ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Holub Emil (*07.10.1847 - †21.02.1902)

­­­­

Sedm let v Jižní Africe - díl I. (2)

II.
Cesta do polí diamantových

Cesta do Grahamstownu. - Bohatství rostlinstva a zvířectva v krajině té. - Nebezpečnosť slonů kapských. - Botanická zahrada v Grahamstownu. - Cesta do Cradocku. - Lov antilop. - Řeky jihoafrické v letě a v zimě. - Colesberg. - Pošta ve Philipolis. - "Radostné cestování" poštou. - Sjezdy ve Fauresmithu. - Nezdar můj ve městě tom. - Jízda do polí diamantových. - "Hotel" na Riet-riveru. - Příjezd do polí diamantových.

Tak opustil jsem v prvých dnech srpnových r. 1872 Eliščin Port, abych dostal se pres Grahamstown, Cradock, Colesberg a Philipolis do Fauresmithu.
Taženi jsouce čtyřmi malými koni urazili jsme na dvoukolém vozíku cestu 86 anglických mil do Grahamstownu, třetího co do velikosti města kolonie Kapské, za 11 hodin.
Cesta tato jest ve příčině krásné scenerie a rostlinstva zajisté nejkrásnější. Dnes jede se do města toho po dráze, jež vedena jest také půvabnými krajinami, ačkoliv za krásnější mám krajiny, kudy se dříve vozmo jezdilo. Největší díl cesty jde podle svahů hor Zuurských, které zarostly jsouce křovinami a lesy, svými úžlabinami a údolími, lagunami a pomeznými palouky horskými nesmírně zajímají jak umělce, tak milovníka přírody. Řekl bych, že setkáváme se na této cestě s rozmanitými typy větších území všech dílů světových. Širé roviny, dílem vysokou travou porostlé, živě nás upomínají na pustu, jen že scházejí tu známé, nemotorně kopané studně; plochy, krátkou travou pokryté, připomínají nám stepi, kdežto několik písčin, spoře travou porostlých, na paměť poušť nám uvádějí. Mnohé navrší vysokou travou porostlé poskytuje nám sty obrovských pryšcovitých rostlin (Euphorbií), jako ramenné svícny se rozkládajících, překrásného obrazu, avšak nejvíce nás vábí pohled na partie křovím a nízkým lesem porostlé.
Křoviny stojí tu ve skupinách, tvoříce na lukách husté chomáče, kterýmžto způsobem vegetačním vyznačují se ve vnitru Jižní Afriky celé krajiny, největší však díl cesty z Eliščina Portu do Grahamstownu pokryt jest křovím takřka neprostupným, jež tvoří dílem vlastní kří, dílem zakrsalé stromky. Mnohé z nich zdají se býti stářím pravými obry, kdežto jiné jakýmsi hmyzem zkaženy byvše ve krátkém čase hynou a neustále hnilobě podléhají.
Často šla cesta vedle návrší, jichž bělokoré stromky naskrz pokryty byly lišejníky, větvičníky a terčovkami, tak že poskytovaly zvláštního pohledu a upomínaly na deštnaté krajiny; neobyčejný půvab měla do sebe a líbeznou vzpomínku na lesy severu vzbuzovala v nás provazovka (Usnea), přehojně se tu vyskytující, která svými šedozelenými, sáhodlouhými a hustými chundeli větve stromů zdobí a jim ctihodného dodává vzezření. Na jiných místech rozhlíží se zase oko po svazích, na míle cesty zakrslými křovinami pokrytých, z nichž vynikají několik druhů rudokvětého aloe, ohromné stromovité, četné keřovité a zelinaté pryšce svými podivu hodnými tvary, jež se podobají nopálům, tak že botanik obrazem tím srdce své potěšuje. Některá místa, vyznačená vzrostlejšími stromky, tak jsou pokryta hojnými druhy solanací (lilkovitých), buď nízkých, buď ve křích po stromcích se pnoucích, jež oplývají žlutými, bílými, fialovými a modrými květy, a množstvím jiných bujných rostlin úponkovitých, že jsou houštinami téměř neproniknutelnými; na jiných pak místech s úžasem pozorujeme hojnosť trávy a sítí, různých vřesův a pryskyřníkův.
Pohled na krajinu mění se jako v kaleidoskopu a s ním proměňuje se též vegetace; holé nebo vysokou travou zarostlé nížiny, křoví a drobné hájky, bažiny a mlaka, svahy horské a roviny neustále ukazují nám nové a nové liliovité (Liliaceae), motýlovité (Papilionaceae) a citlivkovité (Mimoseae).
Tu a tam nalezneš farmu ve prostřed několika lánů vzdělané půdy, při cestě spatřuješ hotel, vystavěný z galvanisovaného železa nebo z pálených cihel; takové stavení jmenuje se vždycky "hotelem", ať již jméno to mu přísluší či ať jsou to jen dvě světnice a malý sklad zboží.
Jako květena jest také zvířena na těchto místech přečetnými druhy bohatá. Rozvíjí se tu život zvířat daleko rozmanitější než na veškerém prostoře nejbližších desíti stupňů zeměpisných na sever, tedy dovnitř Afriky. Na holejších, beztravných rovinách prohánějí se surikata (Rhyzaena tetradactyla) a veverka pozemní (Tamias Illig.); obojí zvířata žijí ve společných brlozích, a na takových místech poněkud vyvýšených spočítal bys až dvacet děr pro vchod a východ a to tak širokých, že do nich pohodlně pěst možná vstrčiti. Kde jsou veverky pozemní, tam nacházejí se také četní, velicí rejskové. (Nemíním již zde popisovati zvyky těchto zvířat, nýbrž vylíčím je později podrobněji až při popisu tří cest svých do vnitra Afriky, kdež jednotlivá zvířata těchto druhů obývají určité krajiny.) Ve krajinách vysokou travou porostlých jsou četné krtice krtků, doupata šakalů čabrakových (Canis mesomelas), tchořů afrických, tarbíků kaferských a dikobrazů, slepců (Spalax), zajímavých takarův a krátkoocasých luskounův. Na bažinách žijí tu vydry, zvláštní druh lasic a několik druhů krys. Na skalnatých stráních prohánějí se četná stáda pavianů, bercouni afričtí (Macroselides), černé skvrnité genetky, kočky thaliové, karakalové, tarbíci, zvláštní druh králíků, narudlé gazelly srnovité a hojnosť damanů. Vedle zvířat již uvedených spatřujeme na místech vysokou travou porostlých tam, kde ve skupinách husté keře se nalézají, ještě chudozubé (Edentata), antilopy schovávavé (Cephalolophus mergens), a gazelly kozorohovité. V nízkých křovinách, které na míle cesty pokrývají krajinu, zdržuje se hyena skvrnitá a žíhaná, také hyena pobřežní (Hyena brunea) a mezi četnými hlodavci obrovský hraboš; dále dva druhy gazelí, mezi nimi zejména pěkný křovák. Ve vysokých keřích, rostoucích hlavně na svazích horských, jakož i v nízkém lese přebývají paviani a mořské kočky, šedé kočky divoké, lišky, leopardi, antilopa kudu, vepř křovní (Potamochoerus africanus) a černý (blackfark), buvoli, sloni (největší ze tří odrůd afrických) a damani na stromech žijící (zvláštní druh). Leopardi jsou v těchto krajinách nebezpečnější než v liduprázdném vnitrozemí, kde nejsou tak zvyklí třesku ručnic. Ježto jsou nepřátely velice nebezpečnými, zejména když jsou poraněni, usmrcují je v těchto lesnatých krajinách nejvíce jedem nebo chytají je do želízek. Sloni nesmějí se po zvláštním zákoně pronásledovati, tak že viděli jsme v kolonii Kapské ještě několik divokých stád (vždycky po 20-30 kusech), ani zatím již docela vyhubeni jsou ve Svobodném státě Oraňském, v Transvaalu a v jižních zemích Bečuanův.
