ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Váchal Josef (*23.09.1884 - †10.05.1969)

   
­­­­

Krvavý román

Předmluva k čtenáři.
Ujímaje se této trochu nevděčné práce, o tak zvaných 'odpadcích' české literatury psáti, připomínám, že neděje se tak pro nějakou kratochvíli čtenářů, leč z důvodů, rehabilitovati tento druh tvorby románové, očistiti jej od nánosu předsudků a ukázati na veliký význam krvavých románů v našem národě; jakož i vyzvednouti a zdůrazniti vysoké i důležité hodnoty mravní utajené v těchto proskribovaných zjevech písemnictví.
(...)

Kapitola II.

Vražda v hájovně.
V pustině lesnaté bydlel hajný Kalina, postrach pytláků a loupežníků, kteříž v tom lese svůj oukryt měli, se svojí dcerou Marií.
Žena mu před 10 léty zemřela a tak byl již delší čas starý Kalina vdovcem.
Domácnost mu obstarávala a hospodářství vedla jeho jediná dcera Marie, která byla velmi sličné děvče.
Kromě té měl Kalina ještě osm dětí, které již ponejvíce ve světě byli, aneb zločinou rukou pytláků padli při vykonávání své služební povinosti.
Za to měl Kalina od knížete pána větší deputát, i dobře se mu vedlo.
Marii však se v osamělé hájovně nelíbilo a toužila přijít do města.
Snad to bylo její tušení, že je ze šlechtické krve; leč o tom věděl jenom starý Kalina a ten jí o tom ničeho neřekl.
Též čtenář se o tom tajemství později více dozví.
Prozatím vidíme Marii, ana chvátá k dostaveníčku.
Dlouhými kroky pospíchal k hájovně mladý chasník Třasoň, nejhezčí to hoch z vesnice; byl synem daleko rozkřičené čarodějnice.
Jeho matka obývala v roztrhané chatrči u vody za vesnicí a všeobecně se jí stará Háta z pastoušky říkalo; Třasoň sloužil ve vsi u sedláka.
Byl to pěkně urostlý hoch.
Dnes právě chvátá k dostaveníčku.
Marie, která jej nedočkavě očekávala, vidíc jej ode vsi se blížiti, netrpělivě s radostí pospíchala svému miláčkovi vstříc.
Již k němu se blíží, ňadra mocně odychují v předtuše sladkostí lásky.
Také Třasoň pospíchal aby tam už byl.
Temný stín mihnul se jemu před očima.
V tom padla střelná rána a spěchající Třasoň zalit vlastní krví, skácel se na zem.
S hlasitým zaoupěním sklesla Marie k mrtvému milenci a bolem přemožena jsouc, omdlela.

Kapitola III.

