Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Potemněla část vozu, kterým jsem se ubíral do Koněva. Na sobě jsem měl jen to, co mám na sobě obvykle, když někam jedu. Číšila ze mne radost. A tu přistoupil k mému radostnému já muž. Ano, byl to revizor.

R: Dobrý den, kontrola jízdenek.
Já: Dobrý den, je čtvrtek.
R: Asi jste mi nerozuměl, kontrola jízdenek.
Já: Ale rozuměl, čtvrtek.
R: Tak proč říkáte čtvrtek?
Já: Pátek.
R: Co to má znamenat? Ukážete mi tu jízdenku?
Já: Někdo tu něco říká?

V tu ránu mi přilétá na obličej rána. Vím, kdo byl autorem, ale co s tím?

R: Nedáváte mi jinou možnost, bude to pokuta. 500 Kč!
Já: Já jedu jen autobusem, za co bych měl platit?
R: Pane! Vy máte mít jízdenku, a když ji nemáte, tak jste černý pasažér a takový končí s pokutou.
Já: Jsem docela bílý, koukněte.

Odhrnuji vrstvu oděvu, abych přesvědčil revizoru o své pravdě. A další rána do huby, krev se řine.

R: Já se z vás zblázním. Co jste vlastně zač?
Já: Já jsem to věděl, ale už to nevím. Vím jen, že jedu do Koněva.
R: Kristepane! Ale vždyť Koněvo je úplně na jiné trase.

A zas dostávám po hubě.

Já: Aha. Já se asi zmýlil, to se stává. Vy jste mi ublížil, teče mi krev, podívejte.
R: No já nechtěl, mě to vždycky nějak ujede.
Já: Odpouštím vám.
R: Děkuji, jste čestný muž.
Já: Jsem muž čestný a pravdomluvný. Jsem?
R: Jste.
Já: Byl jsem.
R: Já taky.

A tu nám řidič autobusu usnul a zřítil se ze skály. Máme to ale štěstí, že se nám dochoval tento dialog. Všichni jsou úplně mrtvý - napadrť.