Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem tak přemýšlela, kdo by v dnešní době mohl být obdobou dona Quijota, napadlo mě hned několik možností. Je těžké najít jen jednu určitou osobu, proto jsem hledala celé skupiny lidí.

Úplně nejdřív mě napadli politici. Jenže čím víc jsem o tom přemýšlela, došla jsem k názoru, že jediné, co by je mohlo s "donquijotstvím" spojovat, je ta směšnost, s níž vystupují. Ta snaha pomáhat lidem, kterou tito "rytíři" představují, občas vypadá, jako by nám spíš chtěli uškodit (a někdy zcela záměrně!).

Politici tedy (ani náhodou) ne. Začala jsem proto uvažovat o někom, kdo nemyslí na své zájmy, ale hlavně na zájmy ostatních. Sem patří zcela určitě dvě skupinky.
Ti první jsou lidé, kteří mají snahu pomáhat opuštěným dětem, postiženým i jiným, kteří pomoc potřebují. Druhou skupinu pak tvoří ti, kteří nepomáhají lidem, ale chtějí něco udělat pro svět, pro přírodu. Na obě tyto možnosti sice sedí podmínka pro dobré skutky hodných rytířů, ale podle mě na jejich práci a snaze není nic vtipného.

Říkám si, že i kdybych uvažovala nad kýmkoliv, nad prodavačkami, techniky, vědci apod., nikdy bych asi nenašla přesně ty, kteří by přesně odpovídali donu Quijotovi. Proto docházím k závěru, že každý z nás má v sobě malého dona Quijota skrytého. Protože každý z nás má jinou představu o světě, protože každého z nás baví něco jiného, protože každý jsme prostě jiný... A když už si najdeme to, za čím si odhodlaně chceme jít, vždycky se najde někdo, kdo nás nepochopí a bude se nám smát.