ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Waltari Mika (*19.09.1908 - †26.08.1979)

Bohemia Institut    
­­­­

Egypťan Sinuhet (2)

Doba a místo děje:
Období panování osmnácté dynastie egyptských faraónů zhruba v letech 1410-1370 př.n.l., převážně Egypt, ale také Sýrie, země Mitannu, Babylónie, země Chatti, Kréta.

DĚJ:

Lodička z rákosu
Sinuhet, syn Senmuta a jeho ženy Kipy, byl vypovězen ze země Kemet (Egypt) v šestém roce vlády faraóna Haremheba. Po třech letech strávených ve vyhnanství se rozhodl sepsat jen a pouze pro sebe svůj životní příběh a tak se vyzpovídat ze svých činů...
Narodil se v době záplav za vlády faraóna Amenhotepa III. - ve stejném roce, ale o něco později, se faraónově manželce Tij narodil budoucí následník trůnu. Kdosi ho položil do lodičky z rákosu a pustil po Nilu. Našla ho Kipa, manželka Senmuta – lékaře chudých ve Vesetu. Protože neměla děti, miminko si ponechala a dala mu podle pohádky jméno Sinuhet (tj. syn sykomory).
V osmi letech se chlapec chtěl stát vojákem, aby se nemusel učit psát. Otec mu ale na případu Antefa, vojenského veterána, ukázal, jak neslavně končí váleční hrdinové. Dal syna zapsat do učení ke starému knězi Onechovi. Zde se Sinuhet spřátelil s o dva roky starším chlapcem Thutmosem.
Později šel Senmut žádat do velkého chrámu Amonova, aby Sinuhetovi bylo umožněno další vzdělání. Zde potkal svého bývalého spolužáka Ptahhora, královského otvírače lebek. Pozval ho k sobě domů a Ptahhor slíbil, že se přimluví, aby Sinuhet dostal pozvání do lékařské školy nazvané Dům života a Thutmose byl přijat do umělecké školy v Ptahově chrámu.

Dům života
Vstupu do Domu života předcházelo vysvěcení na kněze nižšího stupně, a tak musel Sinuhet absolvovat spoustu přednášek, jejichž účelem bylo potlačit samostatné myšlení žáků a vnutit jim slepou důvěru ve svaté knihy.
Posléze Sinuhet dostal možnost bdít v nejtajnější svatyni a být vysvěcen. Společně s ním čekalo na vysvěcení dvacet čtyři mladíků. Jejích úkolem bylo bdít celou noc a čekat, až se jim zjeví bůh Amon.
Sinuhet se seznámil s nádhernou mladou ženou jménem Nefernefernefer (tj. nejkrásnější) a zamiloval se do ní. Na znamení přátelství mu dala prsten se zeleným kamenem.
Čtvrtou noc měl Sinuhet bdít ve svatyni. Stejný úkol mělo i šest dalších uchazečů. Zatímco ostatní chlapci se bavili, popíjeli či spali, poctivý Sinuhet byl celou noc vzhůru a očekával zjevení. Ráno mladíci knězi vyprávěli, v jaké podobě k nim Amon přišel a co jim říkal. Jen Sinuhet popravdě přiznal, že bůh k němu nepromluvil. Spatřil jen, jak se lehce pohnula opona. Nakonec Sinuhet "boží hlas" přece jen uslyšel, a to díky knězi, který z tajné místnosti promluvil ústy Amonovy sochy. A tak mohl být Sinuhet vysvěcen. Díky tomuto zážitku ale už nebyl šťastným, neboť ztratil iluze o existenci boha...
Studium lékařských věd bylo velice náročné a trvalo dlouhou dobu. Sinuhetovi vadilo, že učitelé se slepě řídili starými moudrostmi, ale nesnažili se přijít na to, jak a proč vlastně fungují.
Faraón Amenhotep III. byl smrtelně nemocný a poslední nadějí bylo povolat královského otvírače lebek Ptahhora. Ten si nejprve vyzkoušel Sinuhetovy schopnosti a pak ho přizval, aby mu pomáhal při trepanaci lebky panovníka.