Mrtvola v komíně.
Opustme na chvíli omdlelou Marii a odebeřme se opět do ulic Barcelonských.
Je vlahá noc kteréhos májového večera.
Ve sklepním obydlí veliké budovy seděl sluha pitevního ústavu se svojí ženou a pojídali večeři.
Před nimi stála plná buletka vína, z níž oba čas oba manželé důkladně si přihýbali.
Z nedalekých pitevních sálů vnikal do tohoto obydlí zápach z rozřezaných nebožtíků, na který ale ten sluha i jeho žena byli už zvyklí a nic jim nepřekážel.
Na hodinách odbyla jedenáctá.
Bylo všade hrobové ticho. Jen ze sklepa ústavního ozývalo se jednotvárné bubření z některé mrtvoly.
V tom bylo zaklepáno na dvéře.
Manželka sluhy spěchala otevříti.
Do dvéří vstoupil obrovský mnich, vlekoucí na zádech pytel.
Ten mnich, pokročiv do světnice, odložil břímě své a pozdravě tiše, vlídně usedl.
Zdálo se, že bývá tu častým hostem.
Sluha nalil mu plnou sklenici vína, kterou ten mnich lačně vypil.
Bylo viděti, že nepohrdne dobrým truňkem.
Mnich ten, kterému Bruno budeme říkati, byl kvardianem kláštera sv. Sulcipiciusa na druhém konci Barcelony.
V tomto klášteře rozdávala se každého dne barcelonské chudině o polednách výtečná uzená polévka.
Hrobové ticho sklepního bytu v ústavu pitevním, rušené pouze mokvajícími mrtvolami, přerušil posléze Kuba, tak se ten sluha jmenoval, následujícími slovy:
- "Do kdy to má být vyuzeno, velebný pane? Či už vám poslední maso došlo?"-
"Věc nespěchá, - odvětil páter Bruno,- nesu vám ostatně dnes jinou a důležitější práci než je uzení."
S těmi slovy přikročil k tajemnému pytli v koutě stojícímu, kterýž byl sebou přinesl, a položiv jej na stůl, počal jej rozvazovati.
Kuba se ženou mu v tom pomáhali.
Když ten předmět byl obalu zbaven, oběvilo se tělo překrásné panny.
Byla úplně nahá.
Zdálo se, že je mrtva.
Dle bílého těla a sepjatých rukou soudě, byla to asi nějaká jeptiška.
Na těle neměla jediné ranky.
Ten pytel byl zánovní a dle monogramu v rohu náležel klášteru sv. Sulcipiciusa.
Páter Bruno vytáhnul ze své kleriky těžký měšec, položil ho na stůl a řekl:
"Paní abatyše vám nařizuje, byste tuto naší v Pánu zesnulou sestru, jeptišku Agátku, v nějaké kádi do líhu uložil, tak aby se tělo její do příštího léta neporušené zachovalo, a mohla pak býti co zázračně uchovaná prohlášena za svatou. Tím vzejde klášteru od lidu věřícího tučný zisk a také vy budete spokojen s odměnou."
Po těchto slovech páter Bruno odešel.
Jakmile ten kvardián zmizel, také Kuba se zdvihl a odešel do ústavu pro líh k naložení té mrtvoly.
Ve světnici zůstala jenom Kubova žena s tou mrtvou jeptiškou.
Náhle se jí zdálo, že se ta mrtvola hýbe.
Kubová si promnula zrak a přihnula z láhve. Na to si sedla a počla klímati.
Brzy se ozývalo její hlučné chrápání.
Najednou ta mrtvá pootevřela oči.
Počala se kolem rozhlížeti kde asi je.
Ten zápach z mrtvol musel jí být příšerný.
Konečně se jí podařilo na stole se posaditi a rozhlédnouti se kolem sebe.
Hrůzou počala se lomcovati, neb spatřila vedle sebe zbytek Kubovo nedojedené večeře: osmažené člověčí koleno a lidské ledvinky na paprice.
S ošklivostí se odtáhla od těch příšerných hodů.
V tom se znovu ulekla.
Byly to ty zvuky z mokvajících v pitevním sálu mrtvol, které my již známe.
Plná hrůzy chtěla rychle utéci.
V tom zpozorovala, že nemá šaty.
Kam také utéci a jak, aby se ta spící babizna neprobudila?
Zrakem spočinula na krbu, v němž se netopilo, to byla jediná cesta k záchraně.
Nesměla však ani minutu váhati.
-
Zatím již byl Kuba nesl velikou káď, v níž jak víme ta jeptiška v líhu uložena býti měla.
Při tom si vzpoměl, že by se měl do udírny podívati, neb tam dlouho již nebyl.
Udírna nalézala se na půdě pathologického ústavu a žádný krom Kuby a jeho ženy o ní nevěděl.
Kuba tam udil mrtvoly z pathologie a prostřednictvím kvardiana Brůny dodával je klášteru sv. Sulcipiciusa, kde Bruno z nich vyvářel polévku.
Proto byla ta polívka pro chudý lid tak výtečná, že masa na ní bylo dost a mnoho nestálo. V klášteře ale o tom nevěděli, že Bruno polévku z mrtvol vyváří.
O zisk se dělil ten příšerný kuchař s Kubou; oba to strašlivé řemeslo prováděli několik již roků.
Líně se pohybuje, dolezl Kuba na půdu.
Právě u kraje v prvním komíně měla viseti uzená mrtvola jedné ženy, pověšená tam as před měsícem.
Leč té mrtvoly tam více nebylo.
Kuba jal se jí horlivě hledati.
Tu mrtvolu musel někdo z komína ukrásti.
Náhle dostal Kuba ránu do hlavy klackem. Bez dechu skácel se k zemi.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Helena Duchková, 13.09.2006

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Krvavý román
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
­­­­

Diskuse k úryvku
Josef Váchal - Krvavý román







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)