Poněvadž jich však neloví, zvířata tato stala se zpupnými, což spozorujeme hned, jakmile srovnáme je s bratry jejich na severu Jižní Afriky a ve Střední Africe. Tam zažene střelná rána (a byť vystřelena byla ve vzdálí 2-3 anglických mil) stádo slonů na rychlý útěk a zvířata ta utíkají potom 20-30 anglických mil, než si popřejí oddechu. Velmi zřídka se tam přihází, aby slon, nebyv podrážděn, obořil se na člověka, ačkoliv zabito bylo za posledních dvacet let od Evropanů více než 7500 slonů. Za to třeba jest ti ve krajinách mezi Grahamstownem a Portem Eliščiným, abys velice se měl na pozoru a nesetkal se s obry sem tam kočujícími. Právě, když jsem se, navraceje se do vlasti, ubíral k Eliščině Portu, stala se smutná příhoda v nízkém lese na Zondagsriveru, který protéká lesnatými těmito krajinami. Jakýs pán vyslal svého barevného sluhu hledat volů, kteří snad někam zabloudili; ježto se však muž ten domů nevracel, pátrali po něm, ale nalezli pouze zohavenou mrtvolu. Po stopách kolkolem mrtvoly snadno poznali, že jej zvětřilo mimojdoucí stádo slonů, jež odbočivši od své dráhy vrhlo se naň a rozšlapalo jej. Kdo chce jedno z obrovských těchto zvířat skoliti, tomu jest vymoci si povolení zemské vlády.
Zašli bychom daleko, kdybychom uváděti chtěli rozmanité druhy ptactva. Ornitholog zjednal by si zde po pobytu asi šestiměsíčním sbírku přebohatou. Toliko chci podotknouti, že by tu milovník honby a sluha jeho den co den naplniti mohli torby své několika druhy dropův, perličkami, koroptvemi, jeřábky, stepními kůrami, slukami, kulíky, divokými kachnami a husami, jako i potápkami a hadouši (Plotus Levalliantii, Anhinga).
Podivujeme-li se v této krajině na honbě nebo na výletě rostlinám, pro jednotlivé části její význačným, shledáme, že krásným a často podivuhodným tvarům rostlinným dvojnásobného půvabu dodávají hlavně ptáci a rozličný hmyz. Tu jsou medosavky a dlouhoocasí kolibříci, kteří hned v nádherných kalichovitých květech mečíku (Gladiolus), hned v karmínových klasových květech rozličných druhův aloe, daleko se třpytících, hmyz lapají. Tam opět kynou nám skvělojasné, tmavozelené listy zakrslého keře; nepozorujeme žádného vánku, jenž by jimi pohyboval - a přec útlé větvičky jeho přikyvují si jakoby spokojeně. Však hle, celý roj malých, žlutě zelených zpěváčků, nenepodobných našemu zlatohlávku, prohání se čile v koruně keře, aby sezobal si broučky na rubu listův.
S vrcholu stromu "vagonového" rozhlížejí se po krajině sokoli a četní, krásně opeření ťuhýci - každý z nich má malou říši kolem svého vysokého obydlí - a vypátral-li onen nějakého slepýše nebo myšku, tento pak nějakého bzučivého brouka, tu vrhá se na bezelstnou kořisť, a pak vymršťuje se rychle větvička, na které seděl, a s ní nejbližší ratolesti, jakoby rády byly, že jsou prosty břemene. Citlivky, jichž četné listy pokryty jsou skvělým hmyzem, lákají mnohého ptáka; však i rákosí, na jednotlivých místech rostoucí, neméně jest bohato opeřenými obyvateli vzduchu. Rákosníci, žluté a ohňorudé pěnkavy a snovači neustále pohybují štíhlými třtinami, ana zatím údolíčka ozývají se jich šveholem.
Z plazů nalezneme tu v každé plynoucí vodě leguana vodního (obrovská ještěrka); želvy jsou zde v hojném výběru na zemi, jeden druh také ve vodě stojaté a živé; z hadů jsou tu velmi četné a velmi jedovaté druhy, zejména užovka buvolí (Vipera arietans), kobry, zmije rohaté, kořalce atd. atd.; z hadů vodních pěkné, neškodné, zelené druhy, avšak také velice jedovatí hadi mořští, kteří často plují z moře do řek.
Týž den, kterého jsem opustil Eliščin Port, dojeli jsme pozdě v noci Grahamstownu a opustili jsme ho časně z rána. Přenocovali jsme v hotelu; obyčejné platy byly a jsou za postel 2 šilinky a 6 pencův a tolikéž za večeři neb oběd anebo snídaní.
Grahamstown rozkládá se malebně na svazích několika pískovcových výšin, z nichž prýští se Kovie-river, a má svůj vlastní přístav, ovšem otevřený, při ústí Kovie-riveru, jménem Port Alfred. Uvedl jsem již, že nalézá se zde nejlepší botanická zahrada Jižní Afriky, neboť pěstují se tu kromě rostlin afrických s nejlepším výsledkem po výtce stromy australské, akacie a eukalypty, jakož i přesličníky (Casuarina), dále rostliny z ostrova Mauritia, z Madagaskaru a Jižní Ameriky. Z domácích rostlin viděl jsem, že daří se tu velmi dobře zejména pěkné exempláře podivně utvořené "sloní nohy" (Elephantopus) a více druhů píchoše (Encephalartos). Ve prostranném skleníku nalezl jsem mezi ostatními nádhernými rostlinami také obrovské exempláře jihoafrických stromů kapraďovitých.
