ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Bacon Francis (*22.01.1561 - †09.04.1626)

­­­­

Nová Atlantida (4)

***

V tom čase, jakož i po celý následující věk, a snad i o něco déle, se Velká Atlantida těšila největšímu rozkvětu. Ačkoliv to, jak vám ji vylíčil a popsal jeden z vašich velkých mužů (jako by se tam totiž usídlili potomci Neptunovi, měli skvoucí chrámy, paláce, město, hory a množství dobře splavných řek, jež jako řetězem obepínaly to místo a město; a několik schodových cest, kterými lidé stoupali vzhůru k chrámu jako po nějakém scala coeli, to jest nebeském žebříku), je pouhá poezie a smyšlenka, přesto je pravda, že řečená Atlantida, právě tak jako Peru, tehdy nazývané Coya, a právě tak jako Mexiko, nazývané tenkrát Tyrambel, byly mocné a pyšné říše s velkým vojskem, loďstvem a bohatstvím; byly tak mocné, že ve stejnou dobu (nebo nejdéle v rozpětí deseti let) podnikly dvě velké námořní výpravy; ta z Tyrambelu zamířila Atlantikem do Středozemního moře, ta z Coye Jižním oceánem k našemu ostrovu.

Co se první týče, té, jež mířila do Evropy, měl o ní onen váš autor jakési zprávy; zdá se, že od egyptského kněze, kterého cituje. Ta věc se vskutku stala. I když nedovedu říci, zda sláva za odražení a zničení nepřátelských sil příslušela právě starým Athéňanům, jisté je, že se z výpravy nevrátila ani jedna loď, ani jeden muž. Výpravu z Coye by byl nestihl lepší osud, kdyby narazila na méně mírumilovného nepřítele. Neboť náš tehdejší král (jménem Altabin) byl moudrý člověk a velký vojevůdce; a protože znal přesně vlastní sílu i sílu nepřátel, vedl celou věc tak, že odřízl jejich pozemní vojska od lodí; pak obklíčil jejich námořní síly a pozemní síly větším vojskem, než bylo jejich, a to jak na moři, tak i na souši; a přinutil je, aby se vzdali bez jediného úderu; a když před ním takto stáli, vydáni mu na milost a nemilost, spokojil se s přísahou, že proti němu víckrát nepozdvihnou zbraň, a povolil jim bezpečný odchod.

Boží odplata za ty pyšné výpravy však na sebe nedala dlouho čekat. Neuplynulo ani celých sto let a Velká Atlantida ležela v troskách a sutinách; ne sice velkým zemětřesením o němž se zmiňuje váš člověk (v těch končinách je zemětřesení velmi vzácné), ale záplavou vod čili potopou; v oněch částech jsou totiž dodnes mnohem mocnější toky a mnohem vyšší horstva, z nichž řeky stékají, než v kterýchkoli jiných místech Starého světa. Je nicméně pravda, že ona záplava nebyla vysoká; většinou nesahala od země výš než na čtyřicet stop; ač zahubila lidi a zvěř, někteří divocí obyvatelé stromů ušli zkáze. Také ptáci se zachránili, když zaletěli do korun vysokých stromů a hvozdů. Co se lidí týče, i když měli svá stavení na mnoha místech výš, než kam až sahala voda, zátopa, třebaže mělká, trvala velmi dlouho; a tak lidé z dolin, pokud neutonuli, zahynuli nedostatkem potravin a jiných nezbytných věcí. Proto se také nedivte, že je osídlení Ameriky tak řídké a že lidé jsou tam hrubí a nevědomí; vždyť obyvatelé Ameriky jsou vlastně mladý národ; mladší nejméně o tisíc let než národy ostatních částí světa; neboť takové bylo časové rozpětí mezi potopou světa a záplavou u nich. Zbytky lidského rodu, jež se uchovaly v horách, pak zvolna a kousek po kousku zase zalidňovaly kraj; a protože to byli lidé prostí a divocí (ne jako Noe se svými syny, ztělesňující jeden z předních národů na zemi), nezanechali po sobě potomkům psané ani tesané nebo malované či jiné kulturní památky; a ježto za svého pobývání v horách uvykli odívat se (vzhledem k nesmírným tamním zimám) do kůží z tygrů, medvědů a velkých chlupatých koz, když potom sestoupili dolů do údolí, shledali, že tam panují nesnesitelná vedra, a neznajíce lehkých šatů, byli nuceni začít chodit nazí; a tento zvyk neopustili dodnes. Jen se ještě s pýchou a oblibou. přizdobují ptačími péry, kterýžto obyčej zdědili rovněž od svých předků z hor, kteří k tomu byli podníceni nekonečným množstvím ptačích hejn, jež se za povodně přestěhovala do vyšších poloh. A tak jsme, jak vidíte, ztratili touto největší katastrofou oněch dob spojení s Američany, s nimiž jsme mívali styky nejživější, neboť sídlili nám nejblíž. Pokud jde o ostatní části světa, v následujících staletích (ať vlivem válek, nebo přirozeným vývojem doby) mořeplavectví očividně a všude velmi upadlo; a zejména se nepodnikaly a neuskutečňovaly daleké zámořské plavby; a to tím spíš, že se začalo užívat galér a jim podobných člunů, jež na moři nemohly obstát. Vidíte tedy, jak dávno už je tomu, co se přerušily takové naše spoje, kdy k nám na lodích připlouvali příslušníci jiných národů; pokud se k nám nedostali výjimečnou náhodou, jako ve vašem případě. Jiné vysvětlení vám však nyní musím podat k tomu, jak došlo i k přerušení styků z druhé strany, totiž našich plaveb do cizích zemí. Neboť (mám-li být upřímný) naše loďstvo zůstalo co do počtu a síly lodí, námořníků, velitelů i všeho lodního vybavení stejně mocné, jako bylo předtím; povím vám tedy proč přesto sedíme doma: tím se též dostanu k uspokojivé odpovědi na vaši otázku.

