Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V tomto světě se spousta lidí upíná na různé vzory, na lidi, které v životě neviděli, o kterých slyšeli tak akorát v televizi nebo v novinách. Již mnohokrát jsem slyšela věty typu "být tak jako on" nebo "mít to co ona"... A tak není divu, že zmíním-li se někde, co dělám za sport, velmi často následuje otázka: "A kdo je tvůj vzor?" A já pokaždé odpovídám stejně: "Já nemám vzor, nemám nikoho, komu bych záviděla jeho úspěchy, před kým bych takzvaně smekala."

Možná je to kvůli tomu, že jsem individualistka, nejsem ráda, když mě někdo kopíruje a tudíž ani nikoho nechci kopírovat já. Možná to je také díky tomu, že znám ty lidi, ke kterým bych podle některých měla vzhlížet. A pokaždé, když jsem je poznala, jsem si řekla: 'Ano, sportovat umí, má obdivuhodnou vůli k tréninku a úžasnou sebekontrolu, dokázal(a) vyhrát závody, o kterých se mi málem ani nezdá, ale jaký je to člověk? Má dobrou povahu? Stojí za to, abych k němu vzhlížela? Zaslouží si to? Nebo to je pouze dříč s kapkou štěstí a nějakým tím poděděným talentem, jenž je ostatním povahově i chováním nesympatický a člověk se mu proto raději vyhýbá, než aby se s ním chtěl bavit?' A pokaždé, když se takto sama sebe zeptám, si i odpovím. Je to výborný závodník a má na kontě spoustu úspěchů, ale jako on(a) být nechci. A to dokonce i tehdy, kdy se s dotyčným člověkem bavím ráda a pokládám jej za milou osobu. Avšak proč někoho kopírovat, proč nebýt sama sebou...?