ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Holub Emil (*07.10.1847 - †21.02.1902)

   
­­­­

Sedm let v Jižní Africe - díl I.

  • podtitul: Příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi
  • 1. díl rozsáhlého cestopisu, ve kterém Emil Holub barvitě popsal své zkušenosti a příhody z dlouhodobého pobytu v na jihu afrického kontinentu v letech 1872-1879

JEHO
APOŠTOLSKÉMU VELIČENSTVU
CÍSAŘI A KRÁLI
FRANTIŠKU JOSEFOVI I.
V NEJHLUBŠÍ POKOŘE
PŘIPISUJE

SPISOVATEL

Předmluva

Již od mládí svého zatoužil jsem a stále přál si, abych přispěl nepatrnou hřivnou svojí k velikému dílu, jímž má se objeviti a vyzkoumati Afrika. Když pak jsem se za studijních let čta cestopisy o tmavé pevnině jen velmi zřídka dočítal jmen rakouských cestovatelů, tu rozvrhoval jsem zevrubněji a zevrubněji cestu svou, a když se roku 1872 již již vyplňovalo mé nejvřelejší přání, rozhodl jsem se nezvratně. Jižní Afrika byla kraj, v němž doufal jsem, že budu s to, abych platně posloužil vědě a vlasti své.
Ačkoli pak mne osud za, sedmiletého pobytu mého v Africe všelijak stíhal, přece neustále měl jsem na paměti úkol, jejž jsem si byl vytkl, a pokud slabá síla a prostředky jednotlivcovy stačovaly, vždy snažil jsem se, abych poctivě jej vykonal. A při vlídné ochotě početných velikomyslných mužů povedlo se mi, že jsem šťastně překonal mnohou překážku a sbírky své doplnil mnoha vzácnými předměty.
Když jsem se potřetí vrátil ze vnitra Jižní Afriky do Polí diamantových, jihoafričtí moji přátelé žádali mne opět a opět, abych podal veřejnosti, co jsem na svých cestách zažil. Bylo mi však tehda veškerým úsilím oddati se lékařskému povolání, abych nabyl peněz k návratu do Evropy; nemohl jsem tudíž zpracovati hned nasbíraného materiálu a vydati ho ve zvláštním spise. Tudíž obmezil jsem se tak, že jsem v několika jihoafrických časopisech dal vytisknouti po kousku zprávy své o krajinách, které jsem procestoval.
Připluv do Evropy byl jsem už v Londýně vyzván, abych sepsal svůj cestopis. Umínil jsem si tedy, když jsem opět spatřil svoji vlasť, že veškeré své zkušenosti jakož i příhody na cestách i vědecké výsledky své výpravy s pomocí odborníků vydám tiskem, k čemuž obral jsem si vzorem spis, vykládající o výpravě rakouské fregaty Novary kolem světa.
Abych však tento svůj úmysl provedl třeba jen stručně, k tomu bylo by potřebí aspoň tříletého pobytu v Evropě; mně však vidí se ze všelijakých důvodů vrátiti už příštího roku do Afriky a pokračovati tam ve svých výzkumech. To pohnulo mne, že vyhovuji přání mnoha přátel a podávám důležitější příhody, jež zažil jsem pobývaje sedm let v Jižní Africe, čtenářům v této knize, v níž dotýkám se vědecké stránky své cesty jenom zde onde, kdežto zvláštní zpracování bohaté látky vědecké, jež hodlám provésti spolu s výtečnými odborníky, bude teprva tento spis následovati.
Nemohu nevzdati na tomto místě vřelých díků ctěnému nakladateli tohoto svého cestopisu za to, že tak pěkně a důstojně vydal tuto knihu nešetře žádného nákladu. Také mám za svou povinnosť, abych poděkoval panu prof. Jindřichu Metelkovi, který o české vydání značných vydobyl si zásluh.
Přeje si, aby spis můj přispěl buditi v Evropě zájem pro výzkum černé pevniny, kojím se nadějí, že mi zase po letech dopřáno bude podati čtenáři další popis Jižní Afriky a nové zprávy o této "pevnině budoucnosti".

V PRAZE, v měsíci září 1880.

Emil Holub

I.
Cesta na Kap. - Kapské Město. - Eliščin Port

Nový jarý život proniká veškeru naši bytosť, všecka tělesná i duševní únava ustupuje jako kouzlem nejživějšímu pohnutí, zvěstuje-li nám kapitán po několikatýdenní mořské plavbě ze Southamptonu do Jižní Afriky - byť i sebe šťastnější a příjemnější měla průběh - několika stručnými slovy radostnou zprávu, že očekávaná země jest na blízku. Ne jednou nýbrž nesčíslněkráte řítíme se z pohodlného a nádherně upraveného salonu prvé kajuty velikolepého parníku na palubu, naše líce se rdí, v oku našem polarisuje se na pohled veškerá pružnosť celé soustavy nervové a se zimničnou netrpělivostí pátráme po vzdáleném obzoru, neboť v každém okamžiku může plavec z koše na stožáru ohlásiti na palubu spásné slovo "země". Již myslíme, že vidíme vrchol vysoké hory, kterak vynořuje se tam, kde dělí se oceán od nezměrného moře vzduchového - avšak nikoliv, jest to vrchol stožáru lodi proti nám plovoucí. Byl to tedy klam, jejž po napjatém očekávání dvojnásob těžce pociťujeme. Konečně máme nepopiratelnou jistotu; na obzoru v jihojihovýchodu obráží se na světlé, lehké skupině "beránků" modravý, plochý pruh, který každou minutu z hloubí oceánu vždy výše vystupuje. Jest to cimbuří velikolepého skalního hradu, jest to onen kamenný hlasatel africký, který v objevných dějinách naší zeměkoule tvoří mezník věkopamátný - hora Stolová.
Tato touha po pevné půdě rozmáhá se až v nejtrapnější nedočkavosť, je-li lodi na dlouhé její cestě bojovati se všemi rozmary a úklady oceánu: je-li nováčkovi ve plavbě mořské, místo aby podivoval se všem oněm zvláštním, zázračným výjevům mořským, skvostnému, nádhernému a nevyrovnanému východu a západu slunce, hře barev nebes i vody, zábavným proháňkám delfínův a létacích ryb, hledati jako nějakému zajatci v těsné kajutě ochranu před bouří a nepohodou; když místo zapadajícího slunce, jež širou protkává hladinu skvoucími stuhami tekutého ohně - obraz, jenž nesmazatelně vtiskuje se v mysl pro přírodní zjevy vnímavou - vichřice temné deštivé spousty mraků v zuřivém pospěchu přihání; když moře, místo aby vlnami lehce zčeřenými, laškovnými na přídě lodi se odráželo, zjevuje se ve veškeré své majestátní zlobě, v boji s úhlavním nepřítelem vlny kupí v mocnou výši a zase hromově je sráží, tak že téměř samé bouři jest úzko, když mohutná loď ve všech svých útorech a svorech sténá a praská.
Tak však ukázal se mi oceán: ze třiceti šesti dnů, strávených na "Britonu" na cestě ze Southamptonu přes Madeiru do Kapského Města - ode dne 26. května do dne 1. července 1872 - měli jsme více než 30 dní bouřlivé počasí, celé čtyři neděle trpěl jsem prudkou úplavicí, která mě tak zeslabila, že jsem již doufati si netroufal, že bych živ pobřeží jihoafrického dosáhl. Ctění čtenářové snadno pochopí, že jsem v takovém stavu tělesném a v duševní náladě s tím spojené hořel touhou, abych ocitl se již na pevné půdě; bylať půda tato cílem mým toužebně očekávaným, místem, na němž chtěl jsem v dlouholeté působnosti vědě věnovati síly své. Ač jsem byl na smrť unaven, přece cítil jsem, že údy mé novou zotavují se silou, když zaslechl jsem ve druhé kajutě volati "země"; neodvratné pozoroval jsem obzor a neustoupil jsem dříve z místa svého, dokud neležela přede mnou v celé spoustě své - hora Stolová a oba její soudruzi Lví hlava na pravici a Čertova hora na levici, jakož i Dvanáct apoštolů, připojujících se k této skupině na jihu.
