Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román, 3 kapitoly: Ri, Fischer, Herzog
• dílo odmítnuto, nepřijato dobovou kritikou v ČR, vyšlo před revolucí jen jednou a to za 1. republiky (1937)
• na seznamu proskribovaných děl
• do románu Weil zahrnuje svoje prožitky z Moskvy a ztotožňuje se s postavou J. Fischera
• jeho hlavní dojem negativní, přestože je loajální s politikou

Dvě souběžné dějové linie:

1. Ri (měšťácká židovská rodina)
2. Fischer (český intelektuál), jeho příběh pokračuje na příběh rumunského emigranta Rudolfa Herzoga - příběh má motivační funkci pro Fischera

Společný cíl:
Včlenit se do společnosti, z toho vyplývá otázka, která je v celém románu: Jak zapojit jedince do společnosti bez ztráty jeho individuality?

2 možnosti řešení:
Buď splynout s celkem a pozbýt vlastní individuality, nebo jít cestou opačnou se všemi možnými důsledky.

Ri
Pochází z měšťanské rodiny. Nepřijela do Moskvy z vlastní vůle, ale za manželem. Proti Moskvě je zaujatá, nechce se jí tam, musí se vzdát komfortu na který je zvyklá z Evropy. "Vůbec nic ji neláká do té podivné země, kde lidé nepijí kávu, netančí, nemají automobilů, nejezdí do hor na lyže, nechodí do kaváren a místo toho budují socialismus..."
Postupně se přizpůsobí a asimiluje se v ruském prostředí.
Přizpůsobování má více fází:

1. pocit úplné cizoty
2. snaha vytvořit si vlastní mikrosvět
3. rezignace, smíření

Fischer
V Moskvě je z politického přesvědčení, z vlastní volby. Pracuje jako komunistický žurnalista a překladatel. Snaží se adaptovat, ale nejde mu to → cítí provinění. Je hodně individuální, neodosobnil se → místo zanícení a horlivosti cítí únavu z práce.
"Fischer přišel do této země jako host, a stal se nepřítelem... Nekrvácel pro tuto zrmi, neproléval za ni krev, neumíral za ni tyfem, hladem a chladem, byl jen jejím hostem a chtěl si koupit její lásku prací, běháním po schůzích a kroužcích. Jenže lásku není možno si koupit a země se stala cizí, nepřátelskou, odhodila ho jako nepotřebnou veteš - ..."
V závěru (v příběhu Herzogově) je hnán před prověrku v rámci prováděné čistky ve straně a obviněn k příslušnosti k levé opozici ve straně.
Obvinění nevyvrací, přestože má alibi (byl v Německu zachránit Herzoga), má pocit, že je to zbytečné, že je stejně již předem odsouzen, sám cítí vinu, přestože vinen není.

Popisy z čistek jsou velmi působivé pasáže. O jejich vině rozhoduje porota. Obvinění často nejsou prokázaná (obvinili ho z černého obchodování, ale na čistce vyzdvihli, že chodil na anglickou školu, tak z něj udělali spojence západních Imperialistů).
Autor nekritizuje, pouze popisuje na lidech, jak je postupně zbavují lidské důstojnosti a jejich bezmocnost vůči moci, která je může obvinit z čehokoliv.
Atmosféra strachu, podezírání, otupělost, lhostejnost a nenávist jednoho vůči druhému.

"A přece se pokusil Fischer mluvit. Dostalo se mu slova, ale žádná řeč světa nemohla přemoci tuto nenávist. Nikdo nemluvil v jeho prospěch a udělení slova bylo doprovázeno úšklebkem partorga a zlostnými výkřiky účastníků schůze. K čertu s nepřítelem země! Nač má vlastně mluvit? Musil bojovat sám beznadějný boj. Slova byla škrcena hrdlem, ze začátku byla zmatená. Bylo třeba najíti slabé místo protivníkovo, jenže nebylo slabého místa, bojoval proti celé zemi. Pospolitost bránila útoku, jak by mohl napadat, bránit se, kličkovat, když nebyl nepřítelem země, když souhlasil ve všem s těmi, kteří nad ním vyřkli rozsudek. Boj byl předem prohraný, bylo třeba se jen pokusit o několik slov, aby byla zachráněna vlastní čest. Bezpochyby je vinen, i když se nezúčastnil konference opozičníků, ji když musí mlčet o své cestě za Herzogem. Je vinen nedostatkem odvahy nebo myšlenkou..."

Jazykové prostředky:
Moderní jazyk, žádné archaické výrazy, věty převážně jednoduché, moc nevyužívá nevyjádřeného podmětu ("Potom navrhl Robert Ri, aby se šla projít po Moskvě, Ri však Robertův návrh odmítla. Mluvili pak dlouho do noci, vzpomínali na Vídeň a")
Časté opakování jedné informace vícekrát.