Po dvoudenní příjemné jízdě v pohodlné americké kolesce přejeli jsme cestu 25 zeměpisných mil z Grahamstownu (the Town of the Settlers) do Cradocku. Cesta, kterou jsme jeli, byla z počátku roklinatá a lesnatá jako mezi Grahamstownem a Portem Eliščiným, potom jest planina, jež poseta jsouc četnými porůznými kupami a homolovitými vrchy ohraničena jest daleko na severovýchod a severozápad horskými hřebeny a pohořími. Pahorky pnou se nad okolní planinu 60-150 metrů vysoko a jsou hlavně porostly nízkým křovím, zejména také křovím, potravu dávajícím. V údolích přehojně rostou trnovníky a keře, varte-bichi, hlodaš (Ulex) a jiné druhy citlivek. Zalesnění tohoto způsobu ubývá, jdeme-li na sever za Cradock, a objevuje se zase častěji teprve za řekou Vaalem a odtud na sever. Na této cestě ku Cradocku spatřil jsem také poprvé veliké roviny, jež za deštivé doby roční jsou nepřehledným kobercem jasně zeleným (pokrývá-li rovinu tráva) a tmavě zeleným (roste-li na ní keř kapský), v době suchoty pak tvoří jednotvárnou hnědou nebo červenavou pustinu. Takové roviny nalézáme v západní kolonii Kapské, ve Svobodném státě Oraňském, v západní krajině Griqua, v osadě Transvaalské a v zemi Batlapinův, i zdržují se na nich dropi zakrslí, antilopy skákavé a pleskaté, jakož i černý pakůň (gnu). Tam, kde se tato zvířata málo loví, uvidíš jich na tisíce. Na cestě do Cradocku pozoroval jsem jen gazelly skákavé, jež jsou nejúhlednější ze všech antilop větších druhů. Na rovinách k severu jich ubývá, tak že neshledal jsem jich ve vnitrozemí jižní Afriky za pánví solných jezer, kdežto na západním pobřeží zabíhají až k osadám portugalským.
Sajka skákavá (A. Euchore) patří bez odporu k nejkrásnějším druhům gazelí, které známe. Máť kromě všech výhod, jakými honosí se antilopy, ve svých svalech neobyčejnou pružnosť a ušlechtilou, úhlednou její hlavičku zdobí dvé rohů jako lyra prohnutých a tak krásných, že přísluší jí prvé místo mezi prostředně velikými druhy jejího rodu. Toto neobyčejně vnadné zvíře pohybuje se tak půvabně, zejména když "dovádí" nebo když vyplašeno byvši na útěk se dává, že jsme na rozpacích, jak bychom pohyby jeho popsali. I když honěna jsouc v úzkosti prchá, zdá se ti, že na tom si zakládá, aby koketerií svou krotila krvežíznivosť lovcovu. Jest však nadbytek Nimrodův, necitelných její krásy, a to zejména mezi hollandskými statkáři a domorodci, kteří starají se o to, aby den co den řídla počtem svým. Skoky její podobají se tomu, jako když se vymršťuje péro hodinové. Vyjímajíc chrty nechá všecky obyčejné psy až k sobě přistoupiti; pohlíží na běžící k ní a zuřivě štěkající hafany tak lhostejně, jako by trpělivě čekati chtěla, až k ní přiběhnou a všecko jí sdělí, co jí mají sděliti. Náhle, když dle výpočtu jejího nastala doba útěku, vymrští se jako uvolněné péro hodinové do výše, aby 2-21/2 metru dále dotekla se země útlými a ostrými spáry svými; sotva však k zemi dopadla, vznáší se již opět nad ní a tak učiní pět až deset skoků velmi rychle po sobě, nenepodobna jsouc míči, rychle od tvrdé půdy odskakujícímu; zdá se, jakoby se nedotýkala ani země, sotva že tělo její klesne k zemi, již opět vymršťuje se do výše. Vzdalujíc se tak od svých pronásledovníků v čase úžasně krátkém, jde pojednou asi minutu volným krokem dále, popřávajíc zase psu chvíle, aby se přiblížil; potom opětují se skoky, a tak škádlí zvíře pronásledovníky své několikrát, až se konečně, jakoby syto jsouc dovádění, dlouhými velikými skoky pouští do divokého útěku, dokud nemní se dokona býti v bezpečí, tak že v několika okamžicích spatřuješ ji na rovině v nesmírné vzdálenosti jako malý, bělavý, pohyblivý bod, který naznačuje lovci směr, jímž zvíře zaměřilo svůj běh či lépe let. Avšak i báječná rychlosť nezachraňuje antilopy naší před smrtí. Tím, že objevena byla pole diamantová, zahubeny jsou tisíce těchto zvířat a příbuzných jejich, antilopy ploskaté a černého pakoně. Nejhoršími nepřátely jich jsou hollandští statkáři, jsouce výbornými střelci a majiteli těch území, na nichž ušlechtilá ta zvířata žijí. Statkáři ti přicházívali občasně na pole diamantová a vždy s bohatou kořistí. Shledal jsem za svého tam pobytu, že přiváženy byly na trh v zimních měsících od května do září plné vozy s postřílenými těmito zvířaty; avšak i jinak zvěřina tato nebyla vzácna. Zejména při dražbách na tržišti, které pořádají se každý den ráno v Kimberleyi a Dutoitspanu, mnoho se jich prodá těm, kdo nejvíce za ně podávají. Tu leží před námi bez hlav a nohou často po tuctech ve dlouhých řadách vedle sebe! Cena kolísá se podle doby roční a velikosti zvířete mezi 3-6 šilinky.
Lov těchto zvířat není nezajímavý. Honí je na koních, střílejí je na čekání a štvou je až na smrt chrty.
Nejobyčejnější lov jest honba na koni. Lovec pronásleduje zvíře v nejrychlejším kvapu; koně, zrození v těchto travnatých rovinách a zvyklí děrám četných podzemních zvířat a nízkým kupám všekazův, uhánějí rychlým během ve směru jim určeném tak, že málo obtěžují lovce, anobrž dávají mu v tom vůli, aby všechen svůj pozor obrátil ku prchajícím gazellám. Přiblíživ se po jízdě 11/2-2 anglických mil dlouhé až na dvě stě nebo sto krokův k antilopám zastavuje náhle lovec, třeba jen lehkým stiskem kolenou, koně divým tryskem uhánějícího, seskočí s něho, namíří a střelí. Zejména hollandští sedláci tak se v této honbě znají, že bys neuvěřil jich úspěchům. Často viděl jsem případy, kdy lovec zadovkou svou zastřelil prchající dvě gazelly ranou jednou; také pozoroval jsem, že gazelly, když lovci první dvě rány selhaly nebo když mohl pro jakoukoliv překážku druhou svou ránu tepna později vypáliti, až ve vzdálenosti 600-800 krokův od něho se zastavily. A lovec, co zatím antilopy naň zpět se ohlížely, poklekl, ukázal obraceje se ke mně se slovy "det rechte kantsehe bock, Mynheer" na jedno ze zvířat a skolil zrovna naznačenou gazellu kulí ze své karabiny.
