Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor veseloher a komik, vlastním jménem Schamberger. Narodil se 21. dubna 1838 v Praze a již v mládí se rozhodl pro hereckou dráhu. Začínal jako ochotník v soukromém Švestkově divadle.

V polovině 50. let odešel na venkov ke kočovným divadlům. Nejprve působil ve společnosti Zöllnerově, kterou tehdy vedl J.K.Tyl, později hrál u různých německých společností, s nimiž se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859, stal se členem českého souboru ve Stavovském, potom v Prozatímním a konečně v Národním divadle, kde působil až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek.

Od milovnických a hrdinských rolí přešel na obor komický, v němž se propracoval mezi nejoblíbenější pražské herce. Jako herec i dramatik se nejúspěšněji uplatňoval v repertoáru letních arén, které byly tehdy pobočnými, lidovými scénami českého divadla.

Zemřel v Praze 25. prosince 1904.

DÍLO:

Šamberkovy hry se vyznačují především řemeslnou rutinou, která se opírá o zkušenosti dvou základních žánrů tehdejšího veseloherního divadla: jednak o propracovanou, více než stoletou tradici vídeňské frašky, jednak o zápletkovou techniku a situační komiku soudobých francouzských společenských komedií. Při charakteristice lidových postav a zvláště ve výstavbě jejich dialogů můžeme sledovat silný vliv J.K.Tyla, k němuž se Šamberk vždy hlásil jako ke svému učiteli. S Tylem má také společný sklon k sentimentalitě a moralizování. Nejvýrazněji se to projevilo ve dvou vážných Šamberkových hrách o národních buditelích: Josef Kajetán Tyl (1882) a Karel Havlíček Borovský (1884).

S typem vídeňské lidové frašky spojuje autora hlavně jeho snaha o přímý, herecky cítěný kontakt s publikem pomocí motivů a narážek aktuálních dobově, popřípadě místně. Již dialog je proto stavěn tak, aby herci umožňoval takový kontakt ještě rozvíjet a neustále oživovat vtipnými improvizacemi.

Mezi jeho díla patří Boucharon (1866), Svatojanská pouť (premiéra 1868), Sedmašedesátníci (premiéra 1870), Podskalák (1882), Divadelní vlak (1884), Palackého třída (1884), Éra Kubánkova (1886).

Z francouzské společenské komedie se naučil promyšlené kombinaci komických situací a dovednému rozvíjení zápletky pomocí překvapivých zvratů děje, jako je například ve hře Blázinec v prvním poschodí (premiéra 1867). Nejzdařilejším jeho dílem tohoto typu a patrně nejlepší jeho veselohrou vůbec je Jedenácté přikázání (premiéra 1881).