znovu se v obrazných pojmenováních dostáváme k přírodě - srdce jsou červené blizny, na kterých rostou sladké a trpké plody, čmelák roznáší psaníčka do celého světa...

"...Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí..."

(Poštovní schránka)

Velkým trestem pro člověka je chvíle, kdy zůstane sám a opuštěný všemi. I přestože je to jen krátký čas, zdá se to být celá věčnost. Básník se cítí prázdný, nemilovaný, chybí mu pocit soudržnosti, přítomnosti blízké osoby. Zvlášť silný je tento pocit v okamžicích svátečních, kdy by lidé měli být spolu. A zde se objevuje motiv maminky, osoby nejmilovanější, která by jeho srdce "růžovou konvičkou zalila jak za oknem kvítka".

"Všichni chlapci domů odjeli,
jen já jsem zůstal v cizím městě.
Na svatodušní svátky
srdci se vždycky chce k mamince zpátky.
...
Dva dny jsou chlapci doma už.
To budu ještě dlouho sám..."

(Svatodušní svátky)

Básníkův silný citový vztah k přírodě se projevuje v básni Žně. Slunce zde vidí jako básníka, který napsal krásnou báseň - zlatavé pole s obilím; muže, ženy a děti pak jako hltavé čtenáře, kteří se od těch nádherných veršů nemohou odtrhnout. Sám autor touží splynout se všemi těmi lidmi, splynout s přírodou a stát se její součástí.

"Na kopečku nad polem
také já chci říkat tu báseň,
volat,
aby stařečci v dědině až na práh vyšli
a slyšeli, co slunce napsalo, ..."

(Žně)

UKŘÍŽOVANÉ SRDCE

Tento oddíl již není tak příjemný, štěstím kypící a veselý jako Chlapec. Zde už si autor všímá i smutnějších stránek života, už dospěl a uvědomuje si, že život přináší i krušné chvíle, které se mnohdy v ty příjemnější jen ztěžka převracejí.

Můžeme to vysledovat hned z úvodní básně Ukřižované srdce. Objevují se zde nevěstince a kasárna, předměstské domy a továrny, básník nás zavádí do velkoměstského prostředí. Báseň je smutná, i když naděje v lepší život, v lásku neumírá.

"...Jsem láska a kvetu
ranou otevřenou,
aby všichni nevěřící
železným životem rozbití
mohli v ni prsty vložiti."

(Ukřižované srdce)

Tvrdá a těžká práce je námětem i dalších básní, například Ze soboty na neděli, i když i tady není básníkovi cizí naděje, dokonce i lehká ironie a vtip.

"...V noci ze soboty na neděli
ztroskotaní lidé velmi zesmutněli.
Dnes vidí všechno trojitě,
což je pranic nepotěší,
neboť je všechno třikrát těžší..."

(Ze soboty na neděli)

Smutek a stesk čiší i z dalších básní tohoto oddílu. Pokojík v hotelu je o osamocení člověka, který nemá nikoho, kdo by přišel a zadarmo se na něj usmál, kdo by mu řekl něco pěkného, milého a teplého. Skutečně není na světě nic pěkného?

Báseň Rekruti nám ukazuje nástup branců do kasáren jako smuteční obřad, všude je jen šeď a čerň, smutek, jejich hlavy jsou jako "černé rakvičky". Kde je ten krásný život? Kde je láska maminčina a milenčina?

"...My už nemáme hlav na ramenou,
už máme na nich jen kufříčky,
černé kufříčky - černé rakvičky,
...
živote krásných skleněných věcí,
lásko s maminčinýma rukama..."

(Rekruti)

Oddíl obsahuje i básně milostné, např. Zamilovaný nebo Nemocná milá.

HOST DO DOMU

Třetí a poslední oddíl se tematicky i výrazově jakoby vrací k oddílu prvnímu. Drsnost, stesk a smutek jsou zahnány, do popředí vystupuje optimismus, smír, naděje a láska.

"...Lidé
lidem
dveře
otvírají..."

(Host do domu)

Zajímavé jsou básně, ve kterých se projevuje autorův vztah ke smrti, ať už je to Smrt či Hřbitov. Wolker jakoby smrt nebral příliš vážně, snad jako by o ní ani nepřemýšlel. Patří zkrátka k životu a není třeba mít z ní jakékoli obavy, vždyť "smrt jsou jenom bílá boží muka na rozcestí, v poli", když člověk zemře, tak vlastně jen usne v krásné bílé krajině. Hřbitov je pro básníka místo, kde si děti na hrobech hrají na tátu a mámu, místo, kde milenci sedí na lavičce v aleji akátů. Těžko říci, jestli byl tento postoj způsoben básníkovým mládím, vždyť přece člověk v tomto věku na smrt ani nepomyslí, to až k "stáru", když si začne uvědomovat, jak rychle ten vyměřený čas letí.