Vzrušení Vesetu
V noci Sinuhet v královské zahradě potkal mladého Amenhotepa, budoucího následníka trůnu. Ten trpěl epilepsií, neboli "svatou nemocí" a v záchvatech se mu zjevoval bůh Aton a mluvil k němu.
Amenhotep Sinuheta zavedl na odlehlé místo mimo Veset a dostal jeden ze záchvatů. Znenadání se zde objevil mladý muž jménem Haremheb - syn krahujce, a doprovodil oba chlapce zpět do města.
Faraón zemřel a novým panovníkem byl korunován Amenhotep, toho jména čtvrtý.
Několik let ale vládla královská matka Tij společně s veleknězem Ajem, který byl jejím milencem.
Protože Ptahhor a Sinuhet faraóna nevyléčili, museli být za trest "popraveni". Po symbolické exekuci dostali nová jména. Sinuhet se nyní jmenoval "Ten-jenž-jest-osamělý".
Po sedmnácti dnech dokončil studia v Domě života a stal se hotovým lékařem. Koupil si dům na okraji čtvrti šlechticů, zařídil si ordinaci pro nemocné a koupil si jednookého otroka jménem Kaptah.
Haremheb se stal faraónovým důstojníkem, ale nebyl spokojený se situací v armádě. Navíc se zoufale zamiloval do Amenhotepovy sestry Beketamon.
Pozval Sinuheta na hostinu do domu poblíž chrámu bohyně lásky Bastet. Hostitelkou byla Sinuhetova láska Nefernefernefer, nyní kněžka v Bastetině chrámu. Cit mladého lékaře k ní se opět rozhořel a intimně se s ní sblížil. Vypočítavá Nefernefernefer ho svými ženskými půvaby donutila, aby na ni přepsal veškerý svůj majetek.

Nefernefernefer
Nefernefernefer chtěla, aby na ni Sinuhet přepsal také dům svých rodičů a jejich hrobku v Městě mrtvých. Zamilovaný a naivní mladík její přání splnil a Nefernefernefer ho poté vyhodila ze svého domu.
Sinuhet se velice styděl za to, že zradil své rodiče a považoval se za prokletého. Senmut i Kipa spáchali sebevraždu, ale před smrtí synovi v dopise odpustili.
Sinuhet byl zcela bez prostředků a aby mohl dát nabalzamovat jejich těla a umožnil jim tak věčný život, nechal se zaměstnat v Domě smrti. Zde se spřátelil s moudrým starcem jménem Ramose, který vykonával nejváženější práci - vyjímal z těl mozek.
Sinuhet zde pracoval čtyřicet dní a nocí. Nabalzamovaná těla svých rodičů pak pohřbil vedle hrobky jednoho z faraónů v Městě mrtvých. Při kopání hrobu nalezl posvátného chrobáka z černého kamene, který se stal jeho talismanem.
Nový faraón Amenhotep IV. propustil na svobodu otroky a trestance zaměstnané v dolech, což samozřejmě způsobilo spoustu problémů. Sinuhet se seznámil s mužem, který byl neprávem uvězněn a chtěl se pomstít bohatci, který ho zažaloval. Společně se Sinuhetem tedy vyloupili mužův hrob a rozdělili se o zisk.
Sinuhet pak zašel za svým bývalým otrokem Kaptahem, který byl nespokojený se svým novým pánem, a společně se rozhodli, že prchnou z Vesetu do Simyry. Nalodili se na syrskou loď a po strastiplné plavbě na moři se dostali do Sýrie.

Chabirové
V Sýrii strávil Sinuhet dva roky a naučil se zde písmo i jazyk Babylónie, kterým psali a hovořili vzdělanci. Syrští lékaři neznali egyptské léčebné postupy a odmítali operace. Sinuhet se proto díky svým odborným znalostem stal v Simyře vyhledávaným lékařem.
Kaptah svému pánovi pořídil otrokyni. Sinuhet ji pojmenoval Keftiet a choval se k ní vlídně. Dívka díky tomu zpychla a začala být domýšlivá a dotěrná. Sinuhet se jí nakonec zbavil, když vyléčil zub králi jménem Aziru (panovník země Amurru). Aziru se do otrokyně zamiloval a odvedl si ji.
Pohraniční kraje Sýrie každoročně pustošil kmen Chabirů (tj. Hebreové). Tentokráte ale při drancování vyloupili město Katnu, kde byla egyptská posádka, a dokonce usmrtili tamního krále.
Faraón proti nim vyslal vojsko v čele s Haremhebem. Sinuhet nikdy nezažil válku. V městě Jerušalim se setkal s Haremhebem a dostal od něj nabídku, aby armádu doprovázel jako lékař.
Amenhotepovou manželkou byla podle tradice princezna mitannská, která ale tragicky zemřela. Panovník se proto oženil s dcerou kněze Aje jménem Nefertiiti. Faraón se snažil šířit kult jediného mírumilovného a spravedlivého boha Atona a v celé zemi mu dával stavět chrámy.
Chabirové byli poraženi a Sinuhet pak ještě doprovázel Haremheba a vojáky při pronásledování těch, kteří prchli. Došel k názoru, že válka není nic pro něj.
Faraón se zlobil, že Haremheb při svém tažení prolil krev a požadoval proto, aby se vrátil do Egypta a propustil vojáky.
Haremheb tušil, že Amenhotepovy myšlenky mohou Egyptu přinést zkázu. Dal proto Sinuhetovi zlato, které ukořistil a požádal ho, aby se vydal do vzdálených zemí a tam šířil slávu egyptského lékařství, ale hlavně aby zjistil, jak v jiných státech vypadá armáda a jak vládnou tamější panovníci. Sinuhet se tedy i s Kaptahem vydali na cestu.