Asi před devatenácti sty léty vládl na tomto ostrově král jehož památka je nám nade vše drahá; neuctíváme ho z nějaké pověrčivosti, nýbrž - ač patřil mezi smrtelníky - jako nástroj boží; jmenoval se Solamona a byl zákonodárcem našeho národa. Ten král měl laskavé a nekonečně dobrotivé srdce; a stále jen přemýšlel, jak zajistit blaho svému království a lidu. Když uvážil, že tato země, jejíž obvod činí pět tisíc a šest set mil a jejíž půda je z drtivé části neobyčejně úrodná, vystačí plně a bohatě s tím, co má, a to bez jakékoli cizí pomoci; když si dále ověřil, že loďstvo země plně postačí jak k rybolovu, tak i k dopravě zboží z jednoho přístavu do druhého, a stejně i k zajíždění na nedaleké ostrůvky spadající pod korunu a zákonodárství našeho státu; a když si posléze uvědomil, jak v současné době tato země vzkvétá a prosperuje, takže sice lze její šťastný stav na tisícerý způsob zvrátit k horšímu, ale na žádný způsob k lepšímu - usoudil, že k uskutečnění jeho velkých a vznešených záměrů nechybí už nic, než aby onomu štěstí, z něhož se země v jeho době těšila, zabezpečil (seč je to v lidské moci) neměnnost a trvalost. Proto mezi jinými základními zákony vydal i ustanovení zakazující a zapovídající přístup cizincům; těch totiž v té době (ač to bylo už po katastrofě v Americe) přijíždělo velmi mnoho; obával se jejich novot a směsice mravů. Je pravda, že podobný zákon nepovolující vstup cizincům do země patří i k pradávným předpisům čínského království, které jsou v platnosti dodnes. Je to však předpis špatný, který z Číňanů udělal národ podivínů, hlupáků, bab a bláznů.

Náš zákonodárce prodchl zákon jiným duchem. Především v něm respektoval všechny podmínky lidskosti a vydal příslušná opatření zajišťující pomoc všem cizincům, kteří se ocitli v tísni. To jste konečně pocítili sami na sobě."

Při těch slovech jsme (jak dá rozum) všichni povstali a poklonili se. On pak pokračoval:

"Náš král si však přál spojit lidskost a politickou prozíravost vjedno; a ježto považoval za nelidské zdržovat u nás cizince proti jejich vůli a za politicky neprozíravé jim umožnit, aby se vrátili a všude vyprávěli, co se o našem státě dověděli vyřešil to takto: nařídil, aby cizinci, jimž bylo povoleno přistát, mohli opět (kdykoliv) odplout; aby však všem, kteří si přejí zůstat, stát zabezpečil velmi dobré životní podmínky a prostředky. Tímto opatřením způsobil, že za celá ta století, jež od zákona o cizincích uplynula, nevyskytla se, pokud paměť sahá, ani jedna loď, která by se byla vrátila; jen porůznu se asi tak patnáct osob rozhodlo pro návrat v našich lodích. Co těch několik lidí pak o nás tam venku vyprávělo, nevím. Lehce si ale domyslíte, že ať povídali cokoli, všem to jistě připadalo jako pouhý sen.

Co se dále týče našich cest do ciziny, zákonodárce považoval za vhodné úplně je zakázat. To Čína neudělala. Číňané plují, kam jim libo či kam se dostanou; z toho ovšem plyne, že jejich zákon proti cizincům je pouhým aktem malodušnosti a strachu. Náš zákaz však připouští jednu pozoruhodnou výjimku; ponechávaje nám to, co ze styku s cizinci plyne dobrého, vystříhá nás věcí zlých. Vysvětlím vám nyní, oč jde. Bude se vám sice možná zdát, že poněkud odbočuji, ale postupně shledáte, že co říkám, je vlastně k věci.