Na celé naší cestě nejvíce zajímalo nás hlavní město ostrova Madeiry Funchal, ačkoliv jsme se v zálivu Funchalském zdrželi bohužel jen několik hodin. "Briton" přistál u Funchalu v noci, a poněvadž nám oznámeno bylo, že pobytu našeho v přístavu bude na mále, seděl jsem již o půl páté zrána na palubě s tužkou a zápisníkem. Domníval jsem se dříve, že pohled na Funchal zajisté jest čarovný, ale zmýlil jsem se. Dojem, jaký na tebe působí hlavní město Madeiry se svým italsko-španělským typem, nevyrovná se daleko tvému očekávání. Skupiny tu malých, tu větších, co nejkřiklavěji natřených domků s nízkými střechami nebo i bez nich, s velikými zasmušilými okny podobají se obílenému sbořeništi a nepoutají tebe nikterak. Čeho však ruka lidská zanedbala, to bohatě nahradila příroda. Na svahu pahorkův a vrchů, malebně výš a výše vystupujících, rozkládá se Funchal poskytuje nám obraz amfitheatrální. Kolem většího skupení domů zříš bujné sady, stromořadí tmavých kaštanův a dubův, opodál rozkládají se kvetoucí zahrady, vinice a temné háje, které i nejvyšší vrchy pokrývají, až pak na nejzazším velikánu zelenomodrým pruhem snoubí se s oblaky. Z bujné této zeleni zvědavě vyzírají bílá staveníčka a osady. Uprostřed města jest břeh srovnán a menším lodím přístupen, na jiných místech chrání jej obrovské balvany, šedým mechem porostlé; na jižním a severním konci vystupuje příkře červenošedou skalou, někde stupňovitě, a tu i sebe menší plocha pokryta jest zeleným paloučkem.
Na jedné z takových ploch spatří cestovatel sad, nízkou zdí obehnaný, s vysokými štíhlými stromy, jakých v okolí marně hledáš - jest to tichá zahrada mrtvých, hřbitov Funchalský. Tam odpočívá mnohý cizinec, jenž přišel z daleké své vlasti od Labe, Volhy, Rýnu i Sekvany na Madeiru hledat úlevy v chorobě své. Nalezl ji - ovšem ve stínu zadumaných cypřišů. Spěte blaze ve svém klidném lůžku!
Na západ od města vypíná se na výšině stará tvrz Funchalská. Základní stavba jest asi sedmdesát metrů vysoka a zubovatou zdí ohrazena. Taktéž na šedém skalnatém ostrově rozervaném a na 15 metrů vysokém, asi sto kroků pod hřbitovem vystavěna jest pevnůstka k obraně přístavu. Protější břeh jest rovněž opevněn. Opevnění ta jsou kromě ohrazené skupiny státních budov ve stavu nad míru chatrném.
Asi o půl šesté hodině blížili jsme se ku břehu ve prostranné loďce, řízené hranatými, osmahlými lodníky. Od přístavu vede krásné stromořadí k náměstí "de Constuiaco", Funchalskému korsu. Jest asi 100 kroků široké a 500 dlouhé a zdobeno jsouc dvojatým stromořadím jižních jasanů, dubů, velkolistých akacií a kaštanův ohrazeno jest dovnitř mramorovou zídkou, na sedadla upravenou. Místo to oživuje se k večeru četnými cizinci zde meškajícími a domácí krásnou pletí, neboť otvírá se odtud volný pohled na moře, na vnitřní tvrz, jakož i k severu na průčelí hlavního chrámu.
Prohlédl jsem si ještě některé ulice a nakoupiv rozličné výrobky pletené, jež vynikají svou úhledností a lácí, navrátil jsem se na palubu "Britona".
Dříve než opustíme palubu "Britona" a na půdu africkou vstoupíme, budiž mi dovoleno, abych zmínil se několika slovy o příhodě, která podala mi obraz všech nebezpečí těch a útrap, jaké mě čekaly na mých cestách po Jižní Africe. Byli jsme dne 20. června 1872 v obzoru sv. Heleny a již přes tři neděle stíhala nás nepohoda taková, že těžko bylo udržeti se na palubě. Nemocí, o níž jsem se zmínil, velice jsem sešel a čím jsem více slábl, tím dusnější zdála se mi atmosféra v těsné prostoře druhé kajuty (prostředky mé nepostačovaly k tomu, abych najal si místo v kajutě prvé). Když mne tedy onoho dne značná obtíž v dýchání uchvátila, umínil jsem si, že veškerou silou (lékař lodní ležel nemocen na delirium tremens) dovleku se na palubu, abych nadýchal se čerstvého vzduchu. S nevýslovnou námahou dostal jsem se na přední palubu (přední kastell), při čemž byl jsem promočen několikráte pěnou vln vysoko se pěnících a na přídě lodní s hromovým hlukem se srážejících; úleva však, jíž čerstvý vánek prsům mým poskytoval, tak byla lákava, že jsem nehrozil se dalších takových lázní sprchových.
Po několika minutách jsem však seznal, že nemohu zde déle pobývati; překvapen byv přívalem nové vlny zvratné a všecek jsa promočen, povstal jsem a dívaje se přes přídu do vzbouřeného moře uvažoval jsem právě, nebylo-li by radno, abych navrátil se do kajuty; ale v tom uzřel jsem již obrovskou vlnu, která jako zeď před lodí se vzkupila. Než jsem se ještě mohl ukrýti, loď vjela do vlny, a mezi tím co trup lodní pod touto zvratnou vlnou až v útrobách svých se zachvěl, zalil zvratný příval lodní na okamžik celou přední palubu: v tomto rozhodném okamžiku zajely prsty mé instinktivně do mřížovitě prolamované podlahy paluby a tam zachycovaly se; avšak vyzdvižen byv jako tříska silou vody valící se zpět, byl jsem vržen přes palubu. Ježto jsem však v pádu svém narazil na dolejší ráhno, oslabila se tím prudkosť pádu i padl jsem kolmo podlé stěny lodní; symbol naděje, mohutná kotva byla mou záchranou. Zůstal jsem viseti mezi jedním ramenem jejím a stěnou lodní a mohl jsem od přispíšivšího kormidelníka ze situace své, vždy ještě velice nebezpečné, býti vysvobozen.
A nyní zpět ke Stolové hoře, nejvyšší hlídce Kapska. Na málo jiných pobřežních místech jednotlivých dílů světa jest tvar hory pro podobu vnitrozemí tak význačný jako zde. Na úpatí tří souvislých vrchů, hory Stolové, Čertovy a Lví, na pohled na místě nejvíce ukrytém, na místečku, jež jest z nejjistějších na světě, jako v ochraně těchto tří mohutných obrův ležel prvý cíl mé cesty, prostírá se metropole Jižní Afriky, nejlidnatější město jižně od řeky Zambesi, druhé obchodní město anglických osad v Africe. Ačkoliv nedostává se mu rozkošné polohy hlavního města Madeirského Funchalu, stupňovitě po stráni horské rozestaveného, jemuž jsme se na své cestě podivovati mohli, poskytuje přece cizinci celkem velice poutavého obrazu.