Druhým způsobem střílejí se antilopy skákavé na čekání. Na blízku vodních tůní, k nimž gazelly chodí pit, aneb u kalužin, jež zbyly v řečišti po řece na čisto vyschlé, lovci vykopávají podlouhlé jámy, půl metru až metr hluboké a metr široké. Do této jámy lovec se skrčí a střílí zvířata přicházející napit se. Tohoto způsobu honby užívá se velmi zhusta zejména v suchých zimách, když jest jen málo míst s vodou, jíž by ubohá zvířata uhasiti mohla svoji žízeň. Bečuani, Batlapinové a Barolongové, nejjižněji bydlící, milují podobný způsob lovu, který však spíše může nazván bytí nadháňkou. Domorodci ti loví tímto způsobem, poněvadž by jinak, jsouce špatnými střelci, málo divoké zvěři dostali. Několik mužů položí se do trávy, přes půl metru vysoké, jež pokrývá roviny mezi Hart-riverem a řekou Molapem, anebo na zem za kupami všekazův, a poněvadž mají z pravidla jen obyčejné muškety (pavion boute), tak že výsledek závisí na jedné ráně, tož jdou až do vzdálí 700-900 kroků proti větru, vanoucímu od strany antilop, jeden od druhého asi na 50 krokův, a je-li jich málo, asi na 200 kroků. Zde čekají třeba několik hodin, až obejdou, četní jejich soudruzi velikým obloukem stádo a zavrouce je polokruhem nadeženou je střelcům. Jestliže se na honbu takovou vypraví pouze několik domorodců, pak čekají pokojně po celý den ve trávě ležíce, až se k nim pasoucí zvěř znenáhla přiblíží. Viděl jsem nejednou, kterak šest střelců namířilo na zvíře, šest hromových pušek (neboť jejich muškety jsou pravé hromové pušky) otřáslo ranami svými zemí a když se dým rozptýlil, tu pozorovalo s úžasem tolikéž vzpřímených tmavých postav, jak rychlonohá antilopa střelhbitě paluje do dálky - všecky rány ji chybily. Mně samotnému přihodilo se cosi podobného. Jsa na čekané na rovině nízkou travou porostlé, očekával jsem již několik hodin nedaleko solného jezera tři gazelly skákavé. Konečně spatřil jsem krásná zvířata asi dvacet kroků před sebou, avšak zdálo mi se zločinem, abych jim ublížil; jenom myšlenka, že potřebujeme potravy, přiměla mě k tomu, abych užil své sniderky; ruka se mi však třásla, nemohlť jsem zbýti se myšlenky, že spásu vraždu - možná, že máme ve větší vzdálenosti srdce zatvrzelejší - tož přiložil jsem ruku na spoušť a gazelly polekány byvše náhlou ranou - prchaly dlouhými skoky pryč. Livingstone zmiňuje se ve zprávách o cestách svých po Jižní Africe tam, kde popisuje honbu gazelí u Bečuanův, o tak zvané lapačce "hopo". Neviděl jsem, že by jí byli ještě někde užívali, není to také nyní již možno, neboť za jeho času bylo zvěři víc a nebyla tak placha.
Třetí způsob lovu gazelly skákavé zaveden byl od Angličanův a spočívá v tom, že neužívá se při něm ručnic, nýbrž zvěř uštve se na smrt chrty. Společnost lovecká žene se za zvěří na dobrých koních, ač na zvláštní půdu, již jsme vylíčili, málo zvyklých, se spuštěnými uzdami, až se buď podaří psům, že gazelly dohoní, neb až antilopy tak si nadskočí, že pronásledovníci unaveni jsouce honby zanechají.
Také v Cradocku zdrželi jsme se jenom den. Cradock leží na levém břehu řeky Rybí, která často po několik měsícův až na některé tůně vyschne. Nastanou-li však silné lijáky, pak dostačuje několik hodin, aby naplnilo se řečiště proudem jako čokoláda zbarveným, který tisícerými troskami pokryt jsa šíří zkázu a strach po obou březích svých. Přijdeme-li v čase suchoty k některému z velikých mostů, z nichž jeden též u Cradocku pne se přes řečiště, snadno bychom svésti se dali k tomu, abychom pochybovali o prospěšnosti jejich, a přece dovídáme se, kterak sám tento veliký most zničen byl v roce 1874 potměšilou řekou a že třeba bylo nový pilíř vystavěti více než o dva metry výše než dříve. Pevná a těžká konstrukce železná vyzdvižena jest z pilířův a odplavena, pilíře samy také byly zle poškozeny.
Druhého dne, když jsme opustili Cradock, přijeli jsme do města Colesbergu; ježto jsme však jeli s větrem o závod, neměť jsem ani času, abych prohlédl si krajinu. Když jsem se však po sedmi letech vracel, bylo mi za příčinou sucha s volským mým potahem pomalu cestovati, a tu naskytla se mi příležitosť, abych krajinu z části geologicky prozkoumal a při tom poznal některé velice zajímavé partie, stranou od cesty ležící.
Směrem ke Colesbergu ubývá znenáhla porůzných kupových pahorků jak počtem, tak výškou, za to přechází země k severu v planinu. Jednou z nejkrásnějších partií jest New-Port, průsmyk, na němž nachází se předěl vod tekoucích na jih a poboček řeky Oraňské. Na výšinách v okresu Colesbergu a Cradocku zdržují se četná stáda pavianův, několik druhů malých antilop, menší kočkovité šelmy jakož i leopardi; u Cradocku pak na plochých temenech některých kup horských nalézá se více než 50 vlastních kvag, po mém zdání jediný druh, jejž nalézti lze v Jižní Africe. S radostí pozoroval jsem, kterak jich někteří statkáři šetří; asi před desíti lety stenčil se počet jich na 15 kusův.
Okres Cradocký, Colesberský a sousední okres Graaf-reynetský vyznamenávají se ložisky zkamenělých zbytků, zejména ložiskem želvoještěra (Dicynodon) a zkamenělé květeny do této doby náležející.
