Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Literaturu dělíme do několika skupin dle žánrů a podle toho můžeme posoudit, k čemu nám vlastně je.

Asi jako každé dítě jsem nejraději usínala u nějaké pohádky, kdy jsem vždycky moc držela palce princům a kladným hrdinům, aby zvítězili nad zlem a aby všechno dobře dopadlo. Byl to vždy takový útěk do země, kde dobro zvítězí nad zlem a kde má fantazie nikdy nespala.
Později jsem se zatajeným dechem seděla nad knihou dobrodružnou, kdy jsem přemýšlela, jak bych danou situaci řešila asi já.

Dívčí romány mají taky něco do sebe, i když je někdo považuje za moc velké slaďáky.
Romány, například ze starých dob, kdy záleželo hlavně na společenském postavení, nás zavádějí do historie a záleží jen a jen na nás, kdo bude tím naším hrdinou.
Detektivky mám ráda dodnes a vždy řeším, kdo je vrahem a zda detektiv najde všechny potřebné indicie k vyřešení případu.

Dalo by se tedy říci, že literatura nám hlavně dává možnost prostřednictvím vlastní fantazie utéci do světa příběhů. Literatura slouží rovněž i k pobavení se u knih vtipných, k poučení se z osudů jiných, ke vzdělání se z knih naučných, odborných a encyklopedických a k zamyšlení se u knih s básněmi.
Díky literatuře se na určitou chvíli můžeme vžít do pocitů jiné osoby, a kdykoliv se vrátit zpět do reality pouhým zavřením knihy. Sama za sebe můžu říct, že život bez knížek si ani nedovedu představit.