ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Sapkowski Andrzej (*21.06.1948)

­­­­

Čas opovržení (Zaklínač)

  • úryvek

Kapitola sedmá

"Koukni na ni. Spálená slunkem, dorasovaná, vysušená. V jednom kuse pije jako houba a hlad má jako psisko. To ti povídám, ta přišla z východu. Rovnou přes Korath. Přes Plotnu."
"Kecáš! Na Plotně nikdo nepřežije. Šla ze západu, od hor, korytem Suchý. O okraj Plotny ledva štrejchla. I to stačilo. Když jsme ji našli, byla už bez ducha."
"Na západ se taky táhnou celý míle pustiny. Odkud teda přišla?"
"Nepřišla, ale přijela. Čert ví, z jaký dálky. Všiml sis vedle ní stop kopyt? V Suchý ji shodil kůň, proto byla tak potlučená a odřená."
"Zajímalo by mě, proč je pro Nilfgaard tak důležitá. Když nás prefekt poslal pátrat, říkal jsem si, že zmizela nějaká vznešená šlechtična. Ale tahle? Obyčejná špindíra, oškubaný pometle, navíc nějaká přitroublá, němá. Nevím, nevím, Skomliku, jestli jsme našli tu pravou..."
"Je to ona. A obyčejná není. Nějakou obyčejnou bysme našli zcepenělou."
"Však měla namále. Zachránil ji ten déšť. Mor ho, ani nejstarší dědci nepamatují déšť na Korath. Mraky se Plotně vyhejbaj... Dokonce i když v kopcích zaprší, dole nespadne ani kapka."
"Hele na ni, jak se láduje. Jako by tejden neměla nic v hubě... Hej, ty pažravče! Šmakuje ti slaninka? Nestačil by ti suchej chleba?"
"Ptej se po elfsku. Nebo po nilfgaardsku. Po našem nerozumí. Je to nějakej elfskej bastard..."
"Je zaostalá, tupá. Když jsem ji bral na koně, byla jako slaměnej panák."
"Nemáte oči?" uchechtl se ten, kterého nazývali Skomlik, rozložitý, olysalý chlap. "Co jste to za Lapače, když jste ji ještě neprokoukli? Ona není ani zaostalá, ani nerozumná. Jenom se dělá. Je to divnej, ale vychytralej ptáček."
"Ale proč je pro Nilfgaard tak důležitá? Je na ni vypsaná odměna, všecky patroly po ní slídí... Proč?"
"To nevím. Co kdybysme ji vyzpovídali? Karabáčem... Ha! Heleďte, jak se na mě zaškaredila. Poslouchá nás a všemu rozumí. Hej, čubko! Já jsem Skomlik, zvanej Lapač. A tohle, podívej se sem, tohleto je nahajka, zvaná bejkovec! Chceš si zachránit kůži na hřbetě? Tak fofrem začni zpívat..."
"Dost! Mlčet!" zahřměl od druhého ohniště hlas netolerující odpor. Seděl tam rytíř se svým panošem.
"Nudíte se, Lapači?" zeptal se drsně rytíř. "Tak se pusťte do práce! Postarat se o koně! Do lesa pro dříví! Vycídit mi zbroj! A vari od té holky! Rozuměli jste, lotři?"
"Jo, šlechetnej pane Sweersi," zahučel Skomlik. Jeho kumpáni horlivě zakývali hlavami.
"Do práce! Splnit rozkazy!"
Lapači se rozešli po své práci.
"Čert nám byl dlužnej toho hajzla," reptal jeden z nich. "Že ho prefekt poslal zrovna s náma, zkurvenýho rytíře..."
"Hraje machra," přizvukoval mu druhý, ohlížeje se kradmo přes rameno. "A přitom my, Lapači, jsme ji našli. My jsme ji v korytě Suchý vyčmuchali."
