Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Karol Sidon se narodil v roce 1942 ve smíšeném manželství. Otec-Žid zemřel v koncentračním táboře v Terezíně v Malé pevnosti a matka se se synem až do konce války musela skrývat. Sidon vystudoval FAMU a působil ve studiu J.Trnky a v letech 1968-69 v Literárních novinách a Listech až do jejich zrušení. V roce 1968 vydal svou první knihu Sen o mém otci. Jedná se o autobiografii, která se stala kultovní knihou tehdejší mladé generace. Ve stejném roce jeho hra Zákon dostala cenu za nejlepší rozhlasovou hru roku. Psal i jiné rozhlasové hry, např. Páté přikázání, Cyril, Dvojí zákon. Jeho scénáře oslovily i takové režiséry jako Juraje Jakubiska: Zběhové a poutníci, Ptáčkové, sirotci a blázni, Na shledanou v pekle, přátelé. Další kniha Sen o mně vynesla Sidona mezi nejúspěšnější česky píšící židovské autory u nás. Uvádění dalších jeho her: Latrína, Shapira, Zpívej mi na cestu, Labyrint bylo komunistickým režimem zakázáno a byly uváděny v divadlech zase až po revoluci.

Počátkem 70. let měl zakázáno vystupovat v televizi, jeho díla se nesměla vydávat. Hry Labyrint (cirkus podle Komenského), románová esej Evangelium podle Josefa Flavia, román Boží osten byly vydány pouze samizdatově. V té době Sidon pracoval jako dělník u Vodních zdrojů, bydlel po rozvodu svého manželství v maringotce a hledal víru v Boha. Opustil práci ve Vodních zdrojích a začal pracovat jako prodavač v trafice, studovat hebrejštinu a židovské tradice. Po podpisu Charty 77 přišel i o práci prodavače, napsal knihu Když umřít, tak v Jeruzalémě a plně se věnoval studiu tóry. Teprve po jejím zvládnutí přestoupil v roce 1978 na židovskou víru. V té době samizdatově vycházely: novela Brány mrazu, rozhlasové hry Třináct oken, Starý příběh. V roce 1978 obdržel exilovou cenu J.Koláře. Pod jménem své manželky Marcely Třebické publikoval dětskou knihu Pohádky ze čtyř šuplíčků a hru k židovskému svátku Mordechaj a Ester.

V roce 1983 emigroval do Německa, kde měl vyjednané stipendium na universitě v Heidelbergu – Vysoká škola pro judaistická studia, a po revoluci pokračoval ve studiu v semináři v Jeruzalémě. Do republiky se vrátil v roce 1992 jako pražský a zemský rabín. Ve své funkci přijal jméno Efraim ben Alexander a jeho spisovatelská aktivita mimo náboženskou problematiku ustala.

Čtenářský deník

-

Sen o mém otci, Sen o mně