Colesberg sám označuje se stejnojmenným vrchem, na němž pozorujeme zvrstvení jednotlivých hornin, jimiž vyznačuje se celý okres. Město jest poněkud menší než Cradock a leží v dosti úzkém, skalnatém údolí. Výšiny, které je obklopují, pokryty jsou nejvíce jen travou a zakrslými keři tak malými, že zdá se pozorovateli, jakoby nebylo na nich žádné vegetace. Balvany z největší části lysé, jež návrší ta pokrývají, jsou v letě obyčejně tak rozžhaveny, že v městě, uprostřed nich ležícím, jest jako v peci, čímž pobyt v něm není zvláště příjemný.
Na další své cestě z Colesbergu k severu dorazili jsme po dvouhodinné jízdě k řece Oraňské, která jest hranicí mezi Svobodným státem Oraňským a osadou Kapskou. Přepluli jsme přes řeku, co do velikosti asi tak mocnou jako Labe, na prámu, který prostředkoval a prostředkuje přepravu na obou březích, nyní však vystavěn jest několik set kroků proti proudu železný most a tři jiné mosty, jež spatříš, jdeš-li po proudu a proti proudu řeky, usnadňují spojení obou států. Prvý den, který jsem v republice prožil, nechtělo se mi tam jaksi líbiti, a pamatuji se ještě dnes živě na všecky ty malé příhody, které jsem zažil na cestě od Oraně do Fauresmithu. Cestu od řeky ku Philipolis urazili jsme asi za dvě hodiny. Zde bylo nám rozloučiti se s poštovním kočárem a ostatek cesty do Fauresmithu vykonati v poštovní káře. Philipolis poskytoval pohledu velmi smutného. Zimní sucho spálilo kolkolem trávu v údolí a na okolních návrších, tak že veškera krajina byla hněda a hola; rovněž smutně vyhlíželo asi šedesát čtverhranných domů, plochostřechých a většinou neohrazených; jenom v úžlabině, pokryté několika mělkými loužemi, u koryta vyschlého teď potůčku, stálo několik stromů, jichž zvadlé listí nemohlo zvýšiti smutného pohledu na město. Pustota jeho zvětšena byla ještě tichem, sotva že viděli jsme nějakou živou bytosť, neboť většina domů nebyla obydlena.
Ježto bylo nám tu několik hodin čekati na poštovní káru, ubytovali jsme se s přítelem mým, panem Michaelisem, na poště. Stavení to bylo zároveň sídlem politického úřadu a policejního kommissariatu okresu Philipolského. Představ si malý kamenný domek, asi 14 metrů dlouhý a 6 metrů široký, a rozdělený tenkou stěnou prkenou na prostor pro veřejnou službu a na soukromý byt. V oddílu pro veřejnou službu nalézá se nejen kancelář politického úřadu (okresního přednosty), nýbrž i zároveň úřední místnost šerifa (úřadu policejního) a poštmistra. Na podium stůl ověšený šatem a za ním židle, dále dvě dřevěné lavice v prostoru hrdlením odděleném a asi čtvereční metr měřícím - což jest veškerý nábytek v celé místnosti - dosvědčují nám, že místnost ta určena jest za soudní, zasedací a volební síň okresní. Vylíčíme-li poštu, seznámíme tím ctěné čtenáře také s poštovní károu.
V krajinách hustěji obydlených, kde držitel pošty nadíti se může cestujících, jsou vozíky tyto kryty a vycpanými sedadly opatřeny, kde však jest mu zříci se mimotního toho výdělku, jsou káry ty velice primitivní; jest to pak hrubý truhlík čtyřhranný, žlutě natřený a na dvou kolách spočívající. Na takovémto pak povozu užili jsme tři hodiny rychlé jízdy. Kdybychom i jeli za krásného počasí na rovné, asfaltované silnici, jízda na káře srovnati by se dala s mukami na skřipci; jeti však na ní po silnici, po které my jsme ujížděli, bylo podnikem krkolomným. Byli bychom na rozpacích, kdybychom v Mexiku a jiných zemích, bídnými silnicemi známých, nalézti měli cestu podobnou té, po níž tloukli jsme se z Philipolis do Fauresmithu. Nad to zalíbilo se vozkovi, aby ukázal nám co nejjasněji, jak rychlí jsou koně jeho.
Bylo nám napjati veškeru sílu a také užiti veškeré dovednosti v balancování, abychom při zběsilé této jízdě po cestě, prostoupené sty struhami a skalními žilami a pokryté přehojně balvany a výmoly (často jest cesta taková přirozeným korytem vody, stékající s některého většího dílu vysočiny), nebyli z tvrdého sedadla svrženi, jakož abychom neztratili se nepozorovaně při hluku, jízdou způsobeném. Nejsou řídky případy, že pohmoždili se vozka a cestující až s nebezpečenstvím života.
Stav náš ještě tím se stížil, že bylo nám úzkostlivě stříci také naše břemeni; a tak seděli jsme tři na prostoru asi metr dlouhém a půl metru širokém. Ledový vítr vál proti nám, tak že ztuhly nám brzy ruce. Mimo to jeli jsme zvolna do vrchu, a přece nutno bylo hnáti ubohá zvířata ostrým klusem. Nad to pak, jakoby se všecko proti nám bylo spiklo, jalo se - a to jest vzácno v oněch krajinách - sněžiti. V této ledové chumelenici urazili jsme skorem dvě třetiny cesty; dále, jak poznával jsem, nemohli jsme v šibeničné té jízdě pokračovati, byliť lidé i dobytek téměř vysíleni.
V tomto stavu zdál se nám štěkot psa nejlíbeznější hudbou, neboť znamenal, že blízky jsou obydlí a odpočinek. Nejbídnější chýže Kafrová byla by nám bývala vítána a společník můj přísahal, že dá libru šterlinků za nocleh a byť to bylo třebas ve prostrannější psí boudě.
Byli jsme tedy přeradostně překvapeni, když spatřili jsme na místě nuzné chýže osvětlená okna dvorce. Tu přijali nás velmi přátelsky a jakoby se nebe s námi chtělo smířiti, ustala také, než jsme vypřáhli koně, poněkud chumelenice. Brzy sedíce za hostinným stolem hollandského statkáře zapomněli jsme na přestálou trýzeň tak dokonale, že jsem, když jsme po nějaké chvíli vystoupili přede dvéře, abychom počasí vyhlédli, a když ozvaly se ječivé hlasy ptačí, zkusiti chtěl své štěstí lovecké. Obloha rozjasnila se poněkud, tak že pronikalo mdle světlo měsíce. Na jihovýchodě bylo ještě temno; tím směrem vzdalovala se nepohoda. Už když jsme seděli za stolem, vzbudil náramný křik ptáků mou pozornosť a na dotaz můj odpověděl mi přívětivý můj hostitel, že způsobuje ho "det grote springhan Yogl". Hollanďané jmenují totiž šedého jeřába jihoafrického (Grus Stanleyi), z nichž jednoho daroval jsem městským sadům Pražským, pro veliký užitek, jehož poskytuje hubením kobylek stěhovavých, velikým kobylkářem, na rozdíl od jiného druhu, jejž jmenují malým kobylkářem, který ve velikých houfech táhne za tímto hmyzem, kdežto jeřábi jihoafričtí neopouštějí stálých svých sídel.