"O tom žádná. Naše zásluha, ale velkomožnej shrábne odměnu, nám ledva nějakej florén pod nohy hodí... Tumáš, Lapači, poděkuj za panskou lásku..."
"Držte huby," sykl Skomlik. "Ještě vás uslyší."
Ciri zůstala u ohně sama. Rytíř a panoš ji nespouštěli z očí, ale nemluvili na ni.
Rytíř byl starší, leč urostlý a silný muž s tvrdou, zjizvenou tváří. Cestou měl na hlavě neustále helmu s ptačími křídly, ale nebyla to ta křídla, která za Ciri přilétala v těžkých snech a jimž se bránila na ostrově Thaneddu. Nebyl to černý rytíř z Cintry. Avšak byl to rytíř Nilfgaardu. Když vydával rozkazy, hovořil Obecnou plynně, ale s charakteristickým přízvukem, trochu podobným elfskému. Při rozmluvě se svým panošem, jinochem o málo starším než Ciri, používal jazyk připomínající Starší Mluvu, jen méně melodický, drsnější. Musela to být nilfgaardština. Ciri, která Starší Mluvu dobře ovládala, rozuměla většině slov, avšak nedávala to najevo. Při první zastávce, na okraji pouště, které říkali Korath anebo Plotna, ji nilfgaardský rytíř a jeho panoš zasypali otázkami. Tehdy neodpovídala, protože byla lhostejná a ochablá, jen zpola při vědomí. Po pár dnech jízdy, když překročili horská sedla a dorazili do zelené nížiny, se Ciri vzpamatovala, začala vnímat a sledovat svět kolem sebe. Na otázky však nadále neodpovídala, tak rytíř zanechal pokusů o domluvu. Zdálo se, že si jí přestal všímat. Zajímali se o ni jen jeho drábi, kteří si říkali Lapači. Pokoušeli se z ní něco vypáčit. Byli dotěrní a agresivní.
Nilfgaarďan v okřídlené helmě je však rychle zkrotil. Bylo nad slunce jasnější, kdo je tady pánem a kdo sluhou.
Ciri předstírala, že je hloupá a němá, ale pilně naslouchala. Upadla do nilfgaardského zajetí. Nilfgaard ji hledal a nalezl, když pravděpodobně vysledoval trasu, kterou ji poslal chaotický teleport z Tor Lara. To, co se nepovedlo Yennefer ani Geraltovi, podařilo se okřídlenému rytíři a jeho slídilům Lapačům.
Co se stalo s Yennefer a Geraltem na Thaneddu? Kam se dostala? Měla nejhorší podezření. Lapači i jejich pohlavár Skomlik mluvili hrubou hantýrkou Obecné Mluvy, ale bez nilfgaardského přízvuku. Lapači byli obyčejní lidé, avšak sloužili nilfgaardskému pánu. A těšili se na odměnu, kterou jim za nalezení Ciri vyplatí prefekt ve florénech.
Jediné země, kde vládli prefekti, platidlem byl florén a lidé sloužili Nilfgaarďanům, byly císařské provincie na dálném Jihu.
Dalšího dne, při zastávce na březích potoka, začala Ciri rozvažovat možnost útěku. Magie jí v tom mohla pomoci. Opatrně se pokusila o nejsnadnější zakletí, slabou telekinezi. Avšak její obavy se potvrdily. Neměla již ani špetku čarodějné energie. Po nerozvážném pokusu s ohněm ji magické schopnosti zcela opustily.
Opět upadla do netečnosti. Uzavřela se v sobě a pohroužíla se do apatie. Do chvíle, kdy jim cestu na vřesovištích zkřížil Modrý rytíř.

