Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• interpretace básně

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Bohuslav Reynek byl významný český křesťanský básník. Věnoval se rovněž překládání a vydávání poezie a byl zručný grafik. Zpočátku byla jeho poezie velmi ovlivněna expresionismem (typické vystupování smrti jako rozkladu, spolu se smutkem), později tyto tendence ustupují a smrt se vytrácí do pozadí a jeví se spíše jako vykupitelka. Objevují se motivy rodného kraje, lásky k Bohu, přírody... Celkem vydal jedenáct sbírek básní (např. Had na sněhu, Rty a zuby, Odlet vlaštovek).

TEXT BÁSNĚ:

Jíní

Únavou podzimní traviny lehly,
úsvitu krůpěje motýli zkřehlí
pijí;

zdvihají křídla svá, ale již nevzletí,
na květech zavřených zelenou perletí
planou.

Také jdu unaven, žampión u cesty,
bílý a křehounký jako šat nevěsty,
sbírám.

Žampión loupám, ruka jím voní;
srdce mám těžší, než jsem měl loni,
láskou.

Žampión loupám, voní; v tom stáda
bílá zřím v duši, Jeseň* je mladá
pase.

Přečistá, dobrá Jeseň tu stojí,
ledovou roušku na hlavu svoji
váže.

* Jeseň = podzim

FORMA:

Báseň má šest slok, opakují se pravidelná trojverší, naše pozornost je stržena na třetí verš, jenž tvoří jediné slovo - odkazuje k předchozímu verši (přesah).
Rytmus je neúplně daktylský (- U U - U U - U U - U) a závěrečný verš je trochej (- U), který brzdí celkový spád.

INTERPRETACE BÁSNĚ:

Název básně je Jíní (jinovatka), lyrický subjekt jej nepopisuje přímo, ale celou básní prostupuje bílá barva, svazuje ho s jinými obrazy: bílý žampión, šat nevěsty, bílá stáda, ledová rouška (bílé vlasy, bílá zima).

Lyrický subjekt se v první a druhé sloce neobjevuje přímo, pohled je zaměřen ven. Ve třetí sloce vstupuje na scénu a koresponduje s krajinou (také jdu), v šesté, závěrečné sloce obrací svůj pohled opět ven.

Básník odkazuje na různé smysly, samozřejmě zaměstnává zrak (barvy, krůpěje, motýli, zelená perleť...), čich (vůně žampiónu) a hmat (křehkost houbičky).

Jeseň vystupuje jako osoba (personifikace ročního období) - má lidskou, mladou postavu, lidská činnost - pasení stád, pouze kladné vlastnosti. Její čistota se rovněž pojí s bílou barvou, protože ta je tradičním symbolem nevinnosti.

Třetí verše: až na slovo láska jsou to všechno slovesa; láska je sice podstatné jméno, ale podstatné jméno dějové. Láska se nachází přibližně uprostřed a je obklopena ostatními slokami. Slovo láska tam samozřejmě není náhodou (je tam láska, ne třeba žampión), takže při pozornějším čtení odhalíme skryté ladění básně směrem k lásce.

Atmosféra: podzimní klid, útlum, únava, nostalgie