Bezděčně ovládne cizince příjemný pocit jistoty, blíží-li se jda volně po břehu Stolové zátoky Městu Kapskému. Zdá se, že obílené ty budovy, jež nás v zeleni zahrad a stromořadí vítají a tu neb onde štíhlými vížkami vynikají, po bouřích mořských i životních cizinci mír a pokoj nabízejí. Město Kapské jsouc městem míru, zdá se, jako by k tomu bylo zvoleno. Ale jako se v životě často to, co příhodným se býti vidí, při bližším rozboru objeví pravým opakem, tak jest i toto místo, město i zátoka, zdánlivě tak chráněné, ve mnohých dobách ročních vydáno velmi prudkým bouřím, které rychle se opakují a město v oblak prachu zahalují; i při klidné pohodě zdvihají se následkem čilého obchodu hustá mračna prachová, tak že sotva na sto kroků viděti lze, a proto zdržuje se každý jen poněkud zámožný toliko ve dne a za obchodem ve městě, obydlí své však najde si v osadách, na úpatí hory Lví a Čertovy vystavěných. Tohoto zlořádu, jímž Kapské Město trpí, nezbaví se asi ještě dlouhý čas, neboť jednak nelze odvrátiti jihovýchodních bouří, jež přicházejí ze zátoky Simonské, jednak také nepokusili se posud o to vydlážditi ulice městské. Proti úkladům oceánu, jehož nelítostného panství svědky jsou trosky lodí, rozmetané na pobřeží zátoky Stolové, dovedli se v posledních sedmi letech za správy guvernéra sira Bartla Frèra uhájiti tak, že vystavěli veliké přístavní a ochranné zdi.
Než vraťme se k mému příjezdu. Loď naše byla pozorně zavlečena lany do přístavu, tehdy (1. července r. 1872) ještě dosti těsného. Na břehu čekal veliký zástup lidí, přijíždělť tehdy poštovní parník jenom dvakrát měsíčně ku břehům jihoafrickým - jaký div, že zpráva o parníku z domoviny, kterou podávala stanice zřízená na úpatí Lví hlavy, byla událostí radostně vždy vítanou (nyní parníky poštovní odjíždějí týdně do osady). Na hrázi přístavní shromáždili se ti, kteří očekávali své příbuzné, úředníci poštovní se zástupem sluhův, aby hned přijali poštu; tu tlačili se ve velikém množství barevní: Malajové, Hottentoti, Kafři atd. a četní zástupci typů smíšených z těchto plemen, kteří nabízeli se příchozím za sluhy; a ti všickni nenuceně stáli jeden vedle druhého. Několik ještě minut a parník přirazil ku břehu; ačkoliv jsme měli zůstati v městě Kapském jen dva dny a na třetí den odjeti jsme chtěli do Portu Eliščina, přece každý pospíchal na souši, aby ve krátkém tom čase pokud možná poznal Kapské Město. Přístav ohrazen jest na souši zdí, před níž viděl jsem trestance, již v temnošedé soukenné haleny jsouce oděni a ozbrojenými dozorci střeženi těžké práce "hard labour", k nimž odsouzeni byli, vykonávali. Těžké okovy, jimiž největší čásť jich byla spoutána, byly zajisté zostřeným trestem za pokusy v útěku.
Po několika stech kroků po pobřeží přišli jsme na začátku Kapského Města na rybí trh, jehož zvláštnosť již ve značné vzdálenosti prozrazovaly pronikavé výpary, pro něž ovšem bylo by radno bývalo, aby rybí trh položen byl ve větší vzdálenosti od města. Zde hromadí každý den mimo neděli malajští rybáři ryby mořské přerozličných druhů, sem svážejí pravé vrchy mořských raků, jež ochotní odběratelé vždy do jednoho rozeberou. Kdo by dovedl čich svůj otupiti, mohl by na trhu tom konati znamenitá studia, jmenovitě národopisná. Malajové, ode mnohých let sem přistěhovalí, věrně trvají na svém kroji a při svých zvycích. Přišli sem jako rybáři, zedníci a krejčí a těmi také zůstali, také se v nové vlasti vycvičili na obratné vozky. Spatřujeme tmavohnědé postavy jich, kterak chráníce se proti paprskům slunečním červenými kloci, starší z nich pak obrovskými, kuželovitými klobouky, zhotovenými ze slámy, z rákosí nebo z pletiva bambusového, a oděni jsouce obyčejně v řásnaté kalhoty a košile, horlivě kořisť svou ze člunů nakládají do košíků. Ploský obličej málo jest zajímavý, oko však svědčí o tropické vlasti, jmenovitě ženy mají veliké a krásné oči. Ženy, jež pomáhají mužům a se smíchem o lovu buď vlastní nebo hollandskou řečí mluví, nosí na hlavách pestrobarevné šátky, dále rovněž řásnaté, bílé košile a veliké množství sukní, jež objemem svým upomínají nás na modu krinolin. Mezi muži a ženami horlivě prací zaměstnanými činí se také černohlavé jich potomstvo; děvčata, lepým loutkám jsouce podobna, oděna jsou bílým plátěným oblekem, hoši ve krátkých kazajkách a kalhotách. Sotva povyrostli, snaží se, jak mohou, aby dle sil svých podporovali rodiče a větší ryby na trh dovlekli.
Odejdeme z rybího trhu a odebereme se jednou z ulic, jichž množství město rovnoběžně protíná, na hlavní náměstí obroubené piniemi. Ve vnitřním městě nepoutá nás ani tak výstavnost domů, z nichž mnohé zbudovány jsou ještě ve starém slohu hollandském, jako spíše ruch po ulicích, ve kterých domorodci, zde převahou smíšená, nejvíce zajímají cizince. Nalezneš je jako nosiče, vozky a sluhy na každém nároží, v každém obchodě a domě. Malajové, Kafrové a smíšená leží pokojně na témže nároží a snaží se, aby tam, kde se jim "job" (práce) naskytne, největšího zisku nabyli. Ač se v zevnějšku města za sedmiletého pobytu mého mnoho na prospěch jeho změnilo, ač také mnoho vykonáno bylo, aby povzneslo se všeobecné vzdělání, tato třída obyvatelstva zůstala stejně surová a členové její nabyli jen větší prohnanosti a nestydatosti ve svých požadavcích. Výnimkou jsou poněkud jen ti Malajové a smíšenci, kteří následkem větší zámožnosti nebo v ústavech vzdělávacích lepšího došli vychování.
Smíšená mají nejrozmanitější odstíny pleti, od malého nádechu tmavého až do temnohněda; černých obličejů jsou Kafři a domorodci, kteří přistěhovali se sem od břehu západního nebo východního a ze Sv. Heleny.
V Kapském Městě má sídlo nejvyšší úřad pro Jižní Afriku, totiž commissioner for the Possessions and Dependencies of Her gracious Majesty in South Africa, přidělené mu ministerium a parlament z horní a dolní sněmovny se skládající; dále sídlí tu anglikánský a katolický biskup; v městě jest šestnáct chrámů (počítaje v to modlitebny) a v obyvatelstvu, jež většinou jest barevné, nalezneš vyznavače všech možných konfessí. Mezi bělochy převládá živel hollandský nad příslušníky ostatních národův evropských, jichž práv hájí konsulové; jsou to nejvíce kupci, kteří vedle obchodu svého úřad konsulů vykonávají. Jenom Francie a Portugalsko zastoupeny jsou konsuly de carrière.
V čele nynější vlády stojí muž, jenž získal si plné důvěry kolonistův a jenž náleží k nejšlechetnějším a nejrozvážnějším guvernérům, jimž vůbec kdy Anglie správu svých jihoafrických osad svěřila. Mnohé novoty provedené sirem Bartlem Frèrem osvědčí se zejména, v budoucnosti prospěšnými.