Připlížil jsem se zvolna, avšak přesvědčil jsem se, že ptáci tito velice jsou bdělí, neboť celý houf s křikem vyletěl do vzduchu; nechtěje stříleti do celého houfu nevypálil jsem. Později pozoroval jsem, že ptáci tito, jakož i jeřábi korunatí či chocholatí (Balearia regulorum), volavky a někteří druhové čápů nočního času stojaté vody vyhledávají a tam přenocují. Tak chrání se před útoky hyen, šakalů, lišek, psů hyenových (Canis pictus) a rozličných druhů koček. Často najdeš veliká hejna rozličných odrůd těchto ptáků brodivých při dotčených vodách, v soumraku sestavují se v dlouhé řady a teprve s východem slunce opouštějí ochranný útulek. Při mých častých nočních výletech loveckých k solným jezerům a sladkým vodám poutalo nejvíce pozornosť mou to, že se hejna ptáků ve vodách těch nedomnívala v úplném býti bezpečí. Rozestaviliť stráže, které čas od času vystřídali. Tyto stráže jmou se každou čtvrt anebo půl hodiny chvilku štěbetati: cosi podobného pozoroval jsem také v Transvaalu na čápech obecných a černých, na volavkách popelavých u řeky Molapu, na malých volavkách bílých v bažinách při řece Limpopu, u volavky obrovské v lese Sibananském a na volavkách purpurových a husách ostruhatých (Plectropterus gambensis) v údolí řeky Zambesi.
Když opustili jsme hostinný dvorec, dospěli jsme po několikahodinné obtížné jízdě města Fauresmithu. Město Fauresmith téže jest podoby, jako ostatní města Svobodného státu; ačkoliv má sotva 80 domů, prostírá se přece po značné ploše; čistě obílené domy vyhlížejíce svými plochými střechami ze zahrad, částečně je obklopujících, mile nás vítají. Fauresmith jest sídlem okresního přednosty a vůbec jedním z nejznamenitějších měst republiky. Okres stejného jména, jehož jediným městem právě jest Fauresmith, který počítají k nejbohatším celé republiky, zasluhuje také zmínky pro svůj chov koní a pro naleziště diamantů, "Jagersfontein", blízko města položené, v němž těží se drahokamy ty způsobem dosti rozumným.
Fauresmith, tak jako největší čásť měst jihoafrických, poskytuje čtyřikrát do roka, když hollandští statkáři přicházejí do města na pobožnosť a vykonat náboženských svých povinností (zejména aby přijali večeři Páně, jak to zde vůbec jmenují) a také obstarat koupí svých ve velkém a srovnat se s obchodními svými přátely, obrazu neobyčejně živého, který jest ostrým kontrastem obvyklého ticha, jakož i osamělosti. Nesčetný počet proslulých obrovských vozů jihoafrických projíždí pak ulicemi a rozkládá se buď v městě nebo za městem. Vedle vozů vídali jsme vždycky několik jezdců, buď synů statkářův anebo barevných sluhů. Zámožnější statkáři mají v městě vlastní své domy a k tomu tam, kde připouští to umělé zavodňování, zahrádku; méně zámožní najímají si od nich na čas svého pobytu jeden anebo dva pokoje, nebo bydlí - což však činí jenom ti nejchudší - po krátkou dobu, co pobývají v městě, ve svých velikých vozech za městem. Tyto návštěvy statkářů jsou tamějším obchodníkům dny toužebně očekávanými a ve mnohé příčině upomínají na evropské trhy. V tento čas zvětšuje se také činnosť lékařova, neboť statkáři berou ve svých lehčích nemocech lékaře na poradu velmi často teprv až při pravidelném svém pobytu v městě. V nečetném obyčejně obyvatelstvu těchto měst jsou kněz, okresní přednosta, lékař, kupci a notář výborem společnosti.
Zmínil jsem se již, že jsem cestu svou do Fauresmithu nastoupil s nadějemi nejkrásnějšími a ve slavnostní náladě mysli. Tu bylo kýžené vnitrozemí mnohem blíže než v Eliščině Portu, zde mohl jsem nabýti poučení o rozsahu a podrobnostech nutných příprav k další cestě, a konečně mělo se mi zde dostati příležitosti, abych opatřil si peníze potřebné ku zamýšlené cestě do vnitrozemí. To všecko líčil mi kupec fauresmithský tak snadným a slovy tak krásnými, že jsem úplně mu věřil a důvěřoval mu tím bezpečněji, poněvadž jsem se v cizím dílu světa cítil velmi osamělým, cizím a, ježto jsem byl bez peněz, také opuštěným. Tonoucí chytá se s veškerou silou a důvěrou nejtenčího stébla, jehož může dosáhnouti, neboť jím doufá se zachrániti; kdyby byl na břehu, vysmál by se ovšem takovým nadějím, maje je plným právem za pošetilé.
Sklamání jest zajisté jednou z oněch chvílí málo příjemných a tak často v životě se vracejících, které nutí člověka, aby sebral všecky své schopnosti a síly, nechce-li zbaběle pozbýti ducha. Tento nezvaný host však navštívil mě již tak často, že by mne dnes už nepřekvapil. Poznali jsme jej zajisté všichni bez výjimky, já však setkával jsem se s ním snad častěji než jiní. Znalť jsem jej již ve svém útlém mládí, v počátcích svých "výzkumných cest" po Středohoří a v údolí Oharky, ze svých universitních studií v Praze, ze začátku a průběhu svého podniku.
