ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kálidása (*4. st.n.l. - †5. st.n.l.)

­­­­

Šakuntala

  • divadelní hra v překladu Čeňka Vyhnise
  • známá též pod názvem: Abhidžňánašákuntala
  • v českých překladech se můžeme setkat s těmito názvy: Šakuntala / Śakuntala (Čeněk Vyhnis) nebo Ztracený prsten (František Hrubín)
  • osudové drama o nešťastné kletbě (jež způsobila rozloučení krále Dušjanty a jeho mladé choti Šakuntaly, o jejich strastech a konečném shledání) stojí celé na půdě brahmanizmu se všemi jeho zázraky, zbožností, nadpřirozenými silami a nebeskými světy; přesto však každá věta a každý obraz prozrazují velkého mistra básnictví, který všechen svůj cit, umění a bohatství fantazie vdechl do kouzelného snu a s velkou jemností nechal své půvabné hrdiny vyjadřovat své city v příběhu, jenž je spíše pohádkovou vidinou než skutečností

Úvod

Když roku 1789 Sir William Jones, slovutný znalec literatury indické, poprvé anglický překlad Kâlidâsovy "Śakuntaly" uveřejnil, skončiv jej, jak sám na konci rukopisu poznamenal, "v zahradách svých na Gangesu", vzbudilo dílo toto u vzdělanců všeobecnou pozornost a udivení. Šlechetný Herder, jenž horlivě a s láskou sledoval každý objev ducha národního v poesii všech národů, napsal sám úvod k Forsterovu německému vydání, kteréž tento r. 1791 podle zpracování Jonesova učinil, a Goethe poznav báseň tuto nově odkrytou, uvítal ji známým vzletným epigrammatem, v němž Śakuntalu souborem všeho líbezného a krásného nazývá. Roku 1830 vydal francouzský orientalista profesor Chezy poprvé původní text; avšak nemaje po ruce než jediného exempláře psaného a to ne dosti správného ani úplného, nevyhověl ve všech kusích požadavkům znalců. Teprv po dvanácti létech (1842) podal výtečný dr. Otto Boehtlingk, tehdáž adjunkt při ruské akademii nauk v Petrohradě, použiv prací jiných učenců a porovnav několik rukopisů, důkladně a správně upravený původní text (v Bonně) a přičinil k němu vzácná poznamenání kritická i překlad grammatický. Tím usnadněno studium díla tohoto, a učiněna možnost, jasněji vyložiti mnohá místa před tím sporná a temná. Vydání toto jest základem veškerých novějších překladů Śakuntaly na jazyky evropské!
Bohatá, ba nesmírná literatura starého kulturního národa indického jakmile neúnavným bádáním učenců objevena byvši, mezi vzdělanými národy evropskými cestu raziti si počala, došla záhy všestranné pozornosti, a brzo dostalo se jí pěstitelů a vykladačů duchaplných, kteří umělou rukou odhalovali obecenstvu krásy její netušené. Avšak ani obrovské básně epické, ani horoucí plody indické lyriky erotické, ani hlubokost myšlenek básní naučných neupoutaly na se pozornost i širších kruhů takovou měrou, jako objevené plody básníků dramatických. A mezi těmi jest to Kâlidâsova Śakuntala, jež stala se majetkem téměř všech národů, byvši všude uvítána jako známý hlas, ač z ciziny daleké přicházející.
Tať jest všemohoucí síla pravé poesie, jež mocí neodolatelnou uchvacuje srdce každé i když v cizí se halí roucho a mluví řečí krajin vzdálených! Jest to duch pravé poesie, vanoucí celou básní, jenž působí, že tento plod vzdálené doby a místa odlehlého, přes veškerou cizotu formy není nám u větší míře cizím, než romantická dramata Shakespearova a Calderonova.
S jménem Kâlidâsovým setkáváme se téměř ve všech kruzích indické poesie; jemu připisují se překrásné plody idylické, lyrické i naučné, avšak nade vše plody, ať s právem ať na licho jemu připisované, vynikl svou činností dramatickou. Nevíme sice, kolik básní dramatických se mu právem připisuje, nevíme, kolik ztratilo se snad na vždy, ale kdo jedinou Śakuntalu, jejíž spisovatelem v básni samé se nazývá, pozorně ohledá, musí uznati, že to není práce básnického začátečníka, že takovéto dokonalosti nedosáhl nikdo ani plodem prvním ani jediným.
