ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Corneille Pierre (*06.06.1606 - †01.10.1684)

­­­­

Iluze

  • přeložil Zdeněk Gintl
  • veršovaná komedie francouzského klasika 17. století, uváděná rovněž pod původním názvem Komická iluze či pod svým podtitulem Magická komedie

Slečně M. F. D. R.

Slečno,

věnuji Vám podivnou zrůdu. Její první dějství není než prolog, tři další jsou nedokonalou komedií, poslední pak je tragédií: vše to, sešito k sobě, dává komedii. I když její myšlenka bude nazývána bizarní a výstřední, novou je jistě; a u nás Francouzů začasté půvab novoty znamená již nemalý stupeň dokonalosti. Divadelní úspěch komedie nebyl mi k hanbě, ba odvažuji se říci, že představení tohoto rozmarného kusu se Vám líbilo, nařídila-li jste mi, abych Vám kus věnoval, až půjde do tisku. Jsem však velmi smuten, že Vám jej věnuji v stavu tak zlém, že ho snad ani nepoznáte: k mým vlastním chybám přibyly ještě tiskové, jež ho znešvařují, ba takřka zůplna mění. Zavinila to moje nepřítomnost v Paříži; byl jsem odtud odvolán právě v době, kdy kus byt tištěn, a byl jsem přinucen ponechati opravy tisku cizí libovůli. Zapřísahám Vás, abyste knihy nečetla, pokud si dobrotivě neopravíte chyb, uvedených v konci tohoto listu. Neuvedl jsem tam všech; je jich tolik, že by se čtenář zhrozil jejich počtu; jen ty jsem vybral, které by mohly podstatně porušiti smysl, a ty, kterých by čtenář sám snadno nepoznal. Pokud jde o ostatní, o chyby rýmu, pravopisu a interpunkci, měl jsem za to, že soudný čtenář opraví si je bez obtíží sám a že není třeba přeplňovati jimi tento list. Byl jsem tím poučen, abych napříště tak lehce nevážil tisk kusu za své nepřítomnosti. Buďte tak dobrá a nepohrdněte kusem, byť i byl takto sedrán; budu Vám za to vděčen, a budu, slečno, po celý život

Vaším nejvěrnějším a nejoddanějším služebníkem
Corneillem

OSOBY

ALCANDRE - kouzelník
PRIDAMANT - otec Clindorův
DORANTE - přítel Pridamantův
MATAMORE - gaskoňský kapitán, zamilovaný do Isabelly
CLINDOR - sluha kapitánův, miláček Isabellin
ADRASTE - šlechtic, milující lsabellu
GÉRONTE - otec Isabellin
ISABELLA - dcera Gérontova
LYSA - služka Isabellina
ŽALÁŘNÍK z Bordeaux
PÁŽE kapitánovo
CLINDOR - představující Théagena, anglického velmože
ISABELLA - představující Hippolytu, choť Théagenovu
LYSA - představující Clarinu, služku Hippolytinu
ÉRASTE - panoš Florilamuv
HLOUČEK SLUHŮ Adrastových
HLOUČEK SLUHŮ Florilamových

Děje se v Touraině, v kraji poblíže jeskyně kouzelníkovy.

DĚJSTVÍ PRVNÍ

VÝSTUP PRVNÍ

Pridamant, Dorante.

DORANTE:

Mág, který přírodu svým slovem zvrátí celou,
si zvolil za palác jen skalní sluj tu stmělou.
Noc, kterou v příšerném tom obydlí svém svírá,
své husté závoje jen šeru otevírá,
jen tolik přísvitu těch do míst vpouštíc šedých,
co právě třeba jen je k styku stínů bledých.
Dál ne: svým uměním, tam skály na úpatí
cos dal, čím vetřelce by mohl vytrestati;
a jícen ten, toť zeď, jíž nelze vám však zřít;
vzduch nepropustným tak on doved učinit,
že valy utvořil a na jich obrubách
těl mrtvých tisíce se bídně kupí v prach.
Víc než své bezpečí on svůj si střeží klid,
a stejně dotěrnost jak urážku zná mstít.
Přes touhy dychtivost - s ním chcem-li hovořiti,
my vyčkat musíme, až pokdy bude míti.
On denně zjeví se; a čas ten dalek není,
kdy vycházívá ven, by hledal osvěžení.

