Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Básník, autor meditativní lyriky, katolický kněz. Narodil se 20. dubna 1913 v rakouské Vídni do řemeslnické rodiny a zemřel náhle 24. srpna 1999 ve věku 86 let při návštěvě kláštera v německém Rohru. Je pochován na břevnovském hřbitově.

Maturoval v roce 1932 na gymnáziu. Jméno Anastáz (z řečtiny - "kdo vstal z mrtvých") přijal po svém vstupu do benediktinského řádu. V břevnovském klášteře zastával nejprve od roku 1938 funkci převora, poté co byl 11. června téhož roku vysvěcen na kněze, pak opata (1947). Jan Opasek studoval teologii - v letech 1933-1935 v Praze a v letech 1935-1938 ve Vatikánu (institut sv. Anselma).

V roce 1950 byl odsouzen za údajnou velezradu, jíž se měl dopustit pro Vatikán, na doživotí. Během věznění byl často šikanován a držen v samovazbě, prošel si mnoha různými věznicemi a pracovními tábory. Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 (rehabilitace v roce 1969) pracoval jako dělník, neboť mu bylo zakázáno vykonávat kněžské povolání. Od roku 1968 žil v benediktinském opatství v Rohru ve Spolkové republice Německo, kam odešel do exilu. Po sametové revoluci se vrátil zpět jako arciopat břevnovského kláštera.

Dojmy z cest, zejména z Itálie, Francie a Ameriky, zachycuje jeho sbírka Obrazy (1974, Řím), vidí mnoho egoismu a málo lásky ve zmechanizovaném životě. K bohu se upírá jeho meditativní lyrika ve sbírce Život upřen do Středu (1976, Mnichov, originál Leben, festgelegt auf die Mitte), v ní opět kriticky pohlíží na současnou společnost, na prázdnotu lidí, kteří jen někam pospíchají. Chvála země, přírody, úrody naplňuje sbírku Podvečerní hudba (1979, Mnichov). Kontemplativní a modlitební charakter veršů je charakteristický i pro další sbírky (Vyprahlá krajina - 1980, Mnichov; Z té dálky - 1990, originál Aus jener Ferne). Básníkovu životní pouť od dětství až po odchod z Československa 1968 zachycuje vzpomínková kniha Dvanáct zastavení (1992).