Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Důvodem neúspěchů, obezity, anorexie, bulimie a dalších podobných problémů je nedostatek sebevědomí. Lidé si jednoduše nedůvěřují a podceňují se. Ale můžou si za to sami? Já jsem toho názoru, že záleží na kolektivu, nikoliv na člověku samotném.

Moje maminka, které bylo loni 38 let, měla podobný problém. Snažila se zhubnout. Skoro nejedla, jen pila vodu s citrónem. Ale to nezabíralo. Jelikož se jí nechtělo posilovat, začala si kupovat různé léky a pilulky na hubnutí. Jenže ani to nepomáhalo. Nejedla a brala léky, ale ani kilo dolů. Nikdy pro ní nebylo důležité, jak vypadá, avšak najednou to začala řešit. A to si dříve vychutnávala každé sousto vložené do svých úst...

Každým dnem si z ní její přítel dělal srandu. A občas se našel i někdo jiný, kdo měl narážky. Pak nastal den, kdy jsem se mámy šla zeptat, proč hubne. Ona mi jen odpověděla, že se stydí před ostatními, jak vypadá. Podle mě přitom byla tou nejkrásnější osobou pod sluncem. Nechápala jsem, jak o ní někdo vůbec může říct, že je tlustá. Začala jsem zkoumat, proč maminka nemůže zhubnout, a zjistila, že někdy je to právě stres, jenž způsobuje nadváhu. Někdo, když je nervózní či vystresovaný, tak více jí, nebo naopak nejí vůbec. Mamka měla strašně málo sebevědomí a nevěřila, že zhubne. Ale já jsem v ní stále viděla naději. Chodila jsem s ní běhat a cvičit každý den. Za necelé dva měsíce zhubla ze 106 kilo na neuvěřitelných 87 kilogramů, za což ji obdivuji doteď. Stačil jen jediný člověk a trochu sebevědomí a zvládla to!

Často se smějeme lidem, že jsou tlustí, ale nikdy nevíme, jestli netrpí nějakou nemocí. Ani nemůžeme vědět, zda to není prostě jenom v genech. Místo toho, abychom šli za nimi a řekli jim, ať jdou s námi cvičit a provedou se sebou něco, stojíme na místě a ukazujeme si na ně prstem. Ale zamyslete se, lidi, co když to jednou budete právě vy, kdo bude tlustý, možná až obézní? Budete se smát sami sobě? Nikdo totiž nikdy neví, jak to má ten druhý těžké, dokud si to sám nezažije...