ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Ionesco Eugéne (*26.11.1909 - †28.03.1994)

   
­­­­

Plešatá zpěvačka (2)

Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace.
Klasik absurdního divadla Eugéne Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu.
Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo.

Rumunsko-francouzský spisovatel a dramatik Eugéne Ionesco byl jedním z předních představitelů žánru zvaného absurdní drama, které bývá spojováno především s 50. a 60. lety minulého století a svými náměty je blízké existencialismu, filosofickému směru období po 2. světové válce, které je charakterizováno jakýmsi pocitem absurdity, úzkosti ze ztráty hodnot a pocitem odcizení člověka ve společnosti.

Ionescova první hra z roku 1948 je také někdy zvána jako "tragédie jazyka" a jazyk je tu jakýmsi hlavním hrdinou. Ionesco se totiž při psaní této hry inspiroval učebnicí anglické konverzace, kterou si koupil, aby se naučil anglicky a ve které našel typické vyprázdněné dialogy dvou typických anglických rodin Smithových a Martinových.

Hra začíná ve chvíli, kdy Smithovi právě dovečeřeli a sedí ve svých "anglických" klubovkách v obývacím pokoji. Pan Smith si čte noviny a paní Smithová rozebírá, co měli k večeři, jak co komu chutnalo, oznamuje svému manželi, jak se jmenují jejich děti... A pořád omílají to samé v plných tvarech spisovného jazyka. Poté se na scéně objeví služka Máry, která jim oznámí, že za dveřmi už několik hodin čekají manželé Martinovi. Ti jsou usazeni do přijímacího pokoje, kde se snaží dopátrat toho, kde se už viděli, až nakonec dojdou k závěru, že jsou vlastně manželé. Vtom však přijde zase služka, celá scéna "zamrzne", a ona celou jejich teorii divákům vyvrátí. Když se Martinovi a Smithovi usadí a začnou bezduše konverzovat o ničem, několikrát po sobě zazvoní zvonek, ale za dveřmi nikdy nikdo nestojí. Až napočtvrté se objeví velitel požárníků, což rozpoutá hádku mezi manželi Smithovými, zda skutečnost, že někdo zazvoní, skutečně znamená, že někdo stojí přede dveřmi. Velitel požárníků se zoufale snaží ve městě objevit nějaký požár, jenž by mohl uhasit a nakonec u nich zůstane a vypráví trapné anekdoty, jímž se všichni vděčně smějí a povzbuzují ho do dalších, protože jim už dávno došly témata k hovoru a bojí se trapného ticha. Poté se objeví i služka Máry, že jim také chce povědět nějakou anekdotu. Ta je však označena za drzou, poslána zas pryč a po odchodu požárního velitele se opět nuceně a uměle pokračuje v v hovoru o ničem, jehož absurdita postupně graduje až do úplné nesrozumitelnosti.

Pasáže, kdy je hra zastavena a jediným aktérem na scéně je služka Máry (jako v případě manželů Martinových), jsou pak jakýmsi zamyšlením se nad absurditou celé situace - tím jak si hlavní hrdinové vlastně zbytečně nalhávají, že jsou někým, kým třeba ve skutečnosti ani nejsou, jen aby se za to mohli skrýt a nemuseli se stydět za to, kým ve skutečnosti jsou. Stejně tak všechny ty prázdné rozhovory jsou odkazem nejen na stupidní učebnicové dialogy, ale zároveň i zobrazují skutečnost, jak jsou si občas lidé (třeba i manželé) odcizeni, že musí vést tyto bezduché rozhovory, aby si nalhali pocit, že si nejsou cizí a zároveň se zbavili toho strachu, že už si ve skutečnosti ani nemají co říct.

Poprvé byla hra uvedena v Paříži roku 1950, ale moc velký úspěch tenkrát neměla. Ten přišel až o několik let později... Tento fakt na mě působí dojmem, že lidé tenkrát ještě nebyli schopní si tuto skutečnost připustit a ve společnosti se tento námět ujal až tehdy, když lidé, ovlivněni myšlenkami existencialismu, se začali těmito tématy zabývat a cítit, že se jich to vůbec nějak dotýká.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Kamki, 15.01.2012

­­­­

Diskuse k výpisku
Eugéne Ionesco - Plešatá zpěvačka (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­