Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

aneb Ovlivňují pohádky děti?

Proč jsem taková? Tuto otázku mi častokrát kladou rodiče. Proč se tak chovám, proč nemůžu být někdy jako brácha? Proč jsem tak paličatá? Kdo mě to naučil...
Vždy si to jen vyslechnu, jak jsem špatná a radši nic neříkám, ale kdybych měla říct pravdu, jsem taková, protože mě to tak naučili. Když jsem byla malá, rozmazlovali mě, kupovali mi vše, na co jsem jen pomyslela a vyprávěli mi pohádky.

Ty pohádky se rodičům zdály nevinné, ale já jsem k nim vzhlížela. Mým idolem byla Karkulka. Nemají se rodiče divit, že je neposlouchám, když mi vyprávěli pohádku o Červené karkulce, kde Karkulka neposlouchá. Jeníček a Mařenka kradou, Popelka se vrací o půlnoci, Tarzan žije napůl nahý, Pinokio pořád lže, Šípková Růženka je líná a Sněhurka žije se sedmi chlapy! Můžou nám pak vyčítat, jak se chováme? V podstatě nás to naučili oni, nemůžou se divit, že vzhlížíme k pohádkovým hrdinům a chceme být jako oni.

Častokrát si kladu otázku, proč mi ty pohádky vyprávěli? Nikdy jsem je nechtěla zklamat a říct jim, že už mě ty pohádky nudí, když je říkají pořád dokola, ale pak, jakmile jsem se do nich zaposlouchala, našla jsem tam postavy, kterým jsem se chtěla podobat. Ale proč mi nevyprávěli nějaké, u kterých by jim nevadilo, že se pak budu chovat jako jejich hlavní hrdina?

Myslí rodiče vůbec na to, že se děti chovají tak, jak to vidí nebo slyší? Podle mého názoru a zkušeností mají pohádky, ať už vyprávěné nebo ty ke koukání, na děti špatný vliv, když jsou ještě malé. Porozhlédnu-li se kolem sebe, vidím nespočet pohádkových hrdinů - od malých Pinokiů až po Šípkové Růženky.
Osobně tak zastávám názor, že by si rodiče měli opravdu dávat pozor na to, co nás učí.