O životě básníkově téměř nic nemůžeme pověděti, poněvadž pro neurčitost a velikou různost udání chronologických není lze osobu jeho na jisto postaviti. Zprávy obecně o něm kolující tvrdí, že žil na dvoře krále, jenž slul Vikramâditja, a o tomto opět dí se, že vládl okolo roku 50. př. Kr. moudře a všecka pěkná umění podporuje. Ale ve století 6. po Kr. opět proslavil se jiný Vikramâditja, král moudrý a osvícený. Ba zdá se, že jméno Vikramâditja (t.j. Slunce síly) nebylo jméno vlastní, leč pouze příjmí čestné králů některých vynikajících; a tak rozplývá se v niveč podstatnost udání svrchu uvedeného.
O básni samé, jejíž překlad tuto podáváme, nebudeme slov šířiti; tolikéž by širší pojednávání o dramatu indickém vůbec zde nebylo na místě. Dostačí připomenouti, že jest Śakuntala bez odporu nejkrásnějším plodem dramatického básnictví Indův dosud známého, a že spojujíc v sobě veškeré krásy indické lyriky, jest při tom vzdálena těžko pochopitelné mystiky a pohádkovitosti jiných plodů fantastického východu.
Děj založený na vině, jíž dopustila se dívka milující nešetříc povinnosti k hostem, přirozeně se rozuzlí a konce dospěje podlé názoru indického jedině možného. Vše, co zaviněno, odpyká se; duše milující, učinivše zadost urážce světce zásluhami pokání bohatého, sejdou se opět v blahém shledání. Názor o řádu světovém, kterýž u Indů vůbec panoval, a vedle něhož každý člověk řízení vyšších bytostí podléhaje, toliko odříkáním, negací veškerých vášní, pokáním, dokonalosti a morální velikosti nabýval: tento názor nedopouštěl, aby vytvořil se pojem o tragické vznešenosti ve smyslu našem, pročež tragédií ve smyslu antickém, tím méně pak ve smyslu našem u Indů nenacházíme. Nelze popříti, že dramata indická jakousi chudobu děje jeví: tu však bývá náhradou překrásné líčení místní, horoucnost citu, lahodnost dikce, pestrá rozmanitost formy a vůbec veliká bohatost ozdob básnických. Živel komický bývá v dramatech zastoupen scénami živými a drastickými, (porovnej zvláště předehru k 6. jednání) a mimo to zastupuje ho rozkošná osoba žertovná Vidušaka, jenž živě připomíná na graciosa dramat španělských a na šaška Shakespearova.
Co do formy sluší ještě poznamenati, že vlastní dialog dramat indických psán jest řečí nevázanou, kteráž tvoří jaksi osnovu básně, na kteréž jednotlivá místa vzletnější, lyrickými rozměry úpravně vyslovená, jako vetkané pestré květy a vsazené drahé kameny se třpytí. Takovýchto básnických ozdob čte se v dramatě tomto 194.
Bohužel není lze (a žádný podobný pokus [E. Meier, Rückert] se nepovedl) v této příčině formy originálu úplně napodobiti. Jest zajisté lyrických meter, jichž básník v dramatě našem užil, počtem více než dvacet, a napodobení jich na mnoze obtížné ať nedíme nemožné; a proto vidělo se vhodnějším, upraviti překlad rhytmem jednostejným.
Jiná zvláštnost dramat indických ta jest, že pouze vynikající osoby, bozi, hrdinové, brahmané z pravidla mluví sanskrtou, ostatní pak, ženy, sluhové a j. prakrtou, t.j. jazykem, jaký vytvořil sobě lid obecný, mluvou to měkkou, vynikající vypouštěním souhlásek a hromaděním samohlásek, jež k spisovné sanskrtě asi tak se má, jako jazyky románské k latině. Staří vykladači dramat opatřili tato vždy překladem míst prakrtských, čímž vykladatelům novějším, pokud ústrojnost prakrty Lassenem a jinými nebyla vysvětlena, valně k srozumění přispěli. Že se tato zvláštnost v překladě platně napodobiti nedá, jest na bíledni.
Konečně budiž připomenuto, že za dobré uznali jsme, ve jménech vlastních užiti písmene ś, jímž znamenáme zvuk sanskrtě vlastní (souhlásku palatalní). Víme dobře, že jest to hláska od polského ś v podstatě rozdílná, avšak aspoň zvukem poněkud se s ní srovnává, a mnohem více chybují oni, kdož píšíce pouhé s aneb francouzské ç vyslovování úplně pochybené podporují. Pročež není příčiny, v transskripci odchylovati se od způsobu, jaký veliký Bopp svého času navrhl a kterého sám s prospěchem užíval. Naznačovati r polohláskové, jak někteří dělají (píšíce sanskrit apod.), z dobrých příčin opomenuli jsme, jakož i rozdíly nosovek i souhlásek zubních.
Cokoliv k bližšímu vysvětlení nutným býti se vidělo, najde laskavý čtenář v poznamenáních.