Z veřejných budov uvésti můžeme jmenovitě městský dům, chrámy, dům guvernérův, Sailors Home, budovy vojenské, železniční stanici; především však sluší zmíniti se o budově musejní s pomníkem sira Greya a se sousední zahradou botanickou, z opevnění pak, město se strany mořské chránících, zejména kamennou tvrz, stupňovitě vystavěnou, v níž sídlí vojenský náčelník Kapského Města a v níž nyní prozatím ubytován jest král Zulův Kečvajo. Museum, tak zvané "The South African Museum", vyniká svými sbírkami savců, ptáků, motýlů, lastur a národopisných předmětův. O založení musea zvláštních zásluh získal si p. Adler, bývalý konsul rakouský v Eliščině Portu. Nyní správcem musea jest světoznámý lepidopterist p. R. Trimen.
Podrobným popisem největšího města jihoafrického zašli bychom daleko a proto chci se obmeziti na několik předmětův a s tím s metropolí se rozloučit. Z ústavů vzdělávacích sluší jmenovati zejména South African College, v němž přednášky činí mužové, kteří jako učenci již evropského jména dosáhli. Z vědeckých společností přední místo v Jižní Africe zaujímá Philosophical Society. Účelem jejím jest bádati samostatně ve všech vědách. Nyní jest předsedou společnosti té proslulý astronom prof. Gill.
A teď podívejme se na okolí Kapského Města, jehož scenerie velice příznivě dojímá i toho, kdo od moře přichází, i toho, kdo z vnitrozemské vysočiny sestupuje, a hlavnímu městu zvláštního dodává půvabu. Blížíme-li se městu z moře, jsou nám již z daleka nápadny četné, bílé body, jež se na úpatí táhlé Lví hlavy podle moře prostírají; jsouce však již na blízku shledáme, že jsou to letohrádky, které vyzírají ze zahrad nejnádhernější zelení bujících, a tu na patě pahorků travnatým kobercem pokrytých, onde na příkrém skalním srázu přerozkošně a malebně se vyjímají. Toto předměstí metropole, toto Tusculum zámožných obyvatelů Kapského Města, zejména kupcův, spojuje s městem koňská dráha, jež od šesti hodin ráno do desíti hodin v noci jezdí. Díl toho předměstí ležící nejdále od města směrem k moři sluje Sea-Point, díl blíže položený a s městem souvisící zove se Green-Point. Tam, kde se spojují, nalézají se hřbitovy, z nichž hřbitov Evropanů podobá se tichým cypřišovým hájům Madeirským, kdežto hřbitovy domorodců položené na stráni horské, zejména pohřebiště mohamedanských Malajů, národopisce svými četnými náhrobky s nápisy velmi zajímají. Hroby ty ozdobeny jsou vedle nápisů vepsaných do tmavých břidličných tabulek pouze květinami z papíru vystřihanými a čas od času obnovovanými.
Poskytuje-li nám již úpatí Lví hlavy s krásnými letohrádky rozkošného pohledu, najdeme ještě větší půvab, pohlédneme-li na nejnižší svah hory Čertovy. Zde na míle cesty ves řadí se ke vsi, zahrada k zahradě; jednotlivé úhledné a čisté dvorce odděleny a zastíněny jsou jehličnatými a dubovými hájky. Každých sto kroků zjevuje se nám zde nový poutavý obraz, který mnohdy neobyčejně krásným nazvati můžeme, jako ku př. tuto čásť Čertovy hory, jež zde zdvihá se do výše zajímavým útvarem skalním a tam hájkem a kvetoucím vřesovištěm pozadí tvoří. Dráha přes 100 mil dlouhá spojuje předměstí tato s městem. Vlaky jezdí pravidelně každou hodinu. Zvláště zajímavá jest stanice třetí, jmenujeť se "Observatory Road" pro blízkou královskou hvězdárnu, jež vystavena jest poněkud stranou k Salt-riveru na nánosu písečném, proměněném v krásný sad. Stojíc pod správou prof. Gilla hvězdárna ta dobyla si epochálními pracemi Herschla mladšího světové pověsti. Také nynější ředitel a manželka jeho jsou v anglických kruzích dobře známi, paní zejména spisem, jejž uveřejnila: "Šest měsíců na ostrově Ascension", které strávila na tomto pustém ostrově sopečném se svým mužem zabývajíc se astronomickým pozorováním průchodu Marsova.
Ze tří hor, pro Kapské Město tak význačných a s městem samým tak proslulých nejznamenitější a nejzajímavější jest často již dotčená hora Stolová (Table mountain), 1082 metrů vysoká.
Nad třetinu veškeré výšky hory zabírá obrovský podstavec pokrytý dílem zdělanými lukami, dílem travou, křovinami a vřesovitými rostlinami, z něhož téměř kolmo vystupuje mohutná kupa rozsochatá, nahoře však úplně sploštěná. Teprve za několik hodin možno dojíti pláně, balvany skalními poseté, která dala hoře jméno, a když přijdeme nahoru, jest nám míti pozor největší, abychom nezbloudili. Proto jest radno, spolehnouti se na některého obyvatele Kapského Města, aby nás vedl; takových pak dobrovolných průvodčích není nedostatek, neboť obyvatelé převalné části měst jihoafrických vyznamenávají se svou přívětivostí, hostinností a bodrou úslužností. Zejména těm, kdo rádi podivují se krásným sceneriím skalním, velmi jest zajímavo vystupovati na horu Stolovou; avšak požitek, jehož poskytují stráně horské tu a tam podivnými svými tvary skalními a bohatou tropickou vegetací, odvděčujíce se tak bohatě za namáhavé slézání hory, daleko ještě zůstává za vyhlídkou, která čeká cestujícího, když unaven obtížným stoupáním na plochou lysinu dorazí a okem svým po obzoru kolkolem se rozhlédne. Před námi rozkládá se k západu a severu nekonečná na pohled hladina oceánu a zátoka Stolová, hluboce do země se zarývající, prozrazuje nám ještě teď tisíciletou účinnou snahu moře, proraziti úzkou skalní závoru, která dělí na jihu zátoku Stolovou od zátoky Vápenné a Simonské. V samé pak zátoce Stolové spatřujeme plochý ostrov Tulenní, znalý po hvězdárně a skupinou domů, na němž nyní nachází se blázinec a státní vězení pro vynikající politické vězně z tmavých plemen.
Pod námi úpatí hory Stolové živou zelení překypující a mezi ním a zátokou - v níž nesčíslné lodi buď v bezpečném přístavu buď vně na volné rejdě ležící o čilém obchodu svědčí - běloskvoucí budovy města, jevící se v křižujících rovných ulicích souborem pravých úhlů, jichž jednotvárnosť příjemně přerušena jest zde onde jako oasou zelenými zahradami a stromořadími. Tamo na svahu hory Lví tichá pohřebiště Malajův a vůbec barevných, dále směrem k majáku Greenpointskému hřbitovy bělochů vysokými cypřiši porostlé. Však nechme obrazu zániku a obraťme zraky své napravo a nalevo, kde pnou se oba soudruzi hory Stolové. Tam, kde Lví hlava své příkré témě zdvihá, bratří se s jedním ze Dvanácti apoštolů, kteří na příkrém svém úpatí vlnami oceánu omýváni jsouce, vrubovaté štíty své pyšně povznášejí do modrého aetheru. Zalétne-li pohled napravo a pokochá-li se na všech těch tvarech, obrazotvornosť vzrušujících, na propastech, rozsochách, skalních stěnách, stupňovinách a obrovských balvanech Čertovy hory, zahledí se oko ještě dále na rovinu porostlou křovinami, lesy a vřesovitými rostlinami, na zelená skvělá luka, podobající se kobercům, a vzdělané luhy, v nichž pozornosť naši budí letohrádky a farmy a jež o zámožnosti a přičinlivosti osadníků nejlepší vydávají svědectví. Tak poskytuje nám okolí metropole jihoafrické, ať pozorujeme je se ctihodného temene hory Stolové čili s obou ostatních vrcholův, ať pohlížíme na ně z moře z houpavé loďky, vždy obraz poutavý a měnivý! Díváme-li se z posledního stanoviska, obraz jest tím zajímavější, ana pravidelně vrstva mračen k svrchu ostře omezená hořejší polovici obou vyšších vrchů zahaluje tak, že ostré témě jednoho a ploché druhého nad mračna vyčnívají a tím úchvatného pohledu poskytují.
