Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otec byl rolník. Po maturitě na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodu (1941) byl nasazen v Praze. Na FF UK v Praze studoval 1945-48 filozofii a srovnávací literaturu. Od r.1947 pracoval v nakladatelství Borový (od 1949 Československý spisovatel), r.1952 se zde stal šéfredaktorem a v roce 1956 ředitelem. V r.1959 byl z ideologických důvodů odvolán. V r.1960 se stal vedoucím dramaturgem jedné z tvůrčích skupin Československého státního filmu. Po rehabilitaci byl v letech 1968-70 opět ředitelem Československého spisovatele, ale poté byl znovu odvolán. Po krátkém působení v nakladateství Albatros odešel v roce 1973 do invalidního důchodu.
Jedinou za života vydanou Fikarovou sbírkou zůstala vyhraněná prvotina Samotín (1945) vyjadřující prostřednictvím bohaté obraznosti a metaforiky snahy o znovustvoření naplno prožitého času, závrať z jeho míjení, i atmosféru rozjitřené mladosti a milostné trýzně smyslů. Fikar se přitom soustřeďuje na motivy dětství, chlapecké zamilovanosti a opuštěnosti místa svého srdce. Sevřenou i vášnivě vyznavačskou podobu má lyrika posmrtně vydaná v knize Kámen na hrob (Mnichov 1988, souborně Fikarova poezie ve svazku Samotín - 1992). Významná byla i Fikarova spolupráce překladatelská (S.Ščipačov, A.P.Čechov, R.M.Rilke).