Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na Josefa, tedy 19. března, otevřel si Martin Žemla krám. Osamocen za pultem přemýšlel, proč si myslel, jak snadno zbohatne. Kolik jiných provozovatelů živí se nyní jinou prací. Ale vzápětí se zaradoval, protože jeho prvním zákazníkem byl kudrnatý klučina. Děti a lehké děvy jako první nakupující přinášejí štěstí. Celodenním návštěvníkem stal se rotmistr Kyllian. Byl vysloužilým vojákem a nedělal nic jiného, než že se potuloval po městě, po obchodech, po známých. Rozséval pomluvy i vtipy, byl přátelský, s každým se hned dal do řeči. Randová, Žemlova pomocnice, však Kylliana nemohla vystát.

Martin Žemla pocházel z Hradce, jeho otec byl neúspěšným kupcem. Kvůli starání se o živobytí, aby uživil ty děti, které mu z devíti přežily, se moc nezajímal o Martinovy výkony ve škole. Ty byly podprůměrné, snaha matčina nestačila, Martin učení nesnášel. Proto bylo rozhodnuto, že se vyučí kupcem po otci. Bratr Jiří, student medicíny, ho v Praze zavedl k principálu Rorejsovi. Ten byl přísnější než všichni učitelé... Na své učedníky neustále jenom křičel, nadával jim, podezříval je z krádeže. Byl totiž velmi lakotný a šidil lidi, vážil jim méně a dával do sypkých výrobků produkty, jež tam neměly co dělat. Martin si nemohl po práci číst, v zimě si zahřát prokřehlé končetiny, ještě byl do krve za ucho vytahán. Hrozil se pomyšlení, že tohle bude muset vydržet pět let.
Užil si u Rorejse dost, dočkal se výučního listu. Často byl nemocný, ze zimních cest s vozíkem a spaní v chladné místnosti. Zprotivilo se mu kupecké povolání a litoval, že pohrdal školou. Po vyučení začal Martin u principála pracovat. Když po něm neustále žádal tři volné večery, aby mohl navštěvovat kupecké učiliště, dostal výpověď. Do dvou týdnů byl zaměstnán u pana Štěrby. Ten byl sice také přísný, ale spravedlivý. Potrestal mládence, co po nocích chodili do hospod a brali mu zboží. Místo jednoho z nich se Martin dostal na pobočku Štěrbovy firmy. Svým slušným chováním si brzy získal přízeň sousedstva i lidí z jiných ulic a hodně prodal. Štěrba chtěl ho oženit se svou dcerou. Odmítnutí bylo důvodem k výpovědi. Tak se Martin dostal k novému pánovi, panu Šlosarovi. Toužil však po samostatnosti, vydělávat si pro sebe. Hodně spořil a k tomu mu spadlo do klína dědictví po strýci. Konečně si mohl otevřít vlastní krám.
Jako kupec neměl mnoho času, ale alespoň část neděle si vymezil na procházku se sousedkou, paní Šustrovou, a její dcerou Pavlínou. Do té se zamiloval, neviděl její lenost, rozmazlenost, nevrlost. Vdova Šustrová ji nedokázala vychovat. Chlubila se s ní jako s ubohým sirotkem, dokud se nezamilovala do Kylliana. Ten ji odmítl, ačkoli se mu líbila. Martin zuřil, když mu Randlová radila, že ho ty dvě "sní". Martin Žemla se paní Šustrové jako zeť velmi zamlouval, proto kula pikle, jak se dalo.
Zamilovaný Žemla neviděl snahu paní Šustrové, neviděl, jak jen ona se k němu chová mile, kdežto Pavlína si ho vůbec nevšímá. Ani po zasnoubení se nic nezměnilo. Martin s Kyllianem byli u Šustrů pečení vaření, matka jim podstrojovala. Radost bylo na Pavlíně vidět jen tehdy, když ji Martin vzal na ples. Milovala tanec, a tak byla Martinovi vděčna, že jí ho umožnil.
Pavlína neměla Martina ráda. Ve sňatku viděla jenom úprk od matky, která se jí zprotivila. Naopak matka chtěla dceru zaopatřit, aby už měla svůj klid, aby byla za vodou, myslela jenom na sebe. Naplánovala, jak po svatbě budou manželé bydlet v jejím bytě, zatímco ona se odstěhuje do malého pokoje naproti. Tak k nim bude moci denně docházet, jíst u nich a čerpat z jejich peněz. Když se to dozvěděla Pavlína, neviděla již ve svatbě nic dobrého. To také o svatební noci dala Martinovi najevo. Řekla mu, jaký odpor k němu cítí a proč si ho vlastně vzala. Vyhnala ho do jeho krámu. Litovala, proč mu to nevyjevila dřív, protože Martinův nešťastný pohled jí působil výčitky svědomí. Možná kdyby byl Martin dravější, popadl ji a nepustil, nechala by se. Ale jeho mírnost a ostýchavost nic nezmohly.
Manželé se k sobě chovali jako cizí, jenom se přetvařovali kvůli matce. Konali spolu procházky, kdy se po chvíli každý rozešel na jinou stranu. Pavlína se potom na sraz s Martinem vracela usměvavá, vlídná. To kvůli bývalému vojákovi Plagwitzovi, se kterým se scházela už před Žemlou. On byl jediný muž, po kterém toužila, ale armáda jí bránila. Nyní byl však Plagwitz už volný, kvitoval.
V zimě byla stará Šustrová v nemocnici, a tak mladí milenci vyměnili procházky za pobyt u Pavlíny v bytě. Když se po několika týdnech její matka vrátila, Pavlína byla na Žemlu velmi milá a sváděla ho. On se nenechal. Důvod ženina chování poznal záhy. Čekala dítě s Plagwitzem. Až teď Martinovi došlo, kdo je ten muž, kterého několikrát potkal a který mu byl od pohledu odporný. To už Martin nevydržel a svěřil tajemství svého manželství paní Šustrové. Od té doby už se manželé nepřetvařovali, neznali se k sobě. Žemlovi nosila jídlo zase Randová a nahoru do bytu už nechodil.
Martin zjistil, že ho opravdu "vyjedli". Jeho krám mu nic nevynesl. Plánoval ho zavřít a odejít někam daleko. Jednou v noci viděl Pavlínu s jejím milencem, jak jdou do hotelu. Drama se v Martinovi odehrávalo, proklínal krám, jenž ho dal dohromady se Šustrovými. A tak se v něm otrávil. Domu se proto počalo říkat "U snědeného krámu".

Čtenářský deník	-	Otec Kondelík a ženich Vejvara
	-	U snědeného krámu, U snědeného krámu (2)

Čítanka	-	Aby si mohl šaty koupit
	-	Artur a Leontýna, Artur a Leontýna (2), Artur a Leontýna (3)
	-	Bodří Pražané
	-	Cti otce svého a matku svou!
	-	Dobrodružná nájemnice
	-	Dvojí knihy (Pražské figurky)
	-	Milostpane! (Pražské figurky)
	-	Na vorech (Pražské figurky)
	-	Nebezpečný tulák
	-	Noční výprava se smutným koncem
	-	Přátelský dar (Pražské figurky)
	-	Sudička! (Pražské figurky)