Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní postavou románu je Hans Schnitzler, voják-zběh. Vrací se do Kolína nad Rýnem, kde nejprve narazí na tvář anděla v rozbombardovaném vchodu do nemocnice. Příběh začíná 8.5.1945, kdy se Hans vrací do svého rodiště. Nejprve jde do nemocnice, kde hledá paní Gompertzovou, aby jí dal závěť jejího manžela, který byl místo Hanse zastřelen. Jeptiška, která je v nemocnici, mu dá něco málo k jídlu a Hans poté s jedním lékařem usmlouvá, že mu dá protizákonně papíry někoho mrtvého, aby mohl přežít. Hans paní Gompertzovou, jež byla z nemocnice propuštěna, najde a řekne jí (jen z části), jak to bylo se smrtí jejího manžela a předá jí jeho závěť. Hans se rozhodne vrátit i plášť, který si vzal v nemocnici, když mu byla zima. Najde ženu, které patřil a vrátí jí ho, zeptá se, zdali by u ní mohl na noc zůstat a ona svolí (stejně totiž nechce být sama - den předtím jí totiž zemřelo dítě). Nakonec se u ní zabydlí a několik týdnů u ní jen odpočívá a ona mu obstarává jídlo. Žena, u níž žije, se jmenuje Regina. Regina s Hansem se začnou sbližovat a nakonec se do sebe zamilují. Hans začne také obstarávat jídlo, což je ta nejtěžší věc v rozbombardovaném poválečném Německu. Z Hanse se stane i zloděj, krade brikety, které má pro sebe a Reginu, ale dá je i kaplanovi z jednoho kostela, kam dříve (ještě před válkou) chodíval. Kaplan mu zase dá nějaké jídlo a víno. Regina se rozhodne jít dát krev, protože i za to dostane nějaké peníze. Shodou okolností dá krev dceři bohatého pana Fischera a dostane za to peníze a další shodou náhod je, že právník pan Fischer má spojitost s paní Gompertzovou, která je velmi vážně nemocná a umírá. Nakonec, když paní Gompertzová zemře, Fischer závěť najde a dá ji panu Gompertzovi, otci jejího manžela a ten ji roztrhá. Vše končí tak, kdy pan Fischer, odporný a hamižný člověk, který je ale uznávaný a velebený (vždy využíval situace - např. za války je členem NSDAP a využívá toho, ale na druhé straně má potvrzení od arcibiskupa, že členem je pouze z toho důvodu, aby mohl pomáhat církvi), po pohřbu sedí s panem Gompertzem na zadku sochy anděla, která se pod jeho vahou více propadá do rozblácené země.

"A anděl mlčel; nechal se tlačit dolů vahou obou mužů; jeho nádherné lokny byly obklíčeny žbluňkajícím bahnem a zdálo se, že pahýly rukou sahají stále hlouběji do nitra země."

Čtenářský deník	-	A anděl mlčel
	-	Vlak dojel přesně