Všecky naděje, které kladl jsem do pobytu svého ve Fauresmithu, zmizely v několika dnech; spozoroval jsem, že jsem byl za obtíž i tomu, který mě vyzval, abych sem přišel; ocitl se pro mne se starším svým přítelem lékařem, ve Fauresmithu bydlícím, v rozporu. Konečně zvítězila starší jeho náklonnost nad přízní, kterou mě obmyslil, přece však dal mi radu dobře míněnou, abych odebral se do polí diamantových, v nichž, jak se vyjádřil, budu pravým mužem na pravém místě. Nezbývalo mi nic jiného, než abych zachoval se dle této "dobře míněné" rady a tak chystal jsem se na další cestu. Měl jsem na sobě sotva nejpotřebnější oděv, obuv má byla roztrhána, a ježto neměl jsem dosti peněz, abych si koupil nové šaty, bylo mi pokusiti se, abych dostal je na úvěr. To se mi podařilo, tož cestoval jsem dále; nedovolovalať mi hrdosť má, abych upomenul na slib muže, jenž v Eliščině Portu osvědčoval ochotu, že mi pomůže. Jako z Eliščina Portu do Fauresmithu, tak i z Fauresmithu do polí diamantových byl pan Heřman Michaelis dobrým mým zpomocníkem. Na prvou cestu půjčil mi potřebné peníze, na této cestě vzal mě s sebou jako svého hosta, ježto právě chtěl také prohlédnouti si pole diamantová. Na cestě této měli jsme ještě jednoho společníka, totiž pana Rabinowitze, vrchního rabína pro Jižní Afriku, který prokázal se mi ve všem velmi ochotným. A tak loučil jsem se s Fauresmithem beze záští a mužně pohlížeje do budoucnosti. Kupci fauresmithskému budiž zde vysloven dík můj za prokázané mi pohostinství.
Krajina mezi Fauresmithem a poli diamantovými jest velmi jednotvárna. Jenom cesta podle Riet-riveru a v údolí Modder-riveru (řeky Bahnité), jež bylo nám přejíti, poskytla nám rozhledu poněkud zajímavějšího. Zde naskytla se mi vhodná příležitosť k lovu, užil jsem tedy několik volných minut za odpočinku po jídle k tomu, abych proslídil nejbližší okolí. Riet-river tekl ve hlubokém řečišti slabým proudem na severozápad, aby spojil se s Modder-riverem. Jako ve všech téměř řekách jihoafrických, utvořilo se také zde v době suchoty (v zimě) několik rybnatých tůní, rozkládajících se na šíř přes celé řečiště a místy až tři metry hlubokých.
Jako rozmanita jest zdejší krajina, tak i velice rozmanita jest zvířena zejména čtvernožcův, a jako zoologovi taktéž lovci naskýtá se v krajinách těchto, byť i rovnaly se za doby sucha pouštím, bohaté působiště. Tato rozmanitosť zvlášť ukazuje se na nižších zvířatech, a již v kolonii Kapské shledal jsem, že často mnohé druhy motýlův a broukův obmezeny jsou malým územím mezi dvěma rovnoběžně tekoucíma řekama.
V údolí Riet-riveru, hustě smutečními vrbami (Salix babylonica) porostlém, seznámil jsem se blíže s některými zajímavými druhy pernaté zvěři. Zkoušeje lovecké své štěstí pronikl jsem údolím nahoru a chtěl jsem právě dráti se hustým křovím, abych nabyl většího rozhledu po tůních v řečišti, když stohlasý křik a jemné chrastění ve větvičkách nade mnou prozradily mi opeřenou společnost. Ustupuje vyplašil jsem docela ptáky, kteří s hlasitým pískotem zapadli do blízkého trní. Byly to ozdobné, chocholaté virivy (Colius leucotis), s dlouhými úzkými ocásky, z nichž jsem později poznal ještě dva druhy. Jeden ze ptáčkův usedl na nejvyšší větvičku nejspíš, aby cizího rušitele pokoje neztratil s očí, ostatní zalezli dovnitř keře, tak že unikli zrakům mým úplně. Jsou to velmi čilí ptáci, nesnadno však v zajetí je uchovati, pouze v Grahamstownu viděl jsem je žíti v zajetí; měl je tam jeden milovník ptactva ve veliké kleci s pěnkavami rozličného druhu a krmil je pomeranči.
Mezi ptactvem v údolí Riet-riveru ve většině jsou zástupci dvou druhů hrdliček, vlastní jihoafrická, modrošedá hrdlička a hrdlička chechtavá, s nimiž potkáváme se až k řece Zambesi i za touto řekou; ptáky tyto zamiluje si každý přítel zvěři, může-li je z blízka pozorovati. Několik jich, jež jsem v letu lehce postřelil, choval jsem po kolik let a způsobil si s nimi mnohou příjemnou hodinku. Již ve tři hodiny z rána jali se samečkové vrkati a potom ozvali se zvonivým smíchem a když tak pozdravili samičky, vedle nich sedící, tu odpověděly jim tyto, avšak tak tiše a jemně, že zazníval hlas jejich jako z dálky, velmi melodicky a líbezně. Bohužel staly se hrdličky ty obětí nedbalosti jednoho z černých mých sluhů.
Na rovině po obou březích řeky spatřil jsem jako nejobyčejnější zvěř jihoafrickou jeden druh dropův zakrslých, totiž kohouta vrčivého, jehož křik provázel nás prvý a poslední den, dokud cestovali jsme na Karrú, ve Svobodném státě a v Transvaalu, a jenž i střelci méně obratnému denně zajišťuje dobrý oběd. Pozoruje-li tento drop lovce, tož točí hlavou svou zvědavě na všecky strany, náhle skrčí se a vzlétá s hlučným, ječivým křikem, daleko se rozléhajícím, do vzduchu, letí neobratně asi 200 metrů daleko a spouští se pak zase zvolna se staženýma křídlama a svislýma nohama dolů. Na hřbetě jest jeho peří krásně hnědě žihováno, na hlavě, vynímajíc dva bílé pruhy po stranách, na hrdle a pod břichem jsou černi, nohy mají žluté. Okres jeho končí v lesnatých, severnějších krajích Jižní Afriky; dá se také jako ptáci, jež jsme uvedli, velmi nesnadno udržeti v zajetí.
Cesta naše šla dále v údolí Riet-riveru přes Coffeefontein, který jest vedle Jagersfonteinu u Fauresmithu druhým ve Svobodném státě nalezištěm diamantů, kdež nacházejí se malé, avšak pěkné a bílé drahokamy. Pozdě na večer prvého dne své cesty dostali jsme se ku brodu, jímž jsme se přebrodili, a potom přenocovali jsme v hotelu, na druhém břehu postaveném.
Okázalý název "hotel" mohl by ve ctěných čtenářích vzbuditi mylné představy. Následující popis zamezí nejlíp takový omyl. Představme si dva prkené domky, plachtovinou pokryté, které zároveň jsou obydlím a hostincem, a několik kozích a ovčích kůží, po zemi rozprostřených, a máme obraz vnější a vnitřní úpravy tak zvaného hotelu. Neutěšený to věru pobyt, zvláště když prudký vítr vnikaje dovnitř skulinami houpá pozůstatky čalounu látkového, dle jehož cárů nesnadno rozhodnouti jeho původ, a zasypává nás spoustou hustého prachu; k tomu v noci citelná zima, jež uvodila mě v pokušení, abych cáry čalounové strhl úplně a za přikrývku jich užil.