"...Na této zemi není smrti,
jsou jenom staří a mladí."

(Hřbitov)

Součástí tohoto oddílu je též báseň Věci, kterou se autor vrací ke svým Kamnům či Poštovní schránce. Opět nám dává ožít věcem neživým, personifikuje je, Wolkerovy věci žijí, dívají se na nás a trpí, také mlčí a čekají a milují a chtěly by si porozprávět... Stejně jako Wolker...

"...Proto miluji věci
a také miluji celý svět."

(Věci)

Opomenout nesmíme ani básně Na svatého Mikuláše a Koledy, které evokují čas sváteční, čas zimní, čas vánoční, čas "punčošky za oknem".

MOTIV MATKY A ŽENY VE WOLKEROVĚ POEZII:

Jiří Taufer si ve své knize esejů Portréty a siluety všímá dvou velmi silných motivů ve Wolkerově poezii - motivu matky a motivu ženy.
Wolker svou matku velmi miloval, vážil si jí, byla pro něj důležitým člověkem v jeho životě, dodávala mu pocit jistoty a lásky, není tedy divu, že jeho poezie je plná motivů matky. Autor využívá zdrobnělin tohoto slova, snad tím chce vyjádřit tu lásku a něhu, kterou k matce cítil.

"...mnoho smutků a urážek do uzlíčku
a stříbrnou vzpomínku na matičku..."

(Žebráci)

"...Na svatodušní svátky
srdci se vždycky chce k mamince zpátky,
aby ona dobrá a rozmilá
je růžovou konvičkou zalila
jak za oknem kvítka..."

(Svatodušní svátky)

Motiv maminky se samozřejmě objevuje i v básních dalších, jsou to maminky-sluníčka, které žehnají zlatýma rukama kamnům (Kamna), ruce maminek, které svým synům dávají lásku (Rekruti), maminky, které věří a jejichž lomící ruce nedávají synům spát (Vězeň), maminky prostírající na stůl talíře k večeři (Zamilovaný).

Nelze pochybovat o vztahu Jiřího Wolkera k jeho matce, vztahu, který vyjádřil několika slovy, jež řekl jednoho dne v sanatoriu: "Maminko, až se uzdravím, napíšu o tobě knihu a tak tě oslavím, jako dosud žádný básník svou matku neoslavil..."
Matka ve Wolkerových básník je ztělesněním něhy, lásky, štěstí, je to žena oddaná svým synům, žena obětavá, starající se o štěstí a blaho svých blízkých, je to žena tichá, ale vždy tam, kde je jí třeba, vždy připravená pomoci.

Stejně silný je ve Wolkerově tvorbě motiv ženy. A to "jakékoli" ženy. Wolker nemá problém ani s lehkou holkou, nehodnotí ji, nezaujímá k ní postoj ani negativní, ani pozitivní, prostě také je to žena a patří to k životu.

"...plešatí starci
se v barech u vína chlubí,
kolik holek si koupili..."

(Návrat)

Častěji se v jeho poezii objevuje žena čistá, milá, něžná, žena-milenka, žena-manželka, žena-matka. Vztah Wolkera k ženám je v této sbírce spíše v plenkách, je to postoj mladíka nepříliš zkušeného, který teprve hledá. Ale je to postoj veskrze civilní a moderní, básník se rozhodně nevznáší na růžovém obláčku a nehledá ženu vysněnou až neskutečnou. Taktéž erotika mu není zcela cizí, ke vztahu muže a ženy patří, vidíme ji tedy i v jeho poezii, erotiku něžnou, erotiku "tak akorát".

"...Jdu vám až večer gratulovat,
protože večer je světnička s andělem
a chlév s narozeným dítětem..."

(K svátku mé milé)

Autor své milé vyká, váží si jí, má ji rád. Také erotika je zde jen náznaková, jakoby ve fázi hledání, zkoušení. Je to velmi něžné a milé.

V další básni Háj už autor pomýšlí na ženění, zde je mu žena bílou kapličkou v zeleném háji, symbolem lásky a čistoty. Z básně dýchá autorova představa šťastné rodiny se spoustou šťastných dětí.

Báseň Rekruti již v sobě zahrnuje smyslnou erotiku, bílé postele, tělo, rty... Je to ale něco zcela přirozeného, co patří k životu, nic bezúčelně sexuálního. Láska je předzvěstí nového života.

