Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou jsem šel takhle po ulici a napadlo mě, kolik se toho za poslední století změnilo. Kolik staveb bylo zbořeno, a naopak kolik nových bylo postaveno. Kolik ulic si pozměnilo názvy, kolik obchodů zaniklo a vzniklo. Některé změny na nás zapůsobily velice pozitivně, jiné naopak ne. Za století se tady vystřídalo dost režimů a vlád. Za těch 100 let se zkrátka událo tolik věcí, že napsat o nich kroniku a zmínit v ní úplně všechno by zabralo 100 životů. Ano, tak obsáhlá je naše historie a bude ještě obsáhlejší, protože události se dějí a budou dít i dál v dalším století.

Zažili jsme spoustu zlého i dobrého. Dokázali jsme, že jsme někdo, že jsme vyspělá země, že jsme se dokázali vyhrabat z útlaku a nesvobody a dostali se na úroveň svobody. Sice ne úplně stoprocentní, ale přece alespoň nějaké. Můžeme si v rámci zákonů naší republiky dělat, co chceme, můžeme svobodně vyjádřit svůj názor, za což nás v minulých dobách mohl stihnout nepěkný trest, někdy až ten nejvyšší... Můžeme jít klidně po ulici, aniž by na nás někdo střílel, nepočítáme-li teroristy. Můžeme studovat kteroukoliv školu, pokud na to máme samozřejmě buňky. Máme už otevřené možnosti a jsme schopni udělat pořádnou díru do světa.

Přesně to mě napadlo, když jsem šel po ulici a viděl skleněné paneláky a fast foody na každém rohu, do toho ustavičně řvoucí cizince a smog z aut - tohle je naše století a je jen na nás, jaké ho budeme chtít. Zda jej chceme takhle zachovat, nebo definitivně změnit. A tento krok už ale nepůjde vrátit zpátky. Ale ať je to tak či onak, technickému pokroku v našem století už prostě nezabráníme.