Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ne všechny větné celky v mluvených či psaných projevech jsou vytvořeny pravidelně; dochází v nich k různým odchylkám od pravidelné větné stavby.

Rozčlenit je můžeme na:

1. zvláštnosti úmyslné, jež slouží třeba ke stylistickému ozvláštnění textu a jež nepovažujeme za chyby = motivované (záměrné) ⇒ např. apoziopéze
2. nepravidelnosti, odchylky, které narušují větnou strukturu = nemotivované (nezáměrné) ⇒ např. zeugma, kontaminace, anakolut

Zvláštnosti větné stavby

Zvláštnosti větné stavby = odchylky od pravidelné větné stavby

• nejsou chybou
• do věty se mluvnicky nezačleňují (s výjimkou osamostatněného větného členu)
• jsou to výrazy, které se nezačleňují do větných vztahů; do věty jsou volně vložené (vsuvky), oddělují se

Oslovení

• skupina slov či slovo ve vokativu (5. pádu); případně hovorově v pádu 1.
• čárka z obou stran, nestojí-li samostatně
• jako upozorňovací prostředek, ale mluvnicky s větou nesouvisí, neboť nerozvíjí žádný větný člen

Příklady
„To bys, Evo, nevěřila!“
„Josef, pojď sem ke mně!“
„Kdy se na nás zase přijedeš podívat, Petře?“

Citoslovce

• odděluje se vždy čárkou, nezastupuje-li jiný slovní druh (např. přísudek ⇒ Děti hup do vody.), nebo jestliže nestojí samostatně jako věta
• mluvnicky s větou nesouvisí

Příklady
Ouvej, to bolí!
Brr, to je zima!
Kolo udělalo bác.

Samostatný větný člen

• jedná se o výraz vytčený před větu (antepozice), nebo dodatečně připojený za ni (postpozice)
• typický pro mluvenou řeč, citové zabarvení
• v základní větě na něj odkazuje ukazovací zájmeno nebo příslovce
• odděluje se čárkou

Příklady
„Maso, to já rád.“
Hudba, ta dovede potěšit.
Lekla se jí, té postavy. (postpozice – zpřesnění)
V létě, to nebývá doma. (antepozice – zvýraznění)

Vsuvka

• neboli parenteze = výraz do věty volně vložený; může být vypuštěn, aniž by se změnil smysl věty
• vyjadřuje upřesnění, hodnotí nebo doplňuje informace
• odděluje se z obou stran čárkou, pomlčkou, závorkou (písemný projev), pauzami (mluvený projev)
• nezávisí na žádném větném členu, přerušuje souvislé pásmo řeči
• pozor, ustálené jednoslovné vsuvky (např. myslím, prosím, doufám, věřím, tuším, bohužel, zřejmě) se čárkami neoddělují
• do věty mluvnicky začleněná

Příklady
Užívání vitamínu C – tzv. Celaskonu – oslabenému organismu prospívá.
Já jsem o tom, musím se přiznat, nepřemýšlel.
To se, pokud pamatuji, odehrálo před dvaceti lety.
Jan Neruda (1834–1891) se – a to by vás mohlo zajímat – zamiloval do Karoliny Světlé.

Osamostatněný větný člen

• větný člen dodatečně připojený za větu a oddělený tečkou (pauzou)
• rozčleňování, postupné vyjadřování

Příklady
Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám.
Bylo tam příjemné prostředí. A klid.
Držela v rukou dopis. Od Tomáše. Konečně.
Musíš k lékaři. Do Prahy.