"...Do rukou nás vezměte, do bílých postelí,
abyste, milé, věděly,
kde se naše tiché tělo
pro rty vaše ranou otevřelo,
abyste mohly hluboko do něho
té noci svatební.
Dříve než se rozední,
počneme pod vaším srdcem radostné pachole,
nový život."

(Rekruti)

Básně Zamilovaný a Nemocná milá nám představují mladého básníka, zamilovaného, toužícího po něžné a oddané lásce, po zlatých očích, po erotice. I v této situaci vzpomene na maminku.

"...Slečno, co mi dáte z bohatství svého,
červenými rty a bílými prsy uzamčeného?..."
"...Stojím, stojím,
slova si nevystojím,
které bych, ženo, ti položil do dlaně
prostě a oddaně
tak, jako maminka klade na stůl
talíře k večeři..."

(Zamilovaný)

WOLKEROVA POEZIE A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Wolker používá volný verš, rým je nepravidelný, střídá se sdružený se střídavým, také verše, které se nerýmují, rytmus je také nepravidelný, popřípadě chvilková pravidelnost je narušena, což působí velmi zvláštně, možná až nepříjemně, pokud čtenář pravidelnost v poezii vyžaduje. Zkrátka autor se snaží přiblížit se běžnému jazyku komunikačnímu, chce, aby byla jeho poezie přirozená, srozumitelná.

O přirozenost se snaží taktéž větev syntaktická - střídají se krátké věty s dlouhými, objevují se souvětí, typický je přesah, střídají se souvětí podřadná a souřadná, větné členy holé, rozvité i několikanásobné, nicméně není v tom žádný systém, či lépe řečeno - systém je v nesystematičnosti, i to je záměr, i to je typické pro běžnou řeč. Při čtení jeho poezie nám vlastně ani nepřijde, že čteme báseň.

Pro přirovnání a obrazná vyjádření si autor "chodí" do přírody, kterou nezměrně miluje. Není snad báseň, ve které bychom něco takového nenašli - Pokora, Žebráci, Svatodušní svátky... a tak bych mohla pokračovat.

Básník se snaží o gradaci, dynamické zesílení vrcholných míst básní, využívá přirovnání, kontrast, metaforu, metonymii, personifikaci.

Personifikace
"...nebe dlaň o tebe opřelo si..."
(Pokora)

"...poštovní schránka... kvete modře,
psaníčka čekají..."

(Poštovní schránka)

"...věci... žijí a dívají se na nás..."
(Věci)

Metafora - postupně rozvíjená
"Slunce... napsalo báseň zlatým perem na naši zem.
Muži,... ženy,... děcka jen čtou a čtou a čtou.
Také já chci říkat tu báseň..."

(Žně)

"... Poštovní schránka... kvete modře.
...srdce, blizny červené, schované v růžovém okvětí."

(Poštovní schránka)

Přirovnání
"Psaníčka jsou bílá jako pel..."
(Poštovní schránka)

"Pánbůh... jak žebrák s mošnou a holí."
(Žebráci)

"Den jako jesle tichý je..."
(K svátku mé milé)

Kontrast
"... psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá."
"... narostou na nich plody
sladké nebo trpké."

(Poštovní schránka)

Anafora
"...vím, že tu chodí s mošnou a holí,
vím, že se jednou s ním shledám..."

(Žebráci)

ZÁVĚR:

Host do domu obsahuje poezii prostých věcí, poezii milou, milující. Ve sbírce převládají obrazy harmonie, radosti, víry a naděje. Objevují se ale i motivy vojáků, kasáren, tvrdého dělnického života, chudoby. Vše Wolker řeší všeobjímající láskou.

"... Jsem láska a kvetu
ranou otevřenou,
aby všichni nevěřící
železným životem rozbití
mohli v ni prsty vložiti."

(Ukřižované srdce)

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

Balajka, Bohuš. Přehledné dějiny literatury II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1993.
Kubínová, Marie. Proměny české poezie dvacátých let. Praha: Československý spisovatel, 1984.
Nezval, Vítězslav. Jiří Wolker. Krajské nakladatelství Brno, Krajské nakladatelství Ostrava, 1964.
Taufer, Jiří. Portréty a siluety. Praha: Československý spisovatel, 1980.
Vlašín, Štěpán. Jiří Wolker. Praha: Melantrich. 1980.
Vlašín, Štěpán a kol. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984.
Vlašín, Štěpán. Slovník literárních směrů a skupin. Praha: Orbis, 1977.
Wolker, Jiří. Básně. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Simonka, 08.06.2009

