Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý den nám přináší radost, smutek i obavy. Občas jsou dny a noci prosyceny až dech beroucím strachem.

Všichni již určitě někdy zažili noc, kdy se náhle vzbudili a věděli, že ten sen nebyl jen obyčejnou noční můrou, že to bylo skutečné - stačilo natáhnout ruku a dotknout se toho děsu před očima...

A pak tu je strach ze samoty. Sedíte na posteli ve tmavém pokoji a všechno se vám zdá větší, hrozivější. Potom se zahledíte do kouta a je to, jako by se odtamtud někdo díval, jako by něco v tom rohu vyčkávalo a hladovělo po vaší krvi, po vás.

A co ten děsivý prostor pod postelí? Kolikrát jste se už v noci báli spustit nohy na zem?
Sedíte tam, nohy pevně přitažené k tělu a čekáte, až se něco stane. Protože v tu chvíli to prostě víte, víte, že když se ohnete a podíváte se pod postel, uvidíte tu nejhorší hrůzu v čisté ďábelské podobě a už nikdy znovu nepůjdete spát.

Takové sny a obavy máme všichni od dětství, ale v dospělosti je to něčím umocněné. Strach se přemění, už to nejsou dětské představy, teď vám mozek začne nabízet mnohem horší monstra, která vás chtějí zabít. Rozhlédnete se po ložnici a slyšíte, jak vám srdce začne bolestně bušit do hrudního koše, slyšíte vlastní krev ševelit v uších.
Dospělost nám na strachu neubírá, protože teď už víte, že po zavolání nikdo nepřijde zkontrolovat temný kout, pootevřené dveře skříně a dokonce ani tu temnou mezeru pod postelí. Teď už je řada na vás, musíte se svému strachu postavit čelem sami.

A jednou přijde den, kdy vy budete kontrolovat pokoj ponořený do tmy, protože i vaše děti budou mít své vlastní příšery pod stolem či ve skříni. A dokud vaše děti nedospějí, zůstane štafeta u vás. Ale i přes tento fakt se budete vždycky tak trochu bát. Vy přece už víte, že temnota ukrývá spoustu věcí, takže co kdyby?