Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je to složitá a těžká otázka, ale jaká je na ni odpověď? Snažím se sama v sobě najít tu svoji. Je pravda, že i mně je spousta věcí lhostejných. Proč bych se měla zabývat věcmi, které řeší moje 50letá sousedka? Vždyť do jejích věcí mi nic není. Je každého věc, jestli řeší věci kolem sebe více či méně, ovšem každý má něco, na čem mu nezáleží; alespoň ne tolik jako na jiných věcech.
Je pravda, že třeba nechci, aby moje sestra propadla ve škole. Možná si teď říkáte, co je mi do toho, jenže kdyby se tak stalo a ona opravdu školu nezvládla, schytám to koneckonců doma i já, že jsem se s ní neučila. Jenže co když o to nestojí? Proto se jí nevnucuji, ona sama přijde na to, že to nezvládá. Možná přijde za mnou, možná za kamarádkou, ale určitě to nebude chtít říct rodičům, protože ví, že by měla spoustu zákazů, neboť našim to rozhodně lhostejné není. Nechtějí, abychom dopadly jako nezaměstnané pobírající sociální dávky.
Já bych ráda dělala psychologii, ale našim se to nezdá, chtěli by, aby ze mě byla právnička, překladatelka nebo lékařka. A sestře je to jedno - proč by se naopak měla ona plést do toho, co budu dělat já, že? Je to moje věc a ani od ní nečekám, že by mi radila kam na školu, stejně jako já se nezajímám o to, co dělá ona... A stejně jako je mi lhostejná spousta dalších věcí. Záleží mi - jako vám - hlavně na tom, co mě zajímá. Myslím, že je zčásti i správné, že existuje lhostejnost. Vadilo by mi, kdyby se mi každý navážel do soukromí. I přesto to hodně lidí dělá, ale co je jim do toho? Naopak by mi hodně vadilo, kdybych někoho o něco požádala a on se na mě vykašlal. Proč je tedy na světě tolik lhostejnosti? Asi proto, že ne každému na všem záleží...