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Balada o nenarozeném dítěti (Těžká hodina)
-Balada o očích topičových (Těžká hodina), Balada o očích topičových (Těžká hodina) (2), Balada o očích topičových (Těžká hodina) (3)
-Balada o snu (Těžká hodina)
-Balada o ženě, bohu a muži (Těžká hodina)
-Balada z nemocnice (Balady)
-Balady
-Básně
-Básně z pozůstalosti, Básně z pozůstalosti (2)
-Čepobití (Těžká hodina)
-Host do domu, Host do domu (2), Host do domu (3), Host do domu (4), Host do domu (5), Host do domu (6)
-Muž (Těžká hodina)
-Nevěrná (Těžká hodina)
-O kominíkovi (Pohádky)
-Pohádky, Pohádky (2)
-Slepí muzikanti (Těžká hodina)
-Svatý Kopeček (Host do domu)
-Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera
-Těžká hodina, Těžká hodina (2)
-Těžká hodina (několik básní), Těžká hodina (několik básní) (2), Těžká hodina (několik básní) (3)
-Těžká hodina (souhrn), Těžká hodina (souhrn) (2), Těžká hodina (souhrn) (3)
-Tvář za sklem (Těžká hodina)
-U rentgenu (Těžká hodina)
-Zasvěcování srdce
Čítanka-Balada o námořníku (Básně z pozůstalosti)
-Balada o nenarozeném dítěti (Těžká hodina)
-Balada o očích topičových (Těžká hodina)
-Balada o snu (Těžká hodina)
-Báseň milostná (Těžká hodina)
-Básníku, odejdi! (Host do domu)
-Bílý kůň
-Čepobití (Těžká hodina)
-Dláždění (Host do domu)
-Dnešek (Host do domu)
-Dům v noci (Těžká hodina)
-Fotografie (Těžká hodina)
-Háj (Host do domu)
-Hoj! (Host do domu)
-Horečka zelené oči má... (Do boje, lásko, leť)
-Host do domu (celá kniha / e-book)
-Host do domu (Host do domu)
-Hřbitov (Host do domu)
-Jaro (Těžká hodina)
-Jitřní píseň (Host do domu)
-K svátku mé milé (Host do domu)
-Kamna (Host do domu)
-Kázání na hoře (Těžká hodina)
-Koledy (Host do domu)
-Mé srdce já a vášeň (Mladistvé práce veršem)
-Milenci (Těžká hodina)
-Mirogoj (Těžká hodina)
-Moře (Těžká hodina)
-Muž (Těžká hodina)
-Na svatého Mikuláše (Host do domu)
-Návrat (Host do domu)
-Nemocná milá (Host do domu)
-Nevěrná (Těžká hodina)
-Noční déšť (Host do domu)
-O kominíkovi (Pohádky)
-O milionáři, který ukradl slunce (Pohádky)
-Oči (Těžká hodina)
-Odjezd (Těžká hodina)
-Okno (Host do domu)
-Po bouři (Mladistvé práce veršem)
-Pod mrakem (Mladistvé práce veršem)
-Podzim (Jitřní píseň)
-Pohádka o listonošovi (Pohádky)
-Pohřeb (Těžká hodina)
-Pokojík v hotelu (Host do domu)
-Pokora (Host do domu)
-Polibek (Mladistvé práce veršem)
-Poštovní schránka (Host do domu)
-Poutníci (Host do domu)
-Rekruti (Host do domu)
-Samota (Mladistvé práce veršem)
-Setkání (Těžká hodina)
-Slepí muzikanti (Těžká hodina)
-Sloky (Těžká hodina)
-Smrt (Host do domu)
-Stařeček umřel (Jitřní píseň)
-Stud (Básně z pozůstalosti)
-Svatodušní svátky (Host do domu)
-Svatý kopeček (Host do domu)
-Školní sonet (Mladistvé práce veršem)
-Šťastnému děvčeti (Do boje, lásko, leť)
-Těžká hodina (celá kniha / e-book)
-Těžká hodina (Těžká hodina)
-Tvář za sklem (Těžká hodina)
-U rentgenu (Do boje, lásko, leť)
-Ukřižované srdce (Host do domu)
-V parku před polednem (Host do domu)
-Vášeň (Mladistvé práce veršem)
-Věci (Host do domu)
-Večer (Jitřní píseň)
-Verše do památníku (Mladistvé práce veršem)
-Vězeň (Host do domu)
-Vzdálená milá (Host do domu)
-Zamilovaný (Host do domu)
-Ze soboty na neděli (Host do domu)
-Zlá ulice (Mladistvé práce veršem)
-Žák (Host do domu)
-Žebráci (Host do domu)
-Žně (Host do domu)
­­­­

Diskuse k výpisku
Jiří Wolker - Host do domu (5)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­