***

Když vyjeli z vlhkého a stinného bukového lesa, uviděli pod kopcem ves. Skupinu kolovou ohradou obehnaných chalup v zákrutu říčky.
Vítr přinesl pach dýmu. Ciri zahýbala zmrtvělými prsty rukou, připoutaných řemenem k hrušce sedla. Byla celá ztuhlá, hýždě ji nesnesitelně bolely a měla plný močový měchýř. Byla v sedle od východu slunce. Neodpočala si ani v noci, neboť musela spát s rukama připoutanýma k zápěstím dvou po stranách ležících Lapačů, Na každý její pohyb muži reagovali nadávkami a hrozbami bití.
"Osada," ozval se jeden.
"Merčím," odvětil Skomlik.
Sjížděli z návrší, pod koňskýma nohama šustila suchá, sluncem spálená tráva. Zakrátko vyjeli na vyježděnou cestu do vsi, ke dřevěnému můstku a bráně v palisádě.
Skomlik zadržel koně a zvedl se ve třmenech.
"Co je to za vesnici? Nikdy jsem tu nebyl. Remizi, znáš to tady?"
"Kdysi se tahle ves jmenovala Bílá Říčka," vysvětloval Remiz. "Když začala rebelie, pár místních se dalo k povstalcům, a tak sem Warnhageni ze Sardy pustili červenýho kohouta, lidi porubali anebo odvlekli do otroctví. Na opuštěnejch polích potom usadili nilfgaardský osadníky, přesídlence. A ves přejmenovali po svým na Glyswen. Ti noví usedlíci, to jsou nerudní a tvrdohlaví chrapouni. Radím, abysme se tady nezdržovali a jeli dál."
"Koně si musej odpočinout," namítl jeden z Lapačů. "A dostat nažrat. A mně taky ve střevech vyhrává kapela. Co je nám po nějakejch přivandrovalcích, nilfgaardský mrvě. Zamáváme jim před rypákem prefektovým rozkazem. Prefekt je Nilfgaarďan jako oni, uvidíte, že se nám po pás pokloní."
"Hovno!" zavrčel Skomlik. "Kdo kdy viděl Nilfgaarďany, aby se našincům klaněli. Remizi, je v tom Glyswen nějaká krčma?"
"Je. Krčmu Wamhageni nevypálili."
Skomlik se ohlédl na Ciri.
"Musíme ji rozvázat," rozhodl. "Nikdo nesmí poznat, že... Hoďte na ni plášť. A kapuci na hlavu... Hola! Kampak, špindíro?"
"Musím do houští."
"Já ti dám do houští, potvoro! Dřepni si tady u cesty! A nezapomeň: ve vsi ani neotevřeš klapajznu! Nemysli si, že mě oblafneš, zkus jenom pípnout a podřežu ti krk. Jestli za tebe nedostanu florény já, nedostane je nikdo."
Přijeli k bráně, kopyta koní zaduněla na dřevěném můstku. Na palisádě se ukázalo několik mužů ozbrojených oštěpy.
"Hlídaj bránu," podivil se Remiz. "Rád bysem věděl proč."
"Já taky," připojil Skomlik, rozhlížeje se kolem. "Bránu hlídaj, přitom ze strany od mlejna je palisáda povalená, kůly vyvrácený, vozem tamtudy můžeš vjet..."
Zastavili koně před bránou.
"Maucta, hospodáři," zvolal bodře, třebas poněkud nepřirozeně Skomlik. "Jak se vede?"
"Co jste zač?" zeptal se stroze nejvyšší z vesničanů.
"My jsme, šváro, vojsko," prohlásil nestydatě Skomlik. "Ve službě velkomožnýho pana prefekta z Amarillo."
Osadník pohladil dlaní ratiště oštěpu a nedůvěřivě se na Skomlika zadíval. Očividně si nepřipomínal, na jaké svatbě se stal Lapačovým švagrem.
"Posílá nás vznešenej pan prefekt," lhal Skomlik dále, "abysme se pozeptali, jak se daří jeho rodákům, dobrejm lidem z Glyswen. Posílá jim pozdravy a táže se, jestli nepotřebujou pomoct."
"Nějak si dáme rady," řekl osadník. Ciri poznala, že muž mluví Obecnou s podobným přízvukem jako Okřídlený rytíř, ale stylem řeči napodobuje Skomlikovu hantýrku. "Naučili jsme se starat sami o sebe."
"To pana prefekta potěší, když mu to povím. Krčma je otevřená? Máme žízeň..."