Po dvoudenním pobytu v Městě Kapském opustil "Briton" zátoku Stolovou a zaměřil běh svůj kolem mysu Dobré naděje na východ k zátoce Algoské, aby přistál ve druhém městě kolonie, v nejdůležitějším místě obchodním Jižní Afriky, kdež většina jeho cestujících chtěla vystoupiti.
Cesta podle příkrého hornatého břehu jest nebezpečna a mnohá loď, i v časech nejnovějších, přišla v záhubu na skrytých úskalích, jimiž břeh jest lemován.
"Ujišťuji Vás," pravil jeden stewart na 'Britomu', "laciněji než za pět šilinků nedostanete se na souši." - Pět šilinků za plavbu ve člunu asi na 1000 kroků? Toť nemožno. Tak zaznívalo odpovědí v přerůzných řečech. Plat ten zdál se nám býti nepoměrně veliký, neboť ve Funchalu neplatili jsme za stejnou přepravu ani 2 šilinky (1 zl. 10 kr.). A za půl hodiny nezdráhali jsme se zaplatiti za dopravu ku břehu dvojnásobně tolik, totiž 10 šilinků, neboť žádný člunař nechtěl nikoho laciněji na pevninu dopraviti. Poplatek tento, jinak nepatrný, byl pro mě těžkou daní, mělť jsem toho času všeho jmění jen 31/2 l. šterl. a s tím stál jsem teprva na prahu země, již jsem měl prozkoumati.
Zátoka Algoská jest rovněž jak ostatní zálivy na pobřeží jihoafrickém široký záliv, však otevřený a vydaný proto bouřím; vyjímajíc zátoku Vápennou, jež jest pobočním zálivem zátoky Simonské, veškerý jižní břeh osady Kapské nemá žádného bezpečného přístavu, což jest zajisté nedostatek nepodcenitelný, překážka v rozvoji vývozu a přívozu, neboť nehledě k obšírným a zdlouhavým prácem při tom, když se náklad skládá s lodí 500-700 krokův od břehu zakotvených, zdražuje se tímto nedostatkem dobrých přístavů nad míru náklad a přeprava, potom pak nutí také nebezpečenství v otevřené rejdě k nákladným pokusům ve stavbách přístavních, kteréž pohlcují znamenité sumy, jež by jinak osadě prospěly.
Jdeme-li po pobřeží zátoky Algoské, nového nabudeme obrazu rozzuřeného oceánu a důkazu o tom, proč mys Dobré naděje také jinak nazývá se mysem Bouřlivým. Zde z lysého nánosu písečného, tam nad holou rozervanou skalou ční troska lodi, ačkoliv trup její obrněn byl železem; vztek bouře a pobřežná úskalí neznaly žádného rozdílu. Roztříštěn leží vedle jednoduché lodi dřevěné na pustém, nehostinném břehu.
Takové příhody smutné a tím více strašlivé, ježto nejčastěji v noci se přiházejí, když zuřivé jihovýchodní bouře obrovské rozpěněné vlny na břehu zátoky Algoské rozrážejí a jednu loď za druhou - často až devět za několik hodin - na úskalích tříští nebo na písčiny metají, staly se v dějinách nového města přístavního, druhého města jihoafrického, dny rovněž tak důležitými a významnými, jako na nejvýš truchlivými. Než vraťme se k mému příchodu do města!
Vystavěn jsa na skalnatém návrší asi 60 metrů vysokém Port Eliščin rozkládá se na prostoře zdélí dvou anglických mil a zšíří 1/4 až 1 míle; postrádá-li město, asi 20.000 obyvatel mající, polohou svou krásy, má náhradu svou za to v tom, že jest znamenitým městem obchodním; jestiť metropolí kupeckou pro veškeru Jižní Afriku jižně od řeky Zambesi.
Až do nedávna Eliščin Port znám byl jenom severoamerickým, anglickým a německým obchodníkům a přece zatlačil již Kapské Město v pozadí rozsáhlým svým obchodem, v pravdě světovým. Také v příčině dovozu veliký má Eliščin Port význam.
Zejména východní provincie osady Kapské, svobodný stát Oraňský, pole diamantová, částečně také država Transvaalská a vnitro Jižní Afriky zásobují se z tohoto přístaviště. Aby laskaví čtenáři představiti si mohli rozsáhlosť obchodu v Eliščině Portu, uvedu některá data z prvého polouletí r. 1872, když jsem do města toho přibyl. Za polouletí to vyvezeno odtud 140.000 100kilogramových žoků vlny v ceně půltřetího milionu liber šterlinků, diamantů za více než milion liber šterlinků, pštrosích per a slonové kosti za více než 100.000 l. šterlinků a kožin všelikého druhu za 300.000 l. šterlinků. Diamantů přicházelo sem na trh velmi mnoho. Sám jsem viděl u jednoho obchodníka přes tři libry diamantův a u svých přátel pozoroval jsem, kterak každých čtrnáct dní zasýlali do ciziny balíčky diamantů v ceně 30-60.000 zl. Zájmův obchodních hájí komora obchodní, jež má za členy nejznamenitější kupce městské. Podél návrší na ulici Mainské (hlavní), 11/2 anglické míle dlouhé, od níž se zase menší ulice ku břehu mořskému odvětvují, kdežto jiné spojují tento dolní díl města s horním dílem na planině rozloženým, nakupily nejznamenitější domy obchodní Portu Eliščina v místnostech, z největší části elegantních a ve velikých rozměrech zřízených, zboží svá, ze všech dílů světa pochodící.
Páni kupci sami rozložili se na "hillu", na výšině, v obydlích nádherně upravených, kdež užiti mohou rozhledu po moři, zrak i srdce potěšujícího a zdravého vzduchu zátoky Algoské. Zde zřídili si v klubovním domě elegantní besedu, kdež se zejména ve středu ku společným obědům scházívají. Společnost tato vyznamenává se pravou vzdělaností a každý příchozí, je-li někým uveden, mile jest překvapen srdečnou upřímností, jakou zde jest uvítán.
Malá bahnitá řeka rozděluje město na menší jižní a větší severní část; v prvém bydlí nejvíce malajští rybáři. Nedaleko od řeky Bakenu, na jižním konci dotčené již ulice Mainské, nalézá se tržiště, ohraničeno jsouc na jihu nejkrásnější radnicí Jižní Afriky. Jednopatrová budova tato v pestrém anglicko-romantickém slohu vystavěná, s největší zasedací síní v celé Jižní Africe, byla by u nás za stotisíc zlatých, zde však bylo k ní potřeba sumy třikrát větší. Střed tržiště ozdoben jest žulovým jehlancem, a přichází se naň zrovna z pieru do moře vybíhajícího, tak že jest cizinec, který se dle jednotvárného pohledu na město od moře na mnoho netěší, pěknými jeho budovami a krámy, jako v nějakém evropském velkoměstě nádherně zřízenými, velmi příjemně překvapen. Mezi mořem a tímto tržištěm jakož i až k ústí řeky Bakenu rozkládají se obrovská skladiště, v nichž složena jest vlna pro vývoz a zboží přivezené, než do města se dopraví. Pohled na město z moře zvyšuje se poněkud ze své jednotvárnosti četnými pěknými chrámy. Chrámy tyto dosvědčují nejlépe, která náboženská vyznání jsou v Eliščině Portu zastoupena. Jsou zde čtyři kostelíky anglikánské, kaple baptistů, stará a nová mešita malajská, pestře obarvená jako marcipánová hračka, chrám katolický, židovská synagoga a dvě modlitebnice kaferské. Většinou jsou to stavby malého rozměru, ale příjemné úpravy.
