Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Správně bych teď měla pronést něco ve smyslu jako: "Je mi velkou ctí, že vás mohu uvítat na slavnostním předávání našich výsledků za školní rok 2005/2006." Ale proč pro jednou nezačít něčím jiným?

Chtěla bych vás požádat o zamyšlení. Stačí jen pár minut vašeho drahocenného času, víc od vás nežádám.

Vzpomenete si ještě někdy vůbec na věk, kdy vám bylo úplně jedno, co si vezmete na sebe nebo co o vás druzí říkají? Doby, kdy člověk nezná hranice svých možností. Neuvažuje nad tím, jestli si rozbije koleno, když vyleze na obrovskou suchou větev. Prostě jde a užívá si dobrodružství při šplhání, pak okamžik triumfu nad gravitací a posléze propadne pocitu beztíže. Ale to jediné, co si odnese ze zkušenosti se stromem, je obří duhová modřina či krvavý strup. A myslíte, že se to dítě poučí? Ani nápad. Příště, zase s úsměvem a touhou pokořit překážku, zračící se v jeho bezelstných očí, bude hopkat kolem, až si najde jinou, teď už pevnější větev. Ale jakmile se zbaví strachu a lezení se stane pro něj rutinou, ztrácí zájem. Už se nerozsvítí očka při pohledu na košatý dub. Teď již ne. Projde kolem, ani si nepovšimne, že v korunách se usídlili noví ptáčci nebo že minulou noc sjel blesk po hladké kůře a zaťal ošklivé drápy, jež se nikdy nezahojí a z onoho majestátního dubu je uschlá schoulená stařena. Ale i přesto než si člověk vypěstuje tutu otupělost, stihne poznat tolik věcí, že i v devadesáti si říká: "Panebože, proč to tak uteklo?" Ovšem ne každému je dáno, aby spatřil drahocennou krásu světa. Někteří by to nemuseli unést, či ustát, pro jiné je to pouhou zátěží a popravdě, kdo by si rád komplikoval život?
Asi bych vás teď měla povzbuzovat. Pronášet věty jako "Hodně štěstí a úspěchů", ale to já nehodlám. Jistě, přeji to každému, jenže momentálně mě popadla nálada být upřímná (kruci, to jsem si mohla odpustit). Ale samozřejmě vás nebudu ani strašit tím, jak je život "dospělých" těžký, nespravedlivý a úmorný. Ne, on takový není, je pouze takový, jaký mu dovolíte, aby se k vám choval. Proto buďte jako dítě lezoucí na strom. Pokaždé po dosažení další větve buďte na sebe pyšní a neohlížejte se za sebou. Vždyť co se stalo, se nedá již vrátit. A pokud spadnete až ke kořenům, tak nevěste hlavu, vždyť kořeny jsou nejdůležitější části stromu. A proto nezahazujte šanci na nové větve...