Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dostal jsem záludný úkol - musím popsat místo, kde se cítím dobře. Zalovil jsem tedy ve vzpomínkách a začal si živě představovat všechny své krásné zážitky. Byla jich spousta a určitě jsem si nevzpomněl na všechny.

Krásné moře při západu slunce s oblohou jak z romantického filmu s happyendem.
Škola, ve které mě vše irituje. Kdybych měl popsat to, co mě na ní štve, chtělo by to dalších deset stránek textu, ale i tak jsem v ní rád.
Uvažoval jsem také, že napíšu o svém pokoji, popíšu svoji milovanou postel a zmíním se o televizi a psacím stole, nad kterým visí puzzle Paříže, a mohl bych ještě dodat, že mám modré závěsy a spálený parapet od cigarety... Ale lhal bych. Kolikrát jsem rád, že z těch čtyř stěn vypadnu a jdu pryč, i když se sem rád po čase zase vracím.
Další můj skvělý nápad byl popis chaty, kde máme fotbalové hřiště, spoustu stromů, rostlin i bazén. Dalo by se o tom psát docela dlouho, ale to místo samo o sobě nemá to kouzlo.
Na konci jsem se ještě dostal ke vzpomínce z deváté třídy, kdy jsme byli navštívit Osvětim. Depresivní místo, kde zemřela spousta lidí, kterých mi bylo líto, ale i tak jsem si to tam užil a měl dobrou náladu.

A tak jsem si nakonec uvědomil, že jsem dostal za úkol nemožnou věc. Nemůžu popsat místo, kde se cítím dobře, jelikož neexistuje. Vše je o lidech, se kterými na něm jsme a trávíme s nimi čas.