Rozkošná jest směsice soukromých domů, zejména v severní části města. Tu hraničí pestrá stavba dvoupatrová s velikým, nádherně upraveným skladem obchodním s přízemním domkem vysokého štítu, tam opět řada jednopatrových domův anglických s břidlicovými střechami a s balkony po celé své délce, a jich sousedem jest neúhledná dřevěná nebo plechová bouda řemeslníka, pracujícího ohněm. Rovněž tak rozmanitá jest cesta; tady kráčíš po chodníku břidlicovém ba též mramorovém, dále klopýtneš přes nerovné dláždění z cihel, pak zabředneš do kalužiny, až konečně dostaneš se na silnici, řádně štěrkovanou.
Nahoře na "hillu" nalézá se dobře zřízená nemocnice a asi půl míle dále do vnitrozemí jakož i bezprostředně pod výšinami na severním konci města jsou dvě botanické zahrady. Na radnici jest velmi pěkná knihovna a museum bohužel úplně zpustlé, k němuž se ještě později vrátíme.
Ve příčině obyvatelstva sluší poznamenati, že obyvatelé pleti bílé bydlí ve vyšších a prostrannějších ulicích doleního města, obyvatelé pak pleti tmavé v menších uličkách Portu, jakož i v blízkém okolí ve vlastních obcích. Nižší bílou třídu tvoří po výtce Angličané, Portugalci a Nizozemci, kdežto Němci povznesli se k vyšší třídě, majíce nejvíce vedle gentlemanův anglických obchod v rukou svých. Malajec bydlí nejvíce v jižní části města, jsa buď skrovnějším řemeslníkem nebo vozkou, dozorcem atd., kdežto Hottentoti, Fingo, Zulu čili Kafr bydlící v okolí města konají práce nádenické.
Když jsem přistál ku břehu, vyhledal jsem si hostinec, ovšem ne bezstarostně jako cestující dobře zásobený, neboť hotovosť má scvrkla se, když jsem zaplatil povinný poplatek zbrojný (1 l. št. za hlaveň, deset šilinků za revolver) na deset šilinkův a těch nepozbyl jsem jen proto, že bedna obsahující mé zadovky nebyla naložena na "Briton". Německý kupec, Heřman Michaelis, na nějž měl jsem odporučovací list, odkázal mě na rakouského konsula, pana Adlera, tomuto pak muži jest mi děkovati, že stal se mi Eliščin Port příjemným bydlištěm. Nemohu než přáti toho srdečně, aby zástupcové Rakouska též v jiných končinách světových tak čile a horlivě o blaho svěřenců svých se starali, tak energicky a neúnavně zájmů říše své dbali, jako seznal jsem to v Eliščině Portu. Jak pan Adler, tehdejší konsul, tak i oba jeho nástupci, pánové Allerberg a Mosenthal, který nyní zájmů Rakouska hájí, osvědčili se mi takovými řádnými zástupci.
Pan Adler uvedl mě k vynikajícím osobám městským a brzy byl jsem tomu rád a potěšen z toho, že někteří nemocní svěřeni byli mé péči. Abych však prázdných hodin užil co možná nejvíce, konal jsem denně výlety do okolí, jež tuto vylíčiti se pokusím. Již po čtrnáctidenním pobytu v Eliščině Portu bylo mi od jednoho velkokupce městského navrženo, abych usadil se v městě lékařem s ročním honorářem 600 l. šterlinkův. Ačkoliv návrh tento velice byl čestný a přes to, že přijma jej byl bych prost býval všelikých péčí o výživu, nemohl jsem ho přece přijati z důvodů, které ještě blíže vyložím.
Ku svým výletům vybral jsem si jednak jižní pobřeží mořské, širokou ostrožnu, porostlou dílem hustým tropickým křovím a dílem na míle cesty písečnými nánosy pokrytou, na jejímž konci (sedm mil od Eliščina Portu) postaven jest maják; jednak severní břeh mořský směrem k ústí Zvartkop-riveru, jakož i údolí řeky Bakenu, v němž naskytovalo se mi mnoho zajímavého. - K těmto vycházkám volil jsem si pravidelně (po skončených lékařských návštěvách) ráno a vracel jsem se odpoledne. Opatřen veškerým náčiním sběratelským opouštěl jsem hostinec a spěchal jsem podle skladišť vlny k mostu přes řeku Bakenu. Také kolem těchto skladišť s vlnou nemohl jsem jíti, abych aspoň půl hodiny nepozoroval ruch na nánosu písečném, jenž se as na 250 kroků rozkládal mezi mořem a skladišti. Tu naskýtá se pozorovateli pohled pro Eliščin Port význačný a zajisté velice poutavý. Jsou tu na písčité ploše asi 500 kroků dlouhé a 250 kroků široké nahromaděna přerozmanitá nářadí a náčiní lodní. Tu leží čluny na břeh vytažené a opřeni na ně kouří četní "kolomazníci" ze své hliněnky - tak volně a flegmaticky - zapomínajíce na celý svět, jak to činívají nejvěrnější jejich cechu na březích Staré Anglie. Pravé barrikady ze sudů, beden, kotoučů železného drátu atd., obrovské kotvy a řetězy a rozličné trosky lodní po ploše té jsouce roztroušeny, jsou tu nakupeny. Čilý život jest v tom bludišti beden, sudův a kotoučů, stále se tu nakládá a skládá, zde do velikých skladišť zboží, tam bezprostředně na veliké vozy kapské, tažené voly, jichž cíl leží kolik set mil ve vnitrozemí. Úřad úředníků celních tzv. customofficers není zde proto snadný, práce jejich velice jest namáhava.
Také poutá nás to, jak přistávají čluny, jež nesou zboží od korábův, a jak vyprazdňují je sta černých, nahých obrů. Lodi, jichž bývá často v zálivu více než 30 (parníky skorem naproti ústí řeky Bakenu) nemohou přiraziti až ku břehu, obrovské mosty kamenné a kolové (piery), kteréž vystavěny byly ze břehu do moře, aby lodi snadněji mohly přistáti, neprospívají nijak, neboť jednak neposkytují dostatečné ochrany, jednak byly příčinou, že se záliv zanášel pískem, tak že zámořským korábům kotviti jest daleko na volné rejdě. Zajímavo jest zejména, díváme-li se s výšiny na lodi, jak se na tmavých vlnách houpají; často můžeš také viděti, jak lodi plachetní s plnými plachtami na moře se pouštějí a jak obrovské parníky z přístavu a do přístavu plují; pohled, jenž pozorovatele mimovolně několik čtvrtí hodin upoutati dovede. Z lodí skládá se zboží na čluny o jednom stěžni, neohrabaně vypadající, v nichž dopravuje se k písčitému pobřeží naproti skladištím. Mžikem obklopen jest člun rojem černých, kteří šplhajíce po něm zboží si podávají; za nedlouho jest náklad složen, t.j. zanesen do skladišť. Opustivše hlučné a přece tak zajímavé místo, jdeme přes most na řece Bakenu, abychom projdouce čtvrtí Malajů dostali se na širý břeh mořský. Při ústí dotčené řeky postaven byl také jeden pier (most) a následkem toho zanesen byl pískem domnělý přístav, neboť malá říčka neměla dostatečné síly a proudu, aby jej vyplákla.
