Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Tak to bylo pro dnešek všechno, slečno Bystrá, můžete jít." Doktor Trojný se otočil a myl si ruce.
Agáta se na něj nevěřícně zadívala. "Čože? Pro dneš všechno? Můžu odklušat?"
Doktor Trojný kývl. "Vypláchni si, děvče, ať je ti rozumět."
Agáta si z kelímku nabrala do pusy pořádný hlt vody, hlasitě zakloktala a prudce vyplivla do výlevky u křesla.
"Jo, už je to dobré. Myslela jsem, že mi budete brát otisky na nová rovnátka."
Doktor Trojný se opět otočil k Agátě, s vážným výrazem ve tváři. "To jsem chtěl, když jsme s těmi starými byli neúspěšní. Agáto, nemůže to být tím, že rovnátka nenosíš?"
Agáta se rozhořčila. "Vyloučeno, naprosto vyloučeno. Nosím je pravidelně, celý den."
Pan doktor se na ni pochybovačně podíval... "Pak se tedy nedá nic dělat. Tak už běž a domluv si u sestřičky další návštěvu. Do té doby něco vymyslím."
Agáta vstala a na cestě ke dveřím ji provázel hlas doktora Trojného: "Hlavně nezapomeň nosit rovnátka, nosit rovnátka, nosit rovnátka!"
Agáta se zasmála: "Jasně."
Vzala si od sestry kartičku s termínem příští návštěvy, popadla bundu na věšáku a s úlevou vyběhla do čekárny. "Hotovo."
Ze židle vyskočil štíhlý blonďák s kulatými brýlemi. "Prima."
Richard, Agátin spolužák, kterému každý říká doktor Lupa, sáhl po své větrovce a řekl: "Jdeme, tady nejsem ve své kůži..."