Den nepravého krále
Společně došli do měst Kadeš a poté do země Mitannské. Země Mitannu byla kdysi mocná, hlavně díky egyptskému faraónovi, který ji finančně podporoval, neboť tento stát sloužil jako barikáda Egypta a Sýrie před nájezdy nepřátel. Na východě byla totiž obklopena Babylonem, na západě Chetity (země Chatti) a na severu divokými národy.
Sinuhet zde získal nové lékařské znalosti a nabyl úcty, když provedl otevření lebky. Dále se s Kaptahem vydali do Babylónie, v jejímž čele stál král Burnaburiaš - pán čtyř světových stran. Ten si dal Sinuheta pozvat do svého paláce, protože ho trápily kruté bolesti zubů a on se bál svého osobního zubního lékaře. Kaptah zorganizoval Sinuhetův příchod do paláce velmi velkolepě. Najal skvostná nosítka, která muselo nést čtyřicet mužů, a tak vzbudil lékař velikou pozornost. Sinuhet králi rozřízl vřed v ústech a přesvědčil ho, aby si dal vytrhnout zkažený zub, který mu způsoboval bolest.
Za odměnu král kvůli Sinuhetovi sezval vojsko z celé země, aby si ho lékař mohl prohlédnout.
Sinuhet se v Babylóně naučil používat šťávu ze zelených makovic, zrnka konopí a další užitečné dovednosti. Také se zajímal o předpovídání z jater a vody lité do rozpáleného oleje, jak to prováděli kněží.
V Babylónii se každoročně konal svátek nazvaný "Den nepravého krále", kdy byl zvolen nejhloupější a nejsměšnější muž z celé země a na jeden den byl jmenován králem a plnil povinnosti s tím související. Večer byl ale otráven nebo zabit nějakým jiným způsobem - podle rozhodnutí regulérního panovníka.
Burnaburiaš zvolil svým "nástupcem" Kaptaha. Ten netušil, čím je svátek zakončen, a proto si svou roli náležitě užíval.
Do králova ženského domu (harému) přivezli z cizí země novou dívku jménem Minea. Odmítala spát s muži a tvrdila, že je zasvěcená bohu. Zmocnila se nože a ohrožovala jím eunuchy. Uklidnil ji až Sinuhet a získal si její důvěru. Minea ho požádala, aby jí pomohl utéci z Babylónu.
Když se lékař dozvěděl, jaký má být osud Kaptaha a také Minei, když se panovníkovi nepodvolí, rozhodl se, že oba zachrání. Najal loď a dívce donesl nádobu s ovčí krví, aby předstírala, že vykrvácela. Eunuši se báli králova trestu a proto lékaři "mrtvolu" dali a obstarali místo Minei jinou dívku.
Kaptahovi dal Sinuhet večer do vína šťávu z makovic, aby vypadal jako mrtvý. Pod záminkou, že musí jeho mrtvolu nabalzamovat podle egyptských zákonů, aby duše došla věčného života, si jeho tělo odvezl ve velkém zapečetěném džbánu. Z města uprchli na najaté lodi.

Minea
Když veslaři uslyšeli podivné zvuky vycházející z uzavřeného džbánu, ve strachu vyskočili z lodi a odplavali pryč. Sinuhet, Minea a Kaptah tedy putovali jako obyčejní poutníci Babylónií. Sinuhet předpovídal lidem budoucnost, Minea tančila a Kaptah vypravoval pohádky a příběhy. Došli do země Mitannu a pak se museli vypravit do země Chatti, aby lékař zjistil, v jakém stavu je tamější armáda.
Připojili se k poslům mitannského krále, a tak cestu bez úhony přestáli.
Král Šuppiluliumaš sídlil v hlavním města Chattatušaši uprostřed hor, které bylo uzavřeno cizincům.
Chetité se báli chorob, a proto když onemocněli, spáchali raději sebevraždu, než aby se stali druhým na obtíž. Zručný Sinuhet se zde stal vyhledávaným lékařem a za své služby dostal štědré dary. Od správce sbírek králových dopisů se navíc dozvěděl spoustu důležitých informací.
Poté se Sinuhet rozhodl, že zem Chatti opustí. Se svými společníky se usadil v přístavním městě a čekali na vhodnou loď, která by je odvezla na Krétu. Tam měla Minea vstoupit do Temného domu - chrámu svého boha.
Mezi Sinuhetem a Mineou vzplanula láska, ale dívka byla odhodlaná zasvětit život svému bohu, a proto musela zůstat pannou.