Jižní pobřeží mořské jest jediné úskalí, sahající až k majáku a do hloubi stupňovitě sestupující, pokryté místy útesy rozličných mořských zvířátek, hlavně korálův. Kratší a delší plochy pokryty jsou, ale jen na samém břehu, pískem, tak že písek nesahá daleko do moře jako severně od města u Zvartkop-riveru. Co mohl jsem za odlivu v jeskyních, mořskými zvířaty uměle vytvořených, zvířat těch nachytati a naloviti a co sebrati koralův a řas, jihovýchodní bouří vyvržených, to všecko odvlekl jsem tehdy domů. Na zpátečně své cestě ze vnitrozemí, při posledním pobytu svém v městě mohl jsem ovšem sbírky tyto s větším úspěchem a rozsáhleji konati. Provázen jsa malou, černou svou služkou Bellou a 4-5 najatými černochy, pracoval jsem na břehu několik hodin a vrátil jsem se s bohatou kořistí do města. Velikou zábavou byl nám lov samečků loděnek, kteří zůstali v jeskyních. Hákem, ze železného drátu zhotoveným, šťourali jsme ve skalních děrách, vodou mořskou ještě naplněných; zůstal-li tam nějaký onen hlavonožec, uchvátil hned kovového vetřelce, tak že bylo nám možno odtrhnouti ho od skály, k níž se často velmi pevně upjal. Padl-li při tom na suché místo, pohyboval se rychle chapadla přitahuje k moři; padl-li na kamení, tož zdvihli jsme jej pravidelně s pěti až desíti kameny, často zvící pěsti velikými. Největší z těchto zvířat byla 12 cm. dlouhá a měla chapadla až 60 cm; Malajové často je vybírají a požívají; známy jsou pode jménem ryb kočičích. Často zastihli jsme na jednotlivých místech mladé muže a ženy, kteří odráželi kladivy veliké plže, přílipky a ústřice, aby je v městě prodali, také však potkávali jsme bílé chlapce chytající do malých sítí, podobných našim síťkám na motýle, malé garnáty, jež mnozí v Eliščině Portu za lahůdku pokládají. Potápky a rackové oživují mělčí místa; prvé lítají tak nízko a tak pozdě vzlétají, že pes můj "Spot" několik jich ukořistil.
Zmínil jsem se již, že pobřeží toto tvoří jakousi širokou ostrožnu, jež asi doprostřed jest čirým, pustým nánosem písečným, kdežto druhá polovice po výtce na straně k Eliščině Portu a čásť u majáku, vynímajíc samý konec její, porostly jsou bujným rostlinstvem; a přece rostlinstvo to zakořenilo se jen v naneseném písku, což jest zajisté tím většího podivu hodnější, ježto badatel může nalézti zde nejméně 1000 druhů rostlin. Přede všemi vyskýtá se tu v přečetných druzích kosmatec (mesembryanthemum) se svými dužnatými listy, z nichž tu a tam některý krásným květem, jako citron žlutým a zvící ruky velikým svěže vyzírá z tmavé zeleni chomáčovitých, prstovitých, tříhranných listů svých. Několik kroků před námi, na kraji hustého křoviska skví se druhý a třetí druh, prvý s květy oranžovými, druhý s tmavorudými, a mezitím, co k nim se skláníme, překvapuje zrak nás v nízké sítině napravo husté ložisko tmavolisté jedné odrůdy s nádhernými, jasnorudými květy, jako dvoutolar velikými. Nerozhodli jsme se ještě, kterou máme nejdříve do své torby vzíti, když nás noha sklouznuvši ku pozoru vyzývá; pátráme-li pak po příčině pádu svého, shledáváme, že zavinil jej ozdobný kosmatec, jenž pokryt jsa částečně drnem se svými květovými kotouči pokojně tam dole roste. Pozorujíc toto květové bohatství oko přehlédá skorem množství zakrsalých křovin a četné druhy sítin a pryšcovitých.
Po původu svém rozděluje se tato písčitá půda na míle cesty v malá, mělká, lučnatá, rovnoběžná údolíčka a křovinaté výšiny asi 9-15 metrů nad hladinou mořskou, kdežto údolíčka jsou 3-6 metrů hluboká, 30-270 metrů dlouhá. Rostlinstvem bohat jest zejména břeh západní, t.j. onen břeh, který jde od majáku k západu, na němž leží také několik farem a s něhož stékají nesčetné prameny, neboť jest zde břeh rozervaným úskalím. Bahna jsou tu pokryta četnými rostlinami, bažinatou půdu milujícími, skvělobarevné květiny a několik druhů rákosí lemují otevřené tůně; tyto bařiny pokrývají svahy pobřežní, kdežto nízké výšiny nahoře ploché v mělkých avšak širokých údolích zde nesčetnými, často sotva patrnými, onde křovinatými druhy vřesův až čtyři stopy vysokými přehojně jsou pokryty; botanikovi překypuje srdce radostí, může-li se v těchto pokladech po libosti kochati. Tyto druhy erik mají nejen rozmanité podoby květův, nýbrž i přerozmanité barvy na útlých květech; bílé a šedé jsou nejvíce druhy vysoké, keřnaté, žlutavé a okrové ty menší, avšak také červené ve všech odstínech a fialové až k tonům ještě tmavějším.
Jihozápadní díl kolonie Kapské vyznačuje se svou florou vřesovou, která tvoří v pásmu ovšem ne hluboko do země sahajícím nejjižnější africký typus rostlinný; okolí Města Kapského a Eliščina Portu vykazují se největším počtem druhův. Mimo rostliny již jmenované najde badatel ve všech ročních dobách jisté rostliny liliovité v rozkvětu, zejména pestrobarevné - ohňorudé a karmínové - i štíhlé kosatce nalezneš dosti často, krásná jejich červeň upomíná na onen druh aloe, jejž nalézáme tak hojně na bocích hor Zuurských. Z tajnosnubných vyskytují se na zarostlém nánosu zejména mechy. Kráčíme-li tímto květinovým rájem, domníváme se, že kromě hmyzův a několika málo ptáků zpěvavých nebydlí na těchto místech žádný živý tvor. A přec obydlena jsou velmi mnohými zvířaty, která však před člověkem ochranu hledají v neproniknutelném byť i nízkém křoví, a jenom v noci z něho vyjíti se odvažují. Jest to svižný druh gazelí, sotva půl metru vysoký, potom zajíci, tarbíci kaferští, šedé divoké kočky, genetky atd., které se v noci prohánějí ve křovinách a na lučnatých nížinách. Strážce majáku mnohé z nich chytne do želízek, které nalíčil kolem miniaturní zahrady své, založené v jednom údolíčku.
Ano, život v tomto majáku na nánosu písečném, obklíčeném se tří stran zuřivým mořem, ukázal se mi nejkrásnější idyllou, kterou jsem vůbec kdy pozoroval. Jest mi však obávati se, že nemám dosti místa, abych vylíčil jej obšírněji, jak by toho zasluhoval. Strážce cítí se na své pustině úplně šťastným. Jednou měsíčně jde si do města pro plat a týdně přivážejí mu na dvoukolém vozíku jeho potřeby. Žije se svou rodinou a se svým pomocníkem v kamenném stavení pod majákem a úřadem jeho jest oznámiti každou loď, která z moře veplouti chce do zátoky Algoské nebo která kolem zálivu v obzoru jeho pluje. "Jeden den mám službu já, druhý den můj pomocník; abych však mohl pracovati také trochu v zahrádce, naučil jsem svou dceru telegrafovati a tak jest mi ve službě velikou pomocí." Nemohu si toho odepříti, abych nezmínil se o příhodě strážce majáku, již mi vypravoval.