Čeněk Vyhnis

Předehra

Požehnání, (jež odříkává ředitel divadla).

Tím, co jest prvním tvůrce stvořením,
a tím, co žertvu svatou k nebi nosí,
pak tím, kdo bohům spásám koná oběť,
tím dvojím, jež svým během měří čas,
co uchu slyšno vesmír proniká,
co všecko símě za svůj váží zdroj,
čímž, pokud žije, dýše každý tvor: -
tou osmí vás bůh Śivá stále chraň !

(K herečce za scénou.)

Až tam své skončíš, paní, strojení, pak objev se!

Herečka:
Zde jsem! Rci, pane můj,
co stát se má, co žádá vůle tvá?

Ředitel:
Hle, muži slovutní dnes sešli se;
"Śakuntala", již napsal Kâlidâsa,
dnes "s prstenem" před nimi má se hrát.
Nechť každý pečliv své jest úlohy!

Herečka:
Vše zdaří se; vždyť, pane, mnoho her
jsi proved' s zdárným vždycky prospěchem!

Ředitel:
I mistr cítí bázeň úzkostnou,
než díla potlesk strží pochvalný -
a trudná mysl svírá pochybnost.
Kdož na svou by jen sílu spoléhal?

Herečka:
Co činit mám?

Ředitel:
Ty zapěj píseň nám!
Ta duši k citům nadchne vznešeným,
a příznivý nám zjedná úsudek!

Herečka:
Nuž, jakou velí píseň zapět pán?

Ředitel:
O pěj, jak krásný nyní léta čas,
jak dvakrát chutná každý požitek,
jak lázeň zčerství tělo zemdlelé,
jak vánek voní květin dotknutím,
jak spánek snadno v stínu přemáhá -
o krásní dnové, krasší večery!

Herečka (zpívá):
Teď sličné dívky, láskou jaté,
śiriše květy trhají,
a z kvítků těchto včelkolibých
si okras bujných splétají,
pak kvítky ty u věnce spjaté
do vlasů sobě vetkají.

Ředitel:
Jak krásný zpěv! Hle posluchače tam
tak dojal zpěvu tvého libohlas,
že jako obraz sedí nehnutý!
Nuž, jaký kus jim dáme k potěšení?

Herečka:
Aj, pravilť pán, že to Śakuntala,
kus, který nemá sobě rovného,
ten že se dnes má hráti pečlivě.

Ředitel:
Ach, jména skoro byl bych zapomněl!
Vždyť dojat zpěvu tvého lahodou,
pobloudil jsem, tak jako zde ten král,
jejž rychlá svedla semo gazela.

(Konec předehry.)

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 14.01.2020

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Šakuntala
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k úryvku
Kálidása - Šakuntala







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­