Temný dům
Všichni tři se nalodili na loď a po několika dnech vystoupili na pobřeží Kréty. Mineu její přátelé přivítali, jako by nikdy neodešla - takový byl jejich zvyk.
Místní obyvatelé uctívali býky. Jejich bůh sídlil v Temném domě a nejvyšším knězem byl Minotauros, nazývaný Muž z malého býčího domu. Vládcem ostrova byl král Minos.
Při slavnostech tančila Minea na znamení úcty k bohu před býky a za několik dní měla vstoupit do Temného domu.
V přístavu kolovaly zvěsti, že bůh Kréty zemřel. Podle předpovědí měla moc ostrova skončit právě se smrtí boha.
Minea si uvědomila, že Sinuheta miluje, a proto za ním v předvečer svého vstupu do chrámu přišla. Egypťan s ní rozbil džbán, čímž se s ní symbolicky oženil. Aby zachoval její neposkvrněnost, nepomiloval se s ní.
Minea slavnostně vstoupila do božího domu a Sinuhet byl rozhodnutý na ni počkat, ačkoli se z Temného domu ještě nikdo nevrátil zpět.
Seznámil se s chrámovým knězem, který měl klíče od brány. Třetí den nabídl strážcům víno s makovou šťávou a tím je uspal. Byl rozhodnut vyvést Mineu z labyrintu uvnitř chrámu. Na této nebezpečné cestě ho doprovodil věrný Kaptah.
Uvnitř Temného domu objevili jeskyni s jezerem a v ní mrtvolu odporného zvířete s hlavou podobnou býku a tělem hada - boha Kréty. Zvíře vždy pronásledovalo svou oběť v chodbách labyrintu a pak ji usmrtilo. Když "bůh" zemřel, vodil nejvyšší kněz Minotauros každý měsíc mladíky a dívky dovnitř labyrintu a tam je probodl mečem a hodil do vody, kde se jejich těl zmocnili krabi. Tak tajemství o smrti "boha" nevyšlo najevo.
Při pohledu na Mineinu mrtvolu se Sinuhet psychicky zhroutil a ven z labyrintu se dostal jen díky Kaptahovi. Svůj žal utápěl ve víně a chtěl se upít k smrti. Díky podpoře Kaptaha se však trochu vzchopil a aby zapomněl, vydali se zpět do Sýrie.

U krokodýlího ocasu
Dorazili do Simyry, ale poměry v zemi se za dobu jejich nepřítomnosti změnily. Faraón se přejmenoval na Achnatona a intenzivně prosazoval jediného boha. To u lidí zvyklých na tradiční bohy vzbudilo nespokojenost a nepokoje. Egypťané se v Sýrii často stávali oběťmi přepadení.
Také Sinuhet byl na ulici napaden. O pár dní později pro něho poslal král Aziru, aby vyléčil jeho syna. Sinuhet se tak dozvěděl, že král chce získat moc a podmanit si Egypt a Sýrii...
Po návratu ze Sýrie se Sinuhet s Kaptahem vydali zpět do rodného Vesetu. Usadil se v obyčejném domě, který patřil taviči mědi a najal si starou hospodyni jménem Muti. K nelibosti Kaptaha se stal lékařem chudých. Při návštěvě Atonova chrámu Sinuheta zaujaly krásné myšlenky, které souvisely s novým bohem.
Kaptah výhodně nakoupil pozemky s budovami, které prodávali Amonovi kněží, ztrácející svůj vliv a moc. Kaptah byl také spoluvlastníkem krčmy U krokodýlího ocasu, kde se Sinuhet zamiloval do ženy jménem Merit a později se stali milenci...
Z válečného tažení ve městě Kuš se vrátil Haremheb.

