ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Langer František (*03.03.1888 - †02.08.1965)

­­­­

Jízdní hlídka

- 1935

SOUKUP
Já dřív nevěděl, kde je to přítel, táta, bratr - až zde.
SAIDL
A mne jsi měl také rád?
SOUKUP
Jak by ne, s tebou se dalo o všem mluvit, třebas ti nadávali rejpalů. A vždycky jsi mi půjčoval břitvu, když jsem ji potřeboval.
SAIDL
Však jsi ji potřeboval jen jednou za týden.
SOUKUP
Ale dávali ji z rukou neradi a tvá byla nejlepší.
SAIDL
Jestli mě přežiješ, vezmi si ji na památku!
SOUKUP
Nežvaň!
SAIDL
Pepíku?
SOUKUP
Co chceš?
SAIDL
Pozoruješ - pozorovals, že mám vlastně strach?
SOUKUP
Není to na tobě vidět.
SAIDL
Polykám jej. Polykám jej už od rána a nechávám si jej pro sebe.
SOUKUP
Víc nemůže nikdo dělat.
SAIDL
Ale už je mi, jako by zde bylo málo vzduchu, jako bych neměl čím dýchat.
SOUKUP
Já to znám.
SAIDL
Styděl jsem se před nimi, tobě bych to také neřekl, ale povídals, že mě máš rád. Poslouchej, já nesnesu pomyšlení, že zde zůstanu poslední. (Dosud stál každý u svého okna a mířil z něho. Mluvili spolu přes celou šíři světnice. Teprve nyní Saidl opustil své stanoviště.)
SOUKUP
Jsme zde přece dva.
SAIDL
Ale já mám smůlu. Vždycky jen o vlásek, o několik okamžiků. Já měl jet místo Nedbala - a Nedbal padl. Byl bych to měl odbyté. Byl jsem nahoře v podkroví, pak mě Hašek odtamtud sehnal - já zůstal naživu. A musím čedat. A teď to bude do třetice zrovna takové, zas o vlásek...
SOUKUP
Něco si vymýšlíš.
SAIDL
Ty budeš mít dost odvahy strčit si bombu pod sebe, když zbudeš na konec? Vidíš, já ne. A já si mám potom odnést všecko sám za těch dvacet mrtvých, které jste jim nadělali? Já teď nemám sil. Já už nebudu čekat! (Skočí ke dveřím, převrátí stůl, který je zakrývá, a trosky dveří otevře kopnutím) Nečekám, tu mě máte, vemte si mě!
SOUKUP (strhne jej k sobě)
Tohle ne, Saidle!
SAIDL
Proč ne?
SOUKUP
Já mám - také strach, jako ty, také se dusím... Ale... mě drží nějaká horečka. Mám ji v sobě jako tamhle Kalaš. Také pořád něco vidím jako on, a to mě drží.
SAIDL
Co?
SOUKUP
Ti všichni mrtví, rozumíš? Naši mrtví ještě z patnáctého a šestnáctého, o kterých jsem jen slyšel. Z celého našeho vojska, které jsem ani neznal. Tamhle ti mrtví - ještě včera jsem jim podával ruku. Všichni, co nás už předešli a co teprve půjdou za námi, a my už to ani nebudeme vědět. Za rok, za dvacet let a bůhvíkdy v budoucnu. A my dva, Saidle, jdeme teď s nimi se všemi, a to si člověk může jít klidně a bezpečně, když jde s tak poctivými mrtvými v takovém poctivém houfu.
SAIDL
Vždyť já jsem zde přece také.
SOUKUP
Víš, kdybys byl zmizel tak, jak jsi chtěl, byl bys mi v něm chyběl.
SAIDL
Já vím. Ale jedno mi musíš dovolit. Víš, co udělám? Vezmu si bomby a půjdu ven na ně. To mi aspoň dovol. Je to stejná chvíle. O minutku dřív, o minutku později...
SOUKUP
Vezmi si Matějkovy, jsou jako nové...
SAIDL (bere do každé ruky po bombě)
No tak vidíš, chlapče - (Vyběhne ze dveří)
(Oba zajatci vstávají)
SOUKUP (si zakryje oči a odskočí od okna)
Kalaši, Kalaši, slyšíš ještě?
KALAŠ (se probouzí)
Co je, Pepíku?
SOUKUP
Jdu ti jen povědět - že jsme tu už jen my dva, rozumíš?
KALAŠ
Všichni padli?
SOUKUP
Všichni. Matějka, Hašek... (Za chatou se ozvou dvě detonace a pak několik výstřelů) A teď i Saidl. (Vrací se k oknu) Jsem už docela sám.
KALAŠ
