Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Všechno začalo asi před čtyřmi až pěti lety. To jsem zjistila, že existuje nějaký Facebook. Tahle sociální síť mi sice umožňuje komunikaci s ostatními lidmi, ale také snižuje množství času stráveného s nimi osobně. Protože jsem nerada sama, tak si to vynahrazuji na Internetu komunikací s kamarády.

Každý den si říkám, že se připravím do školy a nechám se vyzkoušet. Jenže vždy to dopadne tak, že se podívám, co se děje nového, kdo s kým zase chodí a podobně. Většinou tam nějakou chvíli zůstanu a za ten čas mi někdo napíše. A tohle je moment, kdy už se nedokážu od Facebooku odtrhnout. Zpočátku krátká konverzace se protáhne až natolik, že tam strávím klidně i tři hodiny a vzhledem k tomu, že chodím domů poměrně pozdě, začínám se učit až večer.

Facebook mě ovlivnil takovým způsobem, že si bez něj již život ani nedokážu představit.
Měla bych asi odpovědět na otázku: Je člověk bez Facebooku ještě vůbec člověkem? Ano, právě že pouze ten člověk, jenž se nenechá strhnout davem a dělá si věci po svém, je člověkem. Protože člověk má být jedinečný a díky sociálním sítím se každém snaží napodobit někoho druhého. Obdivuji lidi, kteří dokáží být úplně sami sebou.

Nejvíce se divím lidem, kteří si přidávají jedince, které vůbec neznají. Na těchto sítích totiž často zveřejňují své osobní údaje, datum odjezdu na dovolenou, soukromé fotografie a další. Toho může leckdo využít, například pro trestnou činnost, jako je třeba vyloupení domu v době nepřítomnosti uživatele sociální sítě.

Mnoho lidí si také nepřidává své rodiče do přátel. Sama jsem to tak chtěla také udělat, ale nakonec mi to přišlo jako hloupost. Když o mně mohou vědět různorodé věci lidé, které neznám, proč by je nemohli znát i mí rodiče. Někdo se třeba bojí, že díky tomu uvidí nějaké fotky z party, o níž rodiče vůbec nevěděli, to je sice pravda, taky bych se bála, ale když k nim budu upřímná a o všem budou vědět, není problém, aby viděli, co dělám.

Chtěla bych mít pevnou vůli a netrávit na Internetu tolik času. Tohle je v dnešním světě takřka nemožné, protože i když chci dělat něco, co mě baví, například hrát na flétnu, tak si i noty hledám na Internetu.