Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to soubor básní v próze - volná kompozice, ale objevuje se i rým.
Autor se přenáší do světa rostlin, zejména květin a hub, se kterými hovoří, oslovuje je jako přátelé, sestry a bratry.
Jedná se o intimní, přírodní i milostnou lyrizovanou prózu - velká míra subjektivnosti.

Obsahuje lyrické prvky:

• personifikace - hovoří k nim jako k lidem a připisuje jim lidské vlastnosti a činy
• apostrofy - autor každou květinu oslovuje, někdy i jako svou setru, bratra, přítele...
• symboly - květiny = různé lidské bytosti, někdy též konkrétní:
  Tulipán, Ledové květy - autoportrét
  Kapradina - matka
  Čekanka - Matylka - Demlova sestra
  Fiala noční - Weisenberegrová - Demlova milenka
  Lilie bílá - S.K.Neumann
  Pomněnka - Erben
  Čičorečka - Němcová
  Borovice - Březina
  Muchomůrka - Čelakovský

Mnoho přirovnání na základě podobnosti = metafory: ječmen - má copánky, jitrocel - sídlí ve vysokém minaretu, lístky kopretiny - bílí andělíčci apod.
Forma: du-forma - velmi vzácná v literatuře, má apelativní charakter, ich-forma. Není děj, nesyžetová forma.
Je tvořeno asociační metodou.
Vyjadřuje svou lásku nejen k přírodě a ke květinám, ale i k lidem a Bohu.
Zachycuje lidské vlastnosti, činy a vztahy, nutnost lásky a obdivuje krásu celého světa.
Sestavuje jakýsi "lidský herbář", ze kterého dýchá touha po harmonickém společenství lidí i přírody společně.
Kniha je zároveň protikladem a tichou a jemnou vzpourou proti násilnosti a umělosti války a s ním přicházejícím novým obdobím, které zapomíná na důležitost lásky.

Byla neustále rozšiřována a vydávána, stala se jakýmsi leitmotivem Demlovy tvorby. Poslední kapitolu napsal krátce před svou smrtí, což je zde také znát - vrací se k Pupavě, které spolu s Koniklecem věnuje tolik, co předchozím 20 květinám. Posledními jsou Ledové květy - autiobiografické.

Čtenářský deník	-	Moji přátelé, Moji přátelé (2)
	-	Zapomenuté světlo

Čítanka

-

Moji přátelé