Měli jste se mnou trápení.
SOUKUP
Ale ještě jim ukážu! (Jde po světnici a chvatně sbírá pušky do náruče) Připravím se na ně, jakoby je přivítalo všech pět. Ještě není konec. (Nese pušky k oknu, prohlíží je, jsou-li nabity, a staví je do řady jednu vedle druhé) Je nás zase všech pět pěkně pohromadě, můžete si na nás přijít, báťuškové! (Zatím se Kalaš s námahou spustí s lavice, a opíraje se o pušku i o převrácené židle, doplazí se k levému oknu. Tam si nějak opře zmrzačenou nohu, zvedne se a přiloží pušku k líci) Jen si pojďte, čekáme na vás! Ještě stojíme. Všichni! Já, Josef Soukup, četař Matějka, žrout Valenta, blázen Saidl, žvanivý Hašek...
KALAŠ (vesele)
A starý Kalaš! To koukáš, ty vyžle!
SOUKUP
Kalaši!
KALAŠ
No, to víš, Pepíku, že tě nenechám samotného. Je něco vidět na tvé straně?
SOUKUP
Jdi si zase sednout, tobě přece snad nic neudělají.
KALAŠ
Tudy se jich půl tuctu škrábe. Jistě si myslí, že jsme všichni pobiti.
SOUKUP
Jak se to stalo?
KALAŠ
Je mi docela dobře. Měl jsem asi hroznou horečku, ale teď to se mne spadlo najednou.
SOUKUP
A jistě je ti dobře?
KALAŠ
Ty mi nějak nechceš věřit. Jen si hlídej svou stranu, o mne se nestarej! Vždyť já těch pár támhle vidím jako panáky na střelnici. Jsou jako vyřezávaní ze dřeva. Jako dřevění svatí u nás na oltáři v Hořičkách...
SOUKUP
Zde se už také zvedli. Tak se dáme ještě jednou do nich, Kalaši! Ať jim naposled otrne. Počkej až na mou ránu. (Ale Kalaš se po svých posledních slovech zvolna svezl k zemi a puška mu tiše vyklouzla z ruky) Tak už, připrav se! (Je vteřina ticha. V té vteřině se ozve z dálky hlas polní trubky. Soukup se vztyčí) Kalaši, slyšels? Naši! Naši! (V dálce řada výstřelů ze strojní pušky) To jsou naši! Slyšíš? (Běží ke Kalašovi)
KALAŠ
Co je, hochu?
SOUKUP
Naši přijíždějí. (Běží zase k svému oknu) Ti utíkají jako zajíci! (Zvedne pušku k výstřelu, ale pak ji odloží) Eh co, naši to již dokončí. Naši! (Opět se vrátí ke Kalašovi) Jak je ti, starý?
KALAŠ
Dobře mi je. Tak přece přijeli a Strnad přece jen došel!
SOUKUP
To je krásné. Naši jsou zde. (Trubka znovu zazní)
KALAŠ
Ted je slyším. A tam ty dva pusť! Jim by to nedarovali. A byli ke mně hodní...
SOUKUP (vezme nůž ze stolu a jde k mladšímu zajatci, který před ním uděšeně ustupuje)
Neboj se, ty duráku. (Rozřezává jeho provazy) A běž! A ty také běž! Utíkejte! (Zase se vrací ke Kalašovi)
(Zajatci se vyplíží ze dveří a pak je vidět jejich hlavy, které se mihnou kolem okna)
KALAŠ
Dávali mi pít, když jsem měl žízeň.
SOUKUP
Vždyť já vím, já vím.
KALAŠ
A naši?
SOUKUP
Jsou zde, hned zde budou, tohle není horečka, přijeli, přijeli... (Znovu zazní trubka, nyní již docela blízko) Přijeli... (A pak se v pláči zhroutí uprostřed jizby)
(Než trubka dozní, objeví se ve dveřích postava jezdce, který asi právě seskočil s koně. Možná, že je to Strnad, má aspoň stejný plášť i čapku. A zatím co fanfára doznívá, volá dovnitř jakoby udiven prázdnotou chaty)
STRNAD
Matějko, Valento, Saidle,Kalaši, Soukupe... Bratří, bratří!
SOUKUP (když zaslechne své jméno, vztyčuje se zvolna jako stráž, která vystoupila z hrobu)

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 05.10.2007

   
­­­­

Související odkazy

­­­­

Diskuse k úryvku
František Langer - Jízdní hlídka







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)