Odchylky od pravidelné větné stavby

1. odchylky, jež nepovažujeme za chyby
   1. elipsa (výpustka)
      • vynechání větného členu (slova), které náleží do schématu, ale nebrání srozumitelnosti
      • používá se hlavně v dialogu, konverzaci
      • nejčastěji se vynechává sloveso nebo podstatné jméno
      • např. Nevím, co (mám dělat) dřív.; Zítra musím (jet) do Prahy.; Kdy zase přijdeš? Nevím (kdy přijdu).; Vlak odjíždí v deset (hodin) patnáct (minut).; Umíš (hrát) na kytaru?; Sliby (jsou) chyby.
   2. apoziopéze (přerušení)
      • nedokončení výpovědi je časté v běžném hovoru; vzniká buď záměrně (mluvčí sám třeba neví, jak větu dokončit), nebo přerušením partnerem dialogu
      • značí se několika tečkami, pomlčkou
      • motivovaná (záměrná) apoziopéze – přerušení výpovědi, kdy např. nechceme užít vulgárního výrazu nebo nenalezneme vhodný výraz (např. Jdi do…; Běž, nebo tě…)
      • nemotivovaná apoziopéze – výpověď přerušena druhou osobou (např. „Nejlepší by bylo, kdyby…“ „Nic mi neříkej, nezajímá mě to.“)
2. odchylky, které jsou syntaktickými chybami
   1. anakolut (vyšinutí z větné vazby)
      • často v nepřipravených projevech
      • začátek větné konstrukce, přerušení a přechod k jiné konstrukci
      • např. ŠPATNĚ: Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí. ⇒ SPRÁVNĚ: Člověk, když není opatrný, hned něco ztratí.; ŠPATNĚ: Člověk často, když dělá nějakou práci poprvé, nejde mu dobře. ⇒ SPRÁVNĚ: Když člověk dělá nějakou práci poprvé, práce mu často nejde dobře.
   2. zeugma (zanedbání dvojí vazby)
      • dva větné členy, z nichž každý z nich vyžaduje jinou vazbu, se spojují společnou vazbou
      • např. ŠPATNĚ: Národ chtěl a volal po nové vládě. ⇒ SPRÁVNĚ: Národ chtěl novou vládu a volal po ní.; ŠPATNĚ: Učili se nasedat a sesedat z vozů. ⇒ SPRÁVNĚ: Učili se nasedat na vozy a sesedat z nich.
   3. kontaminace (směšování /křížení/ vazeb)
      • správná vazba zaměněna s jinou od slova podobného významu; přenesením vazby z jednoho predikátu k druhému vzniká vazba nová
      • např. cenit si něco + vážit si něčeho = cenit si něčeho; mimo Evu + kromě Evy = mimo Evy
      • např. ŠPATNĚ: Nevím, čeho jste tím dokázal. ⇒ SPRÁVNĚ: Nevím, čeho jste tím chtěl dosáhnout.
   4. atrakce (větná /skladební/ spodoba)
      • nenáležité přizpůsobování tvarů sousedních členů (např. ŠPATNĚ: Vstal před sluncem východem. ⇒ SPRÁVNĚ: Vstal před východem slunce.)
      • pozor, lexikalizované (ustálené) atrakce se ovšem za chybu nepokládají (např. Je širší než delší /než dlouhý/; Vezmi kde vezmi /vezmeš/)

Polovětné konstrukce

• významově tvoří samostatný celek, ale mluvnicky nejsou větou, chybí sloveso v určitém tvaru
• nové jádro výpovědi, samostatná myšlenka
• oddělují se čárkou

Přívlastkové

• základem je přídavné jméno slovesné
• nese samostatnou myšlenku

Příklad
Loď, zcela naplněná zbožím, vyplula z přístavu.

Přístavkové

• apozice
• podstatné jméno rozvíjející jiné substantivum; determinuje, určuje ho

Příklad
Václav Havel, bývalý prezident ČR, odcestoval.

Přechodníkové

• rozvitý výraz, ve větě jako doplněk; ustrnulé slovesné tvary
• užití v uměleckém a odborném textu, historické beletrii, psaných projevech; knižní ráz
• vyjadřuje určitou činnost
• můžeme rozlišit číslo, rod, čas; nemůžeme slovesný tvar ohýbat

Příklady
nesa (muž.) – nesouc (stř., žen.) – nesouce (množ.)
kupuje – kupujíc – kupujíce
napsav – napsavši – napsavše

Ve větě např. Pastýři, dokouřivše své dýmky, sehnali své stádo dolů.

Infinitivní

• sloveso v infinitivu; infinitiv může zastupovat podmět
• nahrazuje vedlejší větu podmínkovou (Nebýt tebe, …; O tomhle vědět, …)

Příklady
Jak by bylo krásné uniknout všem těm kradmým pohledům.
Není nad to, nechat si všechny špatné zprávy pro sebe.
Nejsem s to naučit se český jazyk.
Vědět to všechno předem, určitě bych tam nešel.