Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vladimír Alexejevič Solouchin (Vladimir Alexeyevich Soloukhin / Влади́мир Алексе́евич Солоу́хин) se narodil 14. června 1924 ve vsi Alepino ve Vladimirské oblasti do rodiny rolníka.

Studoval na Literárním institutu Maxima Gorkého a do literatury vstoupil jako básník v roce 1940. V jeho díle se od počátku projevuje básníkova individuálnost stylu, snaha o filozofické vyjádření smyslu života - např. Mající v rukách květy (1962, Имеющий в руках цветы), Žít na zemi (1965, Жить на земле) a další.

Ve vesnických črtách Zlaté dno (1956, Золотое дно) a Stepní příběh okouzleně, až lyricky popisuje přírodu.
Z pěších cest po místech, kde trávil své dětství, vznikla novela Vladimirské polní cesty (1957, Владимирские просёлки). V ní, stejně jako v následující autobiograficky laděné novele Kapka rosy (1960, Капля росы), Solouchin popisuje přírodu středního Ruska. Zamýšlí se nad osudy ruských rolníků, nad vztahem člověka k přírodě, nad hrozbou přetechnizované civilizace.
Román Podběl (1959, Терновник) je věnován problematice života poválečné generace studentů.

Vydán mu byl také sborník novel a povídek pod názvem Med na chlebu (Мёд на хлебе), do něhož byly zařazeny povídky jako Krásná Adygene (1973, Прекрасная Адыгене) či Rozsudek, jež sám autor nazval lyrickou reportáží, a některé další.

Pozornost si zasluhuje i spisovatelova publicistická činnost, ve které se věnuje problematice umělecké tvorby a otázkám chápání umění.

V.A.Solouchin byl výrazným a svérázným představitelem tehdejší sovětské literatury. Jeho dílo se opírá o lidovou tvorbu a je charakterizováno velmi kultivovaným a bohatým jazykem.
Zemřel 4. dubna roku 1997 v Moskvě.