Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (2017, Druhé město)
• jubilejní 10. sbírka české básnířky čerpá především z autorčiny osobní zkušenosti, z jejích životních postojů, názorů a postřehů
• zkušená a vyzrálá básnířka Sylva Fischerová ve svém opusu důsledně těží z paměti, z toho, co jí vstupovalo do cesty, dávalo pocit bezpečí nebo naopak odrazovalo, znechucovalo a vytvářelo "ztracený pohledy"; svět, kterým se básnířka obklopuje, je utkán především z husté sítě vzpomínek, mezi nimiž zaujímají přední místo postavy z rodinného společenství; mihne se tu ale třeba i hanácká metropole, ve které autorka strávila dětství a dospívání, objeví se historické odkazy na 20. století, na věk vyostřeného kontrastu, kde orloje na různých místech odpočítávají neúprosný a mnohdy prokletý čas mezi "bytím a nebytím", vyvrhující "zmrzačené osudy"; i dojmy z cest jsou jedním ze základních rysů tohoto souboru, římské inspirace se střídají s katalánskými, londýnskými či americkými postřehy, aby se v samotném závěru přenesly ve vypjatých, drásavých reflexích blíž k domovské oblasti

I. (city, žemle namočené v mléce)

Óda na odchod

Tisíce malých spásných
potoků a stružek. Žíly
světové krve
omývají svět, rudé, hotové
vytrysknout: Sem!
Mezi slupky od pomerančů
a fíky od Vánoc.
Ještě včera jsem byla celá bílá,
naložená v dolzinu a ucpaná
nemocniční vatou ticha a vzdálenosti.
Přes tu nic neprojde.
Jednosměrný tunel těla,
co jenom hltá a nic
nevydá.
Dokud ta sopka nevybuchne
a ty povstaneš
mezi slupkami a bílými papíry,
svými svatebními závoji,
přesná jako skalpel,
mapa nového ostrova,
óda na odchod.

II. (světový orloj)

Světový orloj je zadřený: Brusel

Světový orloj je zadřený
mrtvá liška na Boulevard du Triomphe
na kraji parku
mu vězí v soukolí
kterým prošlapávají naprázdno
úředníci v eurooblecích
se svými eurokufry.
Hledím do zdi
na tři připínáčky:
na koleji Gándhí
mě nečekalo
ani prostěradlo.
(Dormir à Bruxelles de manière originale.)
A ty tři připínáčky
mě připichují zpátky
na kolej Větrník,
k žlutočerveným kachličkám,
do schizofrenních osmdesátých:
Hlavně vylez ven,
jdi se zvnějšnit
do světa za oknem.
Kdyby mi tehdy někdo řekl,
že za čtvrt století
poletím z letiště Václava Havla
do hlavního města
sjednocené Evropy,
poslala bych ho do Bohnic.
Evropský orloj je ale zadřený
i když liščí mládě u jezera
nám další večer žralo z ruky
a já dostala nový pokoj
v koleji Lafontaine
s výhledem na park.
Europivo teklo líným drahým
proudem
a promazávalo bankovní konta;
koňaky a středníky lisovaly
kravaty,
vyráběly soutěž firemních tiskovin
ZLATÝ STŘEDNÍK;
v muzeu Apollón klidně
s chirurgickou přesností
nařezával kůži
řvoucímu Marsyovi,
visícímu hlavou dolů.
Tenhle svět visí
hlavou dolů,
je překrvenej a dostane
trombózu.
Již brzy: coming soon.
A bientôt.
Vlámové s Valony
se taky nebaví.
A oči vlámských madon
sugerují koláče z bílé mouky
a pomalý ustavičný krvotok:
život to tělo
den co den zvolna opouští.
Ikaros padá tiše
a bez zájmu přihlížejících, každý
tu přece má něco na práci, něco
33
nalajnováno, nač tedy
tříštit pozornost.
V chladicím boxu
uvnitř černých mušlí
- zdejší speciality -
bydlí tajemství zdejší víry:
maso a prázdnota
a přidaná hodnota.
Seber se a odleť
domů.