Město nebeských výšin
Ve Vesetu se shromáždilo vojsko a také Šardeni a bojovníci z Nubije.
Faraón chtěl svrhnout boha Amona, ale nekrvavou cestou. Proto velení armády svěřil muži jménem Pjopejamon, který se neprodleně přejmenoval na Pjopejatona. Podle panovníkova projevu byl bůh Amon prohlášen nepravým bohem a majetek Amonových kněží připadl faraónovi. Pozemky Achnaton rozdělil mezi lid.
Davy protestovaly a vojáci je napadli. Část lidí se opevnila v Amonově chrámu, který Nubijci nemohli dobít. Vojáci byli nespokojení s Pjopejatonovým vedením, a proto Achnaton vrátil Haremhebovi na tři dny velení. Haremheb slíbil, že Amona sesadí.
Podařilo se mu dobít chrám, ale dovolil kněžím, aby v míru odešli.
Sinuhet využil vzniklého zmatku ve městě a poručil Haremhebovým vojákům, aby unesli Nefernefernefer a omráčenou ji odevzdali do Domu smrti. Balzamovači z Domu smrti nemohli mezi běžné lidi. Proto jim nezbývalo, než se ukájet na mrtvolách. Sinuhet chtěl svou bývalou lásku potrestat za to, co mu provedla. Vzápětí ale svého unáhleného činu litoval.
Haremheb svrhl Amona a nastolil ve městě relativní pořádek. Byl proto společně se Sinuhetem pozván na večeři do faraónova domu. Zde se Sinuhet setkal s Thutmosem, který pracoval ve faraónových službách jako umělec. Sinuhet byl jmenován královským otvíračem lebek.
Když chtěl druhý den Achnaton jít do Atonova chrámu, byl jeho doprovod napaden rozzlobeným davem. To faraóna velmi rozesmutnilo a rozhodl se, že založí nové město "na zelené louce". Vydal se hledat vhodný pozemek a jako svůj doprovod si vzal Sinuheta. Budoucí město nazval Achetaton - "Město nebeských výšin". Stejnojmenná města chtěl dát postavit i v zemi Kuš a v Sýrii. Kromě města dal faraón vybudovat i hrobky a z Domu smrti ve Vesetu pozval balzamovače. Sinuhet se opět setkal se starým Ramosem, který mu řekl, že Nefernefernefer balzamovačům svou krásou popletla hlavy, vnesla mezi ně sváry, obrala je o všechen majetek a odešla z Domu smrti jako vítěz.
V Sýrii vládl nepokoj a Haremheb chtěl zřídit strážní oddíly při hranicích. Faraón si přál rozpustit vojsko, ale nakonec Haremheba ustanovil nejvyšším velitelem pohraničních strážných oddílů a stráží všech měst.

Merit
Sýrie byla napadena a Haremheb žádal faraóna o vojsko a svolení jít bojovat. Achnaton to ale nedovolil. Haremheb Sinuhetovi vnukl myšlenku vrátit se do Vesetu a pak panovníka informovat o bídném stavu v zemi.
Sinuhet musel nejprve léčit faraónovu dcerku Meketaton a pak se vydal do svého rodného města. Mezitím, co byl pryč, Kaptah značně rozšířil jeho majetek. Navíc výhodně nakoupil obilí, které bylo nedostatkové. Sinuhet mu přikázal obilí bezúplatně půjčil chudým zemědělcům a dohlédnout na to, aby ho zdárně vypěstovali. Lékař také začal vyučovat v Domě života otevírání lidské lebky.
Musel navštívit Tij, velkou matku královskou. Když viděl, jak splétá rákosovou rohož čihařskými uzly, vzpomněl si na lodičku z rákosu, ve které připlul po Nilu. Ta byla také spletena čihařskými uzly, které se ale používaly jen v Dolní zemi...
Amonův kněz jménem Hrihor zavedl Sinuheta na tajné místo, kde mu ukázal zázračné uzdravení tří vážně nemocných při Amonově mši. Pak ho zavedl do sklepení Amonova chrámu a požádal ho, aby odstranil faraóna Achnatona, který jinak přivede zemi Egypt do záhuby...
Velkou matku královskou uštkl had a následkem toho zemřela. Sinuhet musel její tělo předat nosičům Domu smrti. Čekal u mrtvé společně s Tijinou starou a ošklivou dvorní dámou Mehunefer. Ta se do lékaře zamilovala a začala ho svádět. Když ji Sinuhet opil, pověděla mu, že manželka Amenhotepa Třetího princezna Taduchipa ze země Mitannu, čekala s faraónem dítě. Jeho druhá manželka Tij byla také těhotná a bála se, že kdyby Taduchipa porodila syna, ztratila by vliv. Proto když se Taduchipě opravdu narodil syn, dala ho Tij do vlastnoručně upletené lodičky z rákosu a poslala ho po Nilu. Taduchipa zoufalstvím zešílela a Tij porodila Amenhotepa a tak si udržela si svůj vliv.
Sinuheta napadlo, že by mohl být nevlastním bratrem Achnatona...
Vrátil se domů k Merit, která se na něj velice rozzlobila, protože měl na tváři patrné Mehunefeřiny polibky. Když jí ale řekl to, co se dozvěděl, odpustila mu.
Mehunefer se za Sinuheta chtěla provdat, a proto se musel vrátit do Achetatonu, aby jí unikl.
Haremheb poslal Achnatonovi zubožené uprchlíky ze Sýrie, aby viděl jejich u trpení. Faraón při pohledu na ně utrpěl silný záchvat a psychicky se zhroutil. O válce ale nechtěl ani slyšet.
Požádal Sinuheta, aby se vypravil za králem Aziru a vyjednal s ním mír. Lékaři se na cestu nechtělo, ale protože do Města nebeských výšin dorazila Mehunefer, zvolil radši nebezpečí, než aby se s ní oženil.