PRIDAMANT:

Ač málo čekám už, přec spatřit ho si přeji.
A netrpěliv jsem, ač žiji v beznaději.
Syn drahý příčinou je mého nepokoje,
jejž z domu vyhnala kdys krutá přísnost moje;
už od deseti let ho marně hledám všude,
a kde se zdržuje, mi vždy snad skryto bude.
Že nezvedený jest, mi bylo záminkou,
bych jeho svobodě mez kladl mocí svou;
jej zkrotit trestem svým, toť snaha moje byla,
však tato přísnost má ho z domu vyhostila.
Můj duch zří omyl svůj, jímž tehdy svést se dal,
ten útěk neblahý jsem hořce oplakal;
cit lásky otecké se brzy v nitru vznítil,
za tvrdost nepravou jsem pravou lítost cítil.
Pouť jsem pak nastoupil, jej chtěje vyhledat;
zřel Rýn jsem, Moselu a Seinu, Tajo, Pád;
týmž trudem jedině však duch byl stále mučen,
a vším tím blouděním jsem zůstal nepoučen.

Pak, vida, v zoufalství, že marná snaha má je,
a od věd lidských už nic více nečekaje,
bych všechněm trudům svým přec jakýs úkoj dal,
já po té věci už i pekel jsem se ptal;
a zasvěcence zřel té vědy znamenité,
v níž tolik zkušeným je Alcandre, jak díte;
vy chválíte mi jej; i o nich slyšet chválu;
však ani jediný mi neulehčil v žalu.
Když čekám odpověď, je peklo němo pro mne;
nic neodpoví mi, jen aby zničilo mne.

DORANTE:

Alcandre není muž, jejž možno všedním zvát,
jak on, své umění už nikdo nezná snad.

Teď o tom pomlčím, že chce-li, bouře hřímá,
že země chvěje se a moře že se vzdýmá,
že smrště vzduchové a víry rozbouřené
na protivníky své jak mocná vojska žene,
že moci tajemné se v službu jemu daly
a oblak snesou mu a přenášejí skály,
a v noci slunce dvě mu rozžhnou na nebi.
Vám takých zázraků však není potřebí;
že myšlenky zná číst, to pro vás už je dost,
že ví, co minulo, a že zná budoucnost.
Nic není skryto mu, co ve všemmíru děsí,
a naše osudy z knih otevřených čte si.
I já, tak jako vy, jsem nedůvěru měl;
však život můj mi řek, jak poprvé mne zřel.
Jak udiven jsem byl, když slyším v jeho řeči
svých lásek tajemství, nad která nemám větší.

PRIDAMANT:

Dost o tom řek jste mi.

DORANTE:

Víc ještě moh jsem zřít.

PRIDAMANT:

Však marně snažíte se odvahu mi vlít;
mé snahy, práce mé už plodů nepřinesou
než věčné temnoty se k smutným dnům mým snesou.

DORANTE:

Co sídlo v Bretagni jsem navždy opustil,
jak šlechtic venkovan bych v těchto místech žil,
co láska dvouletá, jež šťastný konec vzala
mi s chotí Silvérou hrad v sousedství tu dala,
ni jednoho, jak vím, on dosud nezklamal;
bylť každý spokojen, kdož u něj radu bral.
Té užít pomoci vám nelze zanedbati;
jej těší, může-li číms mne si zavázati,
ba odvahu mám říct, že za mou prosbu malou
on jistě obdaří vás přízní neskonalou.

PRIDAMANT:

Můj osud příliš zlým, by sladkým tak se stal.

DORANTE:

Jen doufat; vyšel už a směrem k nám se dal.
Ó vizte jeho krok a vážné rysy tváře,
jež poutá přírodu svou vědou do žaláře,
i tělo, přes svůj věk co chová v sobě síly,
i pevnou chůzi tu i pohyb jeho čilý.
Tím starcem hýbají as vzpruhy jakés tajné
a každý jeho krok promění v divy bájné.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 01.10.2020

    Akcent
­­­­

Diskuse k úryvku
Pierre Corneille - Iluze







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­