Za bouřlivé, tmavé noci zabloudil kapitán jakés "barky" maje světlo naše za světlo z Eliščina Portu (mělť po ruce jen nedostatečné mapy námořní a neznal se ještě v těchto vodách) a vesloval k nám; když jsme loď shlédli, viděli jsme také, že zakotvila šťastně v průlivu s nebezpečnými úskalími. Telegrafoval jsem do Eliščina Portu, k ránu přišla "tug" (vlečný parník), která vyvlekla loď šťastně z nepohodlné její polohy; 20 minut potom nastal příliv a kdyby chvilka ta byla bývala promeškána, loď byla by bez pomoci na skalách bývala roztříštěna. Za bdělosť svou došel strážce také slušného díku.
Výnosny byly výlety mé na břehy vylíčené ostrožny za posledního mého pobytu v Eliščině Portu, nakořistil jsem zejména mořských ryb, krabů, hlavonožců, červů, plžů, přílipek, mořských housenek, mořských zajíců, mlžů, korálů, hub atd., řas a mnoho druhů žraločích vajec.
Kromě těchto výletů na jižní břeh zálivu podnikl jsem některé v opačném směru k ústí řeky Zvartkopské. Břeh jest zde největší částí písečný až hluboko do moře, nejšťastnější to ještě místo, na něž vraziti může loď, přetrhne-li jí jihovýchodní bouře řetězy kotevné. Moře poskytlo mne na těchto výletech hlavně zajímavých lasturovců; při ústí řeky prohánějí se žraloci a v řece samé nalézá badatel četné ryby mořské, na březích pak jejích zejména na levém ukazují se hojné zkameněliny z doby křídové a v alluviální půdě zbytky lasturovců, posud ještě v moři žijících, a zajímavé závitkové formace sádrové. Zde vidíme také (břeh tento, jest nižší než břeh jižní), že se táhnou do země obrovské laguny, jež slibují ornithologu mnoho pěkných kulíků, jespákův a jiných bahňákův. Nalézáme zde také četné nové druhy rostlin, zejména aloe, kopretiny, pryskyřníky a dužnatý svlačec, který jen zde se vyskytuje.
Vracel jsem se obyčejně do města po souši, jda mimo solné pánve (malé solné jezero, občasné v roce vodou naplněné, asi 500 kroků dlouhé a 200 kroků široké), ležící mezi řekou a městem. Tu nalezl jsem opět nové rostliny, zajímavé brouky a motýle. Tato "saltpan" leží na travnaté rovině, jež na západě ukončena jest svahem, na němž vystavěno jest město Eliščin Port. Také tato rovina má jiné rostliny, většinou nízké, a rovněž tak kamenitý svah, který nad to v jarních měsících srpnu a září velmi bohatou kořisť dává hadů, ještěrek, štírů, pavoukův a hmyzu; jenom na tom svahu chytil jsem 34 hady. V tento čas (v uvedených měsících) zima ulevuje, plazi a brouci opouštějí své díry a skrýše, ráno a v noci jest však ještě tak zima, že zalézají pod větší kameny. Zde polostuhlí leží jeden až dva týdny, tak že možno jest, zvířata tato bez velikého poškození lapiti a do lihové láhve strčiti.
Také výlety, které jsem, obyčejně údolím řeky Bakenu, dovnitř země podnikal, nepostrádaly svého půvabu. Příkré skalní stěny, obrovské balvany, stupňovitě se kupící, vyznačují údolí na dolním toku řeky, květnaté palouky, vysokou travou porostlé, svahy jeho středních částí, všecko ukazuje k tomu, že nalézáme se na blízku moře: osady a dvorce po údolí roztroušené, bujně rostoucí tropické křoviny, úponkovitých rostlin a kapradin, které prozrazují každé vlhké místo a zvláště čile pnou se po zříceninách opuštěných příbytků. Několik set kroků od parní prádelny na vlnu, v údolí vystavěné, nalezl jsem pod kamením párek zmijí; poněvadž ležely vedle sebe v prohlubině, nejspíše od nějakého velikého pavouka způsobené, uchopil jsem kleštěmi nejdříve jednu a strčil jsem ji do láhve naplněné většinou hmyzem a plazy; rovněž snadno podařilo se mi chytiti samičku, která ztráty samečka ani netušila, tak že byl párek opět spojen. Pokračuje ve své vycházce, domníval jsem se po několika minutách, že jsou hadi dostatečně omámeni tak, abych mohl láhev otevříti a nové nálezy rychle uložiti. Drže otevřenou nádobu v ruce, sbíral jsem horlivě dále, když mě náhle poděsilo zvláštní šimrání po ruce; jedním pohledem seznal jsem, co se stalo - mimovolně upustil jsem láhev s veškerým jejím obsahem, pokus útěku však se hadům nezdařil, neboť sebrav se opět chytil jsem zase uprchlíky zavřev tentokráte láhev se vší opatrností.
Jednoho dne pozval mě pan Michaelis, abych jel s ním k jeho příteli na planinu "na přehlížení včel"; byl to malý asi půldenní výlet, který mi velikou radosť způsobil. Vyjeli jsme na dvoukolem, krytém vozíku na "hill" a potom východně na rovinu, rozkládající se odtud na severovýchod. Nízkou travou jsouc porostla planina tato pokryta jest tisíci kupami všekazův (termitů), nejvíce polokoulím podobnými, metr širokými a 1/2-2/3 metru vysokými. Ty, jež posud jsou obydleny, mají hladký povrch, opuštěné, jichž bylo několik, byly drsny a děrovaty. Právě v těchto opuštěných kupách chtěli přátelé moji hledati med. Kdežto v lesnatém nitru africkém vůdcem krojům divokých včel jest medosavka, byl to v našem případě v Eliščině Portu polonahý Fingo, s červenou, vlněnou cípatou čepicí, který běže vedle vozíku opuštěné kupy všekazů znaleckým okem prohlížel. Netrvalo to dlouho, i kynul nám, abychom zastavili; nalezl, co jsme hledali; viděli jsme, kterak létají z jedné z četných opuštěných kup všekazů včely a zase se vracejí. Povoz rychle byl opatřen, a brzy omámil včely v jejich obydlí dým z rozdělaného podpatku. Na to přikročili jsme k odstranění stavby všekazů, v jejíž dřívější dutině nalezli jsme několik plástů rovnoběžně položených, které dílem vonným medem, dílem mladou násadou překypovaly; nemohl jsem odolati, abych si celou stavbu nenačrtl několika rysy ve svém zápisníku. Tím, že jsme kupu všekazův rozbořili, zmocnil jsem se také dvou scapsteeků (hadů), které vřadil jsem do sbírky své, stále vzrůstající. Takovými a podobnými výlety uplynuly mi rychle v Eliščině Portu čtyři neděle, a bylo nyní na mně, abych pomyslil na cestu do vnitrozemí.
Ve předešlém vypravování svém zmínil jsem se již o návrhu, který učinil mi jeden velkokupec v Eliščině Portu; ačkoliv byl velice lákavý, nepřijal jsem ho proto, že mi jednak kupec jeden z Fauresmithu ve Svobodném státu Oraňském sliboval výhody daleko větší, jednak pak jediné na tom mi záleželo, abych k cíli svému se přiblížil a spolehlivých zpráv o vnitrozemí nabýti mohl, a k tomu hodil se Fauresmith, ležící více než 60 zeměpisných mil severně od Eliščina Portu, mnohem prospěšněji. Pan Michaelis nejen že učinil mi přátelskou půjčkou možným, abych do Fauresmithu se odebral, nýbrž i nabídl se, že mě doprovodí. Nerad loučil jsem se s Eliščiným Portem a s přáteli, jichž jsem tu za krátkého pobytu svého získal a jichž srdečné úslužnosti nemohu se dosti nachváliti.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 21.02.2020

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka-Cesta do země Mašukulumbů, Cesta do země Mašukulumbů (2)
-Sedm let v Jižní Africe - díl I.
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k úryvku
Emil Holub - Sedm let v Jižní Africe - díl I.







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­