Vodní hodiny měří čas
Na lodi se plavil společně s Thutmosem, který měl v Hatnisutu, Haremhebově rodišti, vztyčit v tamějším chrámu válečníkův obraz. Poté se vrátil do Achetatonu a Sinuhet pokračoval do Mennoferu, aby s Haremhebem zkonzultoval nastalou situaci. Vojevůdci se podařilo udržet v egyptské moci pevnost Gaza v Sýrii. Uzavření míru by v současné situaci králi Aziru pomohlo, a proto Haremheb Sinuheta zapřísahal, aby panovníkovi v žádném případě nepostoupil Gazu. Dal mu ještě další užitečné rady ohledně taktiky a vyjednávání a lékař se v doprovodu vojáků vydal za Azirem. Azirovi vojáci ho přepadli a násilím odvlekli do tábora. Aziru ho ale poznal a začal s ním jednat o mírových podmínkách. Sinuhet nakonec dosáhl určitých úspěchů a Gaza zůstala Egyptu.
Faraónova dcera Meketaton zemřela a na Achnatona byl spáchán nezdařený atentát. Amonovi kněží ho totiž prohlásili nepravým faraónem, tudíž nebyl božského původu a jeho vražda neznamenala boží hněv.
Achnaton své dvě nejstarší dcery provdal za syny vznešených dvořanů. Meritatón za chlapce jménem Smenchkare a Anchsenpaaton za Tutanchatona.
Sinuhetovi se stýskalo po Vesetu a proto se tam vrátil. Merit začala vychovávat svého "kmotřence" Thovta, protože jeho matka zemřela. Sinuhet si chlapce velmi oblíbil.
Počet přívrženců Atona ve městě stoupl a jeho vyznavači nosili kříž. Proti nim ale stála početná skupina věřících, který vyznávali Amona. Ti nosili roh. Ve městě tak vypukaly četné šarvátky a konflikty.
Kněz Aj Sinuheta nabádal, aby Achnatona přivedl k rozumu, případně se ho zbavil.
Faraónovy bolesti hlavy se zhoršily, a tak se Sinuhet musel vrátit do Města nebeských výšin.

Království Atonovo na zemi
Král Aziru se spojil s Chetity a to znamenalo další hrozbu pro Egypt. Haremheb faraóna prosil, aby mu dovolil vést válku, získat zpět Sýrii a nastolit v Egyptě pořádek. Kněz Aj souhlasil s válkou, ale nechtěl, aby vojáky vedl Haremheb.
Achnaton si vzal čas na rozmyšlenou a druhý den si dal svolat obyvatele Achetatonu a svrhl všechny bohy kromě Atona. Vyhlásil období Království Atonova na zemi a zrušil otroctví.
V zemi nastal obrovský zmatek, ale protože měl faraón velkou podporu v otrocích, kteří nabyli svobody, zdálo se, že Aton zvítězí nad Amonem.
Haremheb dostal povolení bránit zemi, ale jen bez prolití krve.
Sinuhet a Thutmose se vypravili do Vesetu, aby zničili jména bohů napsaná v chrámech a hrobech.
Sinuhet přikázal Kaptahovi, aby dal polovinu obilí ze sýpek Haremhebovi a ze zbytku dal napéci chleba a rozdal ho chudině. Díky tomuto nařízení Sinuhet v krátké době přišel na mizinu.
Achnatonova krásná myšlenka přišla vniveč, protože Amonovým kněžím přišli na pomoc Nubijci a Šardeni a "Atonovo království na zemi" bylo během šedesáti dnů zničeno.
Krčmu U krokodýlího ocasu přepadli Nubijci a Šardeni a přímo před očima Sinuheta zabili Merit a Thovta. Kaptah mu pak řekl, že chlapec byl ve skutečnosti jeho synem a Merit mu to nepřiznala kvůli své hrdosti a touze po samostatnosti.
Zoufalý Sinuhet ztratil smysl života.
Kněz Aj, který fakticky vládl Egyptu, jmenoval svým nástupcem Pjopejamona a vydal se za Sinuhetem do Achetatonu. Lékař měl faraóna přesvědčit k odstoupení od moci. Achnaton to ale odmítl, stejně jako to, že by měl obětovat Amonovi.
Nezbývalo, než ho odstranit, aby byl Egypt zachráněn. Sinuhet mu do vína namíchal jed, který kdysi dostal od Hrihora. Vládcem Egypta se měl časem stát Haremheb, a to sňatkem s Beketamon.
Novým faraónem byl jmenován Smenchkare, ale "nešťastnou náhodou" zemřel a na trůn dosedl Tutanchaton, který byl ale ještě dítě. Protože obětoval Amonovi, byl přejmenován na Tutanchamona. Celý dvůr opustil město Achetaton a to postupem času zcela zpustlo.
Haremheb nastolil v zemi pořádek a poté obětoval bohyni Sachmet a vydal se vést válku proti Chetitům. Sinuhet ho doprovázel, aby zjistil, zda válka zemi přinese požehnání.

Svatá válka
Haremheb vybral od egyptských bohatců peníze na válečnou výpravu. Do jeho armády vstoupila většina bojeschopných Egypťanů a navíc Haremheb najal krétské válečné lodě, aby bojovaly na moři.
V první bitvě proti Chetitům se mu povedlo zvítězit a získal část jejich válečných vozů a také koně.
Sinuhet nešel v čele armády, ale doprovázel pěší voje.
Když se Haremhebova armáda utábořila na poušti ve skalách, obklopila je mohutná chetitská přesila. Egyptská vojska díky Haremhebově strategii zvítězila, i když s velkými ztrátami na životech. Tato porážka Chetitů způsobila v některých syrských městech nepokoje a četná povstání proti Azirovi.
Válka v Sýrii trvala tři roky a Chetité začali oslabovat, protože jim uhynula velká část koní, kteří snědli otrávené seno koupené od syrských obchodníků.
Haremhebovi se povedlo udržet pevnost Gaza a rozprášit její obkličitele. Pevnosti velel muž jménem Roju (nazývaný Býčí šíje).
Sinuhet se dozvěděl, že v gazském žaláři je uvězněn syrský zvěd. Oním zvědem byl Kaptah. Zachoval si život díky tomu, že slepému žalářníkovi nasliboval zlato, když ho udrží při životě až do příchodu Haremheba do pevnosti.
Kaptah nejprve musel prchnout z Vesetu, protože ho pronásledovali otroci a chtěli ho zabít. V Mennoferu se spolčil s Haremhebem a pak v Sýrii prodával Chetitům otrávenou píci a také tajně zajišťoval přísun obilí do Gazy. V Gaze pak byl ale uvězněn, protože ho považovali za zvěda.
Kaptah dostal od Haremheba výlučné právo na nákup a prodej válečné kořisti, díky čemuž opět zbohatl.
Král Aziru prodal Sýrii Chetitům. Haremheb slíbil ochranu těm městům, která se Chetitům vzepřou. Město Japu, které proti Chetitům nevystoupilo, vyplenil.
Egypt válkou velice utrpěl a zchudl. Sinuhet ve válce zestárl a zatrpkl vůči životu...
Proti Chetitům nakonec zaútočil i král Babylónie Burnaburiaš a poté, co Haremheb Chetity porazil v bitvě u Megidda, nabídli mu mír. Jako záruku mu vydali krále Aziru s manželkou a jeho dvěma syny.
Sinuhet si s Azirem večer před jeho popravou promluvil a pak Haremheba uprosil, aby se králi i jeho rodině dostalo důstojné smrti.
Faraón Tutanchamon byl slabý a neduživí. Lidé ho navíc nenáviděli kvůli tomu, že se staral jen o stavbu svého hrobu a vybíral vysoké daně.
Po vítězném návratu do Vesetu vojsko dostihla zpráva o faraónově smrti.

Haremheb
Zhrzená Nefertiiti, kterou Haremheb odmítl, naplánovala pomstu, do níž zapletla sestru Achnatona, princeznu Beketamon. Stala se její přítelkyní a podporovala ji v tom, že má božský původ, a proto se nemůže provdat za obyčejného smrtelníka, neřkuli za Haremheba.
Princezna se rozhodla, že si vezme syna chetitského krále Šuppiluliumaše a poslala mu proto několik dopisů. Právě kvůli tomu Chetité uzavřeli s Egyptem mír, o čemž ale Haremheb neměl tušení.
Když vyšel princeznin nebezpečný plán najevo, museli Aj s Haremhebem jednat. Navštívili Sinuheta a rozhodli, že musí chetitského prince Šubattu, který už byl na cestě, odstranit. Sinuhet se nechtěl stát vrahem, ale nic jiného mu nezbývalo. Kdyby odmítl, musel by zemřít. V duchu si proto svůj čin ospravedlnil tak, že ho koná pro dobro Egypta.
V sinajské poušti nedaleko města Zani se setkal s princem a jeho doprovodem. Získal si jeho důvěru a povedlo se mu ho otrávit vínem s rozpuštěným jedem tak chytře, že podezření nepadlo ani na něj, ani na Egypt.
Faraónem byl korunován kněz Aj, ale pravým vládcem byl Haremheb. Aby získal "božský původ", museli princeznu Beketamon proti její vůli převléci za bohyni Sachmet, aby se Haremhebovi zjevila chrámu. Zde se s ní pomiloval, a tak získal "božskou krev".
Beketamon otěhotněla a porodila nenáviděnému Haremhebovi syna jménem Ramesse.
Haremheb musel válčit v zemi Kuš proti Nubijcům. Když se vrátil, zplodil s Beketamon přes její protesty druhého syna jménem Sethi a pak musel odjet bojovat do Sýrie.
Aby se mu Beketamon náležitě pomstila, chodila do města mezi nejchudší muže a obveselovala se s nimi. Za každé obveselení chtěla kámen. Když jich měla dostatek, dala z nich na zahradě paláce postavit dům, aby Haremhebovi denně připomínal potupu, kterou mu přichystala...
Sinuhet trpěl výčitkami svědomí a trápil se. Zkoušel pracovat společně s otroky a rozmlouval s nimi. Do Vesetu se vrátil Kaptah, který velice zbohatl. Přesvědčil svého pána, aby opět začal vykonávat povolání lékaře.
Aj postupně zešílel a neustále žil ve strachu o svůj život. Když zemřel, nastoupil na trůn Haremheb a podařilo se mu Egypt pozvednout, nicméně nevládl zcela ideálně.
Sinuhet léčil nemocné a shromažďoval přívržence Atona. Také mluvil proti faraónovi, a proto ho Haremheb vypověděl z Egypta. Dal mu pozemek a dům u pobřeží východního moře hlídaný vojáky, kde měl zůstat do konce života. Sem za ním přijela Muti a Sinuhet sepsal patnáct knih o svém životě, která pak vložil do schránek a uschoval na dně moře...

