Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Podle "pověsti" se 19. září 1846 dvěma dětem - patnáctileté Melanii Calvatové a jedenáctiletému Maximinu Giraudovi - dostalo vidění Panny Marie na hoře La Saletta ve francouzských Alpách nedaleko Grenoblu. Plačící Matka Boží volala po pokání a ohlašovala těžké katastrofy, které čekají lidstvo, nevrátí-li se k poslušnosti Boha a jeho zákonů. Mluvila s prostými a negramotnými pasáčky prostě a srozumitelně o potřebě motlitby a odříkání, svěcení neděle a úcty k Božím přikázáním. I když toto mariánské zjevení (oficiálně akceptované katolickou církví v roce 1851) nikdy nedosáhlo takového věhlasu jako Lurdy nebo portugalská Fatima, přesto se stalo součástí mariánského kultu, a to nejen u francouzských katolíků. Dodnes je poutním místem katolíků celého světa.
Sbírka je věnována Jakubu Demlovi, protože organicky navazuje na obdobnou Demlovu vzpouru v Hradu smrti a Tanci smrti, je pokračováním jeho celoživotního tažení proti lži a nepaměti.
Zahradníčkova sbírka je sumou básníkových názorů na poválečný svět a taky dílem, které symbolicky završuje jeho tvorbu. V doslovu k jejímu prvnímu vydání napsal Bedřich Fučík: "Jsou v ní, v La Salettě, přítomny všechny. . .básně minulé, i ty, jež napsány nebyly; jsou v ní všechny krajiny, jimiž básník prošel; všechno utrpení, všechny naděje a vítězství; všechno je zde, jenomže vyvýšeno a rozšířeno po zákonu života, jenž nestojí."
Zahradníček si myslí, že by se válka, která je vlastně jakýmsi obdobím zkoušek a bolestí, měla stát pro celý národ zdrojem nadějí, protože utrpení může národ očistit od hříchů minulosti. Ovšem byl zklamán z poválečného vývoje a toto se promítlo do tohoto příběhu. Tato básnická skladba, která je napsaná už vlastně po válce, je ztělesněním básníkových zklamaných nadějí, protože český národ vyšel vstříc utopiím režimu, v nichž ale básník viděl mravní záhubu. Proto své varovné memento opřel právě o zjevenou pravdu - lasalettské mariánské proroctví.
Směřování lidstva je podle autora dvojí a to - směřovnání k universalismu a narůstání rozporů ve společnosti a destrukce všech vazeb. Zahradníčkova báseň je vzpourou proti těmto destruktivním silám. "Vyslovuje nejpotlačovanější pravdy, před kterými člověk podvědomě i uvědoměle uhýbá. . .Zahradníček je zde básníkem nejvyšší mravní odpovědnosti; cítí, jak je lidstvo vzájemně spoutáno svými vinami." V La Salettě se metaforicky sugestivní líčení katastrof a hrůz střídá s velice tvrdými odsudky poválečné reality.
Lasalettské zjevení se stalo součástí náboženského kultu i u mladší generace českých katolických, kteří byli ovlivnění osobností J.Floriana (kromě Zahradníčka také J. Durych, J.Čep, B.Reynek, A.Vyskočil a další).
Skladba je rozvržena do 6 zpěvů. V prvním zpěvu je vymezen časoprostor celé skladby, v němž se aktuálnost prolíná s nadčasovostí. Právě v tomto časoprostoru jsou umístěny konkrétní děti (již na začátku zmíněná Melanie a Maximin), kterým se zjevuje Panna Marie "naříkajíc, že už nemůže zdržet Rameno trestající". Zpěv je vybudován na závažnosti jejího poselství. Matka Boží promlouvá právě k negramotným dětem raději než k nějakým vzdělaným intelektuálům, protože tyto děti jsou nevinné a čisté.
Ve druhém zpěvu je vyjádřena apokalyptická podoba poválečného světa. Prohlubuje se v něm ráz básně a její dramatičnost. Ve třetím a čtvrtém zpěvu básník, který je zde jakýmsi prorokem, bilancuje vinu lidského rodu, který nechápe, že každý člověk je zodpovědný za osudy lidstva.

Zhroucení a krach všech jistot je Zahradníčkovi vyvážen jistotou kříže, což je zde symbolem. Je to jediný pevný bod, k němuž básník vztahuje veškeré bytí.

Stojím a stojí Kříž
Nehybný ve svém kmeni
A jeho ramena
Na západ a východ dychtivě vztažená
Letíce výš
Vrhající stín svůj na planetu.

V pátém a šestém zpěvu básník vstupuje na půdu soudobé každodennosti a a odhaluje materialismus v dnešním světě. Tím se hněv prorockého gesta zvyšuje. Zahradníček pak v závěru zaklíná a prosí celý národ:

Aby se tak Evropa vrátila k své první lásce
Holdujíc Beránkovi
Aby se tak i můj národ vrátil
Svatý Václave.

Tato prosba zároveň představuje závěrečnou pointu.

Čtenářský deník	-	Dům Strach
	-	Korouhve
	-	La Saletta (rozbor)
	-	Návrat
	-	Pozdravení slunci

Čítanka	-	Píseň o domově (Čtyři léta)
	-	Těžkooděnec (Jeřáby)
	-	Unisono (Jeřáby)
	-	V dubnu (Jeřáby)
	-	Zpěv nedokončený (Jeřáby)