Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek z divadelní hry (Cesta do Koněva)

Potemněla část vozu, kterým jsem se ubíral do Koněva. Na sobě jsem měl jen to, co mám na sobě obvykle, když někam jedu. Čišela ze mne radost. A tu přistoupil k mému radostnému já muž. Ano, byl to revizor.

R: Dobrý den, kontrola jízdenek.
Já: Dobrý den, je čtvrtek.
R: Asi jste mi nerozuměl, kontrola jízdenek.
Já: Ale rozuměl, čtvrtek.
R: Tak proč říkáte čtvrtek?
Já: Pátek.
R: Co to má znamenat? Ukážete mi tu jízdenku?
Já: Někdo tu něco říká?

V tu ránu mi přilétá na obličej rána. Vím, kdo byl autorem, ale co s tím?

R: Nedáváte mi jinou možnost, bude to pokuta. 500 Kč!
Já: Já jedu jen autobusem, za co bych měl platit?
R: Pane! Vy máte mít jízdenku, a když ji nemáte, tak jste černý pasažér a takový končí s pokutou.
Já: Jsem docela bílý, koukněte.

Odhrnuji vrstvu oděvu, abych přesvědčil revizoru o své pravdě. A další rána do huby, krev se řine.

R: Já se z vás zblázním. Co jste vlastně zač?
Já: Já jsem to věděl, ale už to nevím. Vím jen, že jedu do Koněva.
R: Kristepane! Ale vždyť Koněvo je úplně na jiné trase.

A zas dostávám po hubě.

Já: Aha. Já se asi zmýlil, to se stává. Vy jste mi ublížil, teče mi krev, podívejte.
R: No já nechtěl, mě to vždycky nějak ujede.
Já: Odpouštím vám.
R: Děkuji, jste čestný muž.
Já: Jsem muž čestný a pravdomluvný. Jsem?
R: Jste.
Já: Byl jsem.
R: Já taky.

A tu nám řidič autobusu usnul a zřítil se ze skály. Máme to ale štěstí, že se nám dochoval tento dialog. Všichni jsou úplně mrtvý - napadrť.