V tomto příjemném stavu nebylo lze pomysliti na spánek a proto vstal jsem časně z rána a vzav si pušku vykradl jsem se ven zaměřiv ku blízké řece. Sotva přišel jsem k ní, když ozval se proti proudu povědomý mně již křik jeřábův, daleko se rozléhající; houfec jich přiletěl po řece. Bylo mi líto namířiti na některého ze ptákův, avšak naděje, že nabudu pěkné kůže ptačí, kterou mohl bych praeparovati v polích diamantových, jichž blízkost den před tím byla mi oznámena, zvítězila nad veškerým rozmýšlením. Když tedy hejno letělo mi skorem nad hlavou, vystřelil jsem náboj broků do něho; ptáci ustupovali z houfce napravo a nalevo, jenom jeden se potácel, klesal a v nejbližším okamžiku spadl mrtev na mělčinu do řeky. Tu zapomněl jsem hned na chladné jitro a zuv rychle boty brodil jsem se v řece, abych došel kořisti své. Provázen jsa smečkou hltavých psů, jež vyplašila střelná rána z hostince a blízkých chýží Korannův, vrátil jsem se vysoko třímaje kořisť svou loveckou do hotelu zpět. Po skončeném snídaní - bylo to několik kusů masa na uhlí upečených a suchary - vyrazili jsme na cestu povděčni jsouce, že můžeme ukázati paty "málo hostinnému hostinci". Odpoledne dospěli jsme městečka Jakobsdaalu, jež poskytovalo smutného obrazu svými 25 nuznými domky, roztroušenými po rovině vedrem vyprahlé. Již příštího jitra opustili jsme poslední toto městečko Svobodného státu a dojeli jsme po několikahodinné jízdě ústředních polí diamantových. Čím více jsme se jim blížili, tím krajina byla truchlivější, křovin vůčihledě ubývalo, jenom tu a tam bylo zříti na nízkých pahorcích po obou stranách cesty suchou trávu. Jest mi vyznati se, že mi den, v němž spatřil jsem pole diamantová, na vždy bude nezapomenutelným. Sjeli jsme rychle se svým čtyřspřežným vozíkem po výšinách od Scholzovy farmy; společník můj ukázal na holou rovinu, asi dvě hodiny cesty před námi ležící a jenom v dálce na východě modravým pohořím omezenou, a zvěstoval mi, že pod vzdušným oparem, nad ní se vznášejícím, leží nová moje domovina. Mrazivý vítr vál s výšin na rovinu, tak že ucítili jsme v otevřeném, vysokém vozíku, ačkoliv jsme se zahalili do plášťů, velmi nepříjemně zimu jihoafrickou. Pokud bylo lze dohlédnouti, stála na obloze hustá, šedá mračna, jež zachmuřovala ještě více krajinu, beztoho již pošmournou a nevlídnou. Vůz náš ujížděl rychle k Eldoradu tisícův ze všech koutu světa, jež přilákal půvab podniku, bohatě výnosného. Čím více jsme se blížili, tím více klesal jsem na mysli; takovým tísnivým dojmen působila na mne zasmušilá krajina. Konečně dospěli jsme šedého oparu vzduchového, jejž jsme s výše viděli, a příchozí mohl bohužel velmi snadno zrakem i čichem provésti jeho rozbor. Bylať to hustá mračna prachu, jež zvedl západní vítr z rudožlutého písku, pokrývajícího rovinu. Písek ten mísil se s volnými částicemi vápenité hlíny, nakupené všude mezi primitivními bydlišti a diamantovými doly, a naplňoval vzduch tak, že nebylo třeba obrazotvornosti zvláště bujné, abys představil si zuřivou bouři písečnou na Sahaře. Když přiblížili jsme se ku stanovému městu, vichřice hnala nám takové husté mračno prachu vstříc, že bylo nám s pozorem, ježto jsme na 30 kroků před sebe viděti nemohli, kráčeti ku předu. Brzy pokryt byl obličej i oděv šedou vrstvou; jaký div, že bylo nám v této atmosféře, než došli jsme obchodní místnosti fauresmithského kupce, ještě asi 1000 kroků v "Poli" vzdálené, (měltě v jednom nalezišti svoji filialku) - jako všem nováčkům - velice nevolno; ikoně frkali a neměli patrně žádné záliby v nejbohatším důlním okresu zemském. Mračna železitého a vápenitého písku přikrývala téměř obě osady v polích diamantových, Bultfontein a Dutoitspan, a naplňovala vzduch na kolik set metrů vysoko, zahalujíce všecko neproniknutelnou temnotou. Tu a tam, napravo i nalevo - pokud ovšem dovoloval to vzduch prachem obtěžkaný - spatřoval jsem prosté okrouhlé a podlouhlé stany, stanové domy a sklady obchodní, ze žebernatého železného plechu zhotovené, avšak zavřené. Tyče stanové prohýbaly se mocnou vichřicí, která tak prudce trhala provazy, že bylo se každým okamžikem obávati, aby vzdušná bydliště nezmizela s vichřicí. Desky plechové, dopola se střech železných domkův odtržené, hřmotily se skučící bouří o závod a docelovaly tak tesklivý obraz. Bylo to zajisté podivné přivítání příchozích. Tu neb onde vytrhly se koly nebo vyrvaly se kruhy, jimiž stany přidržují se k zemi, a půl stanu třepetalo se vesele jako prapor ve vzduchu; tu a tam spatřili jsme v pozadí vlajícího stanu několik tmavých těl, jež objevily se ti po bližší prohlídce polonahými postavami domorodcův, zaměstnaných v diamantových nalezištích, kteří teď na zemi buď spali buď odpočívali.
Prvý den pobytu svého v polích diamantových domnívali jsem se ovšem, že lidé tito všickni odpočívají po namáhavé práci. Brzy však bylo nám lze poznati, že "diggerové" jsou velicí ve všech okolnostech života milovníci opojných nápojův. Digger napije se "brandy", chce-li uhasiti touhu po své vlasti a po příbuzných, aneb utlumiti v sobě ohlas lepší nebo horší minulosti; jestliže pak v těchto příčinách cit svůj úplně již otupil, tož splakuje mu "brandy" prach, nepříjemně plíce dráždící, spravuje žaludek, nedostatečnou stravou zkažený, slaví neobyčejný, jakož obyčejný, bohatý i chudý nález diamantův atd. atd.
Dospěvše na místo určené uložili jsme se ku spánku, ovšem s pocity málo radostnými.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 21.02.2021

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka-Cesta do země Mašukulumbů, Cesta do země Mašukulumbů (2)
-Sedm let v Jižní Africe - díl I., Sedm let v Jižní Africe - díl I. (2)
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k úryvku
Emil Holub - Sedm let v Jižní Africe - díl I. (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­