"Otevřená," přisvědčil nevrle osadník. "Zatím ještě otevřená."
"Zatím?"
"Zatím. Poněvadž my tu krčmu brzy rozebereme. Z trámů a fošen postavíme sýpku. Z krčmy nemáme žádnej užitek. My pracujeme od vidím do nevidím, do krčmy nechodíme. Akorát cizí sem láká, většinou takový, který moc rádi nevidíme. Zrovna teď tam takoví jsou."
"Kdo?" zbledl viditelně Remiz. "Ne náhodou z pevnosti Sarda? Velkomožní Warnhageni?"
Osadník se zamračil a ohrnul rty, jako kdyby si chtěl odplivnout: "Ne. Je tam milice pánů baronů. Nissirové."
"Nissirové?" zajímal se dále Skomlik. "Odkud? Kdo je vede?"
"Jejich náčelník je vysokej, černej, s knírama jako sumec."
"Ha!" obrátil se Skomlik na své kumpány. "To je dobrý, jednoho takovýho známe, ne? To nemůže bejt nikdo jinej, než náš starej kámoš Vercta ,Kapišto‘, pamatujete na něho? A co tady u vás, šváro, Nissirové pohledávaj?"
"Páni Nissirové," oznámil zasmušile osadník, "mají namířeno do Tyffi. Vezou zajatce. Jednoho z bandy Potkanů se jim povedlo čapnout..."
"Nekecej," vyprskl Remiz. "Nilfgaardskýho císaře náhodou nezajali?"
Osadník se zamračil a sevřel ruku na násadě oštěpu. Jeho druhové tlumeně zareptali.
"Jeďte si do krčmy, páni vojáci," napjaly se svaly na Nilfgaarďanových čelistech, "a promluvte si s Nissiry, vašimi soudruhy. Tvrdíte, že jste ve službě u prefekta. Tak se zeptejte Nissirů, proč banditu vezou do Tyffi, namísto toho, aby ho rovnou tady, na místě, volama na kůl nenavlíkli, jak pan prefekt nakázal. A připomeňte vašim soudruhům Nissirum, že tady poroučí pan prefekt, a ne baron z Tyffi. My už máme voly v jařmě a zaostřenej kůl. Jestli se Nissirum do toho nebude chtít, my uděláme, co je třeba. Vyřiďte jim to."
"Vyřídíme, spolehni se," mrkl Skomlik významně na své Lapače. "Tak zatím, lidičky."
Projížděli uličkou mezi chalupami. Ves vypadala jako po vymření, nikde živé duše. Jen u jednoho plotu se v louži čvachtaly kachny a v blátě rylo špinavé prase. Cestu jim zkřížila velká černá kočka.
"Tfuj, tfuj, tfuj, kočičí morda!" naklonil se Remiz z koně, třikrát si odplivl a složil prsty do znamení proti zlým silám. "Přeběhla nám přes cestu, bestie!"
"Aby se tak myší udávila!"
"Co se děje?" otočil se Skomlik.
"Kočka. Černá jak smůla. To je pech."
"Do prdele s kočkou!" Skomlik se rozhlédl kolem. "Koukněte, jak je tu pusto. Ale všiml jsem si, že za mázdrami v oknech lidi vyčumují. A támhle za vraty, zdálo se mně, zablejskla sudlice."
"Hlídaj si baby," zasmál se ten pověrčivý, který popřál kočce, ať se udáví. "Nissirové ve vsi. Slyšeli jste toho burana? Zdá se, že Nisssiry v lásce nemá."
"Není divu. Kapišto a jeho kompanie nenechaj žádnou sukni na pokoji. Ech, jedenkrát si to páni Nissirové řádsky odserou. Baroni je ustanovili ,strážci pořádku‘ a platí jim za to, aby patrolovali na cestách. Ale zahulákejte sedlákovi za zády: ,Nissir!‘ Ručím vám, že si strachy posere paty. Ale dočkejte času. Ještě pár telat podříznou, pár děveček na záda povalí a právě tihle burani je roznesou na vidlích, dejte na mě. Viděli jste u brány ty ponurý držky? To jsou rodilí Nilfgaarďani, s nima nejsou žádný špásy... Ha, tamhle je krčma."
Pobídli koně.

***

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 15.09.2009

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Andrzej Sapkowski - Čas opovržení (Zaklínač)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­