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Sebekrásnější vize je odsouzena k zániku, pokud na ni lidé nejsou připraveni.
I když jsme obklopeni spoustou lidí, obvykle nakonec zjistíme, že jsme na světě úplně "sami"...

HLAVNÍ POSTAVY:

Sinuhet - velice inteligentní a citlivý člověk. Bohužel se ale někdy nechá svými city až příliš ovládat a nechová se rozumně, spíš hloupě a naivně. Nezáleží mu příliš na majetku, touží po spokojeném životě.
Kaptah - ačkoli je to "jen" otrok a nemá žádné vzdělání, má velmi dobře vyvinutý instinkt a takzvaný selský rozum a je to znamenitý obchodník. Miluje peníze a všechny radosti, které život nabízí. Občas má sice sklon k teatrálním výstupům, ale je to velmi sympatický hrdina. Dá se říct, že Sinuheta "brzdí" v jeho idealismu a nezradí ho v nouzi.
Nefernefernefer - oslnivě krásná žena, která je velice prohnaná a falešná. Umí využívat svých ženských zbraní a dosáhne od mužů toho, co chce. Miluje peníze a pohodlný život. Pravděpodobně není schopna upřímné a nezištné lásky.
Haremheb - drsný a mužný vojevůdce. Silný, statečný, odvážný. Umí své vojáky motivovat a dodávat jim sílu a odvahu. Je bláznivě zamilovaný do faraónovy sestry; přímo si libuje ve vulgárních slovech.
Achnaton - jemný, mírumilovný, inteligentní a idealistický muž. Žije svými představami o šťastném státě a monoteistickém náboženství. Neuvědomuje si, že se jeho sen nemůže nikdy uskutečnit.
Minea - Sinuhetova největší láska. Krásná, elegantní, něžná dívka, umí nádherně tančit. Je velice hrdá a pyšná a zachovává si svou důstojnost.
Sinuhetovi rodiče - hodní, prostí, chudí, poctiví.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha "Egypťan Sinuhet" je opravdu dost rozsáhlá a protože jsem v poslední době neměl moc čas, trvalo mi asi čtyři týdny, než jsem se jí postupně "prokousal". Líbila se mi. Je to krásný, zajímavý a hodně spletitý příběh se spoustou moudrých myšlenek. Překlad je úžasný a výborné je i to, že celý příběh je napsán v první osobě!
Dost mi ale vadily Harembehovy vulgarity, přišly mi někdy až přehnané.
I když je tento román hodně dobrý, nemůžu při jeho hodnocení použít slova jako "úžasný" nebo "dokonalý", zas tak moc mě "nedostal". Zatímco prvních deset kapitol jsem hltal a úžasně mě bavily, další knihy věnované hlavně popisu války mě dost nudily a počítal jsem stránky zbývající do konce. Vylepšilo se to v polovině 14. knihy - děj se pro mě opět stal zajímavým a znovu jsem četl se zaujetím.
Řekl bych, že příběh je místy možná trochu naivní a Sinuhet je občas dost velký idealista a nejedná vždy úplně rozumně, ale určitě stojí za to si tuto knihu alespoň jednou přečíst!

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Zdroj: Kosan, 05.12.2005

­­­­

Diskuse k výpisku
Mika Waltari - Egypťan Sinuhet (2)

Buďte první, kdo přidá komentář.







MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­