Jak brzy pochopíte (drazí přátelé), ze skvělých činů onoho našeho krále jeden vysoce vyniká nad ostatní; je jím založení a vytvoření Řádu neboli Společnosti, již nazýváme Šalamounův dům; je to (jak se domníváme) nejznamenitější zařízení, jaké kdy na světě bylo; je to maják tohoto království. Věnuje se studiu výtvorů a tvorů božích. Někdo soudí, že nese tak trochu překroucené jméno svého zakladatele a že by správný název měl znít Solamonův dům. Leč v zápisech se jméno píše tak, jak se vyslovuje. Proto si myslím, že je dům pojmenován podle židovského krále, který je u vás velmi dobře znám a který ani u nás není nijak cizí. Ostatně se nám dochovaly některé části jeho děl, které vy neznáte; jmenovitě Přírodní historie, jednající o veškerém rostlinstvu, počínaje libanonským cedrem a konče mechem obrůstajícím zdi, a o všem, co je nadáno životem a schopností pohybu. Z toho vyvozuji, že náš král, nacházeje v mnoha ohledech podobnosti mezi sebou a oním hebrejským králem (který žil mnoho let před ním), nazval na jeho počest toto zařízení jeho jménem. V tom mě také utvrzuje poznatek, že ve starých zápisech je týž Řád neboli Společnost jednou nazýván Šalamounovým domem, jindy Kolejí díla šesti dnů; chápu to tak, že se náš skvělý král od Židů poučil, že Bůh tvořil svět a vše, co se v něm nalézá, po šest dní, a proto když zakládal Dům ke zkoumání pravé podstaty věcí (aby se poznáváním stvořeného díla vzdávala větší sláva Bohu a člověku aby plynul z jeho plodů větší užitek), dal mu také tento druhý název.

Abychom se však dostali k naší věci. Když král svým lidem zapověděl mořeplavbu všude tam, kam nesahala moc koruny, vydal současně takovéto nařízení: že každý dvanáctý rok vyplují z království dvě lodě vybrané k dvěma dálkovým plavbám; že v každé z těch lodí popluje mise tří členů neboli bratří Šalamounova domu; a že jejich jediným posláním bude opatřit pro nás vědomosti o poměrech v zemích určení, že jména však o jejich vědách, umění, výrobě a o nových vynálezech ve světě, a současně přivézt domů knihy, nástroje a vzorky všeho druhu; a že se ony lodě, jakmile se bratří dostanou na pevninu, ihned vrátí; a že bratří zůstanou v cizině tak dlouho, dokud je nevystřídá nová mise. Lodě nevystrojujeme ničím jiným než zásobami potravin a slušným množstvím hotovosti, kterou si bratří berou s sebou, aby mohli nakupovat příslušné věci, i odměňovat ty, kteří si to zaslouží.

Jak se zařídí, aby naše obhroublejší námořníky nikdo z pevniny neobjevil; jak se ti, kdo po nějaký čas zůstanou na pevnině, vydávají za občany jiných národností; ke kterým krajům naše plavby směřují; která místa jsou určena k setkání nových misí se starými a jiné s tím spojené praktické věci, to vše vám vysvětlovat nebudu, a ani nesmím; ostatně vás to ani valně nezajímá. Vidíte však z toho, že nejsme ve spojení s cizími zeměmi ani kvůli zlatu, stříbru nebo drahokamům; ani kvůli hedvábí; ani kvůli vzácným kořením nebo jinému podobnému zboží; nýbrž výhradně kvůli tomu, co Bůh stvořil jako první, to jest kvůli Světlu: abychom měli (jak říkám) světlo o všech změnách a pokroku, ať se objeví kdekoli na světě."

Po těchto slovech umlkl, a my jsme mlčeli také. Neboť jsme oněměli údivem, vyslechnuvše tolik prapodivných věcí, podaných tak věrohodným způsobem. Když si povšiml, že bychom rádi něco řekli, že však nevíme co, velice laskavě nás vyvedl z rozpaků a jal se nás vyptávat, jakou jsme měli plavbu a co nás cestou potkalo; posléze to pak uzavřel tím, že bychom si nyní měli rozmyslet, o jak dlouhý pobyt chceme požádat; a poradil nám, abychom se nijak neomezovali; neboť nám opatří od státu povolení na takovou dobu, na jakou si budeme přát.

Nato jsme všichni vstali a chtěli jsme políbit lem jeho roucha; v tom nám ale zabránil; a poté odešel. Sotva se mezi našimi lidmi rozneslo, že stát poskytuje zvláštní zaopatření cizincům, kteří se rozhodnou zde zůstat, měli jsme rázem plné ruce práce přimět je, aby se starali o naši loď a neběželi rovnou za správcem a nežádali po něm smlouvu o pobytu. Teprve po velikém povyku jsme jim v tom zabránili a přiměli je, aby vyčkali, dokud se všichni neustanovíme na